Někteří politici, pražská kavárna, novinářská žumpa a všelijací idiotští inteligenti reagovali podrážděně na inaugurační projev Miloše Zemana. Viceprezident Ovčáček by je měl označit za asociály bez špetky lidského citu.

Vysvětlím: ve filmu Pán prstenů vystupuje zvláštní postava jménem Glum. Vypadá jako ošklivý poloskřet. Mazlí se s prstenem Moci. Glum je mstivý. Zákeřný. Zlý. Prolhaný. Jeho slovu lze věřit asi takhle: Glum: „Přísaháme, že uděláme, co budete chtít. Přísaháme.“ Frodo Pytlík: „Na žádný tvůj slib se nemohu spolehnout.“ Glum: „Přísaháme, že budeme sloužit pánovi miláška. Budeme přísahat na miláška. Glum.“ Dodejme, že Glum oslovuje tím mazlivým miláššškem sebe a onen prsten Moci. Pak taky říká: „Budeme na ně hodňoučcí, když budou hodňoučcí na nás.“ Přeloženo: když nám polezou do zadku.

Je to celé identické s chováním, zjevem i životní filozofií současného hradního pána Zemana.
Opravdu to z prvního pohledu vyvolává odpor, pohrdání a vzdor. Jenomže on ten Glum v člověku s citlivou duší evokuje i něco jiného: Soucit. Je vcelku jasné, že holky ho nikdy nechtěly, kamarády neměl. Ti, od kterých chtěl, aby si ho vážili, si ho nevážili. Alespoň tolik, jak si přál. Zbožňují ho ti, kterým by tak rád dal najevo, jak jimi opovrhuje. Ale nemůže jim to říci, protože pak už by nebyl nikdo, kdo by ho měl rád. A on tolik chce, aby byl milášššek. Tak se musí obklopovat všelijakými, o nichž ví, že mu budou poklonkovat jen potud, pokud bude žmoulat ve zpocené pracičce onen prsten Moci. Miláššška, s nímž ztotožňuje svoji osobu. Kdyby mu ten kroužek vyklouzl, nejen, že by ho pouze opustili. Oni by řekli, že je ošklivý, zlý, mstivý, prolhaný, zákeřný, nedrží slovo, neunese názor ani stolici. Ještě by si před ním uplivli, aby neztratili tvář před davem.

Všechno to jsem si uvědomil, když jsem poslouchal Zemanův inaugurační projev a pak sledoval reakce na něj. Pochopil jsem, jak bolestivý musí být život s nenávistí, podrazáctvím, lhaním, sprostotou, nečistotou svědomí.
Čiré utrpení.

Mám to s Milošem Zemanem jako s Glumem. Nemohu ho nenávidět. Ani jím opovrhovat. Ba ani ho kritizovat. Jediné, co lze, je ho litovat.