Ve většině voleb jsem více méně přesně odhadl, kdo bude vítězným žralokem. I plus mínus velikost voličského sousta, které ukousne. Tyto predátory jsem nikdy nevolil. Mám smysl pro vyvažování.

Teď před podzimními volbami jsem si pohrával s myšlenkou volit piráty. To, co v hlavním městě předvádí ANO je vskutku zpovykané. A stranu, kterou očekávám na čele pražského volebního potravního řetězce, jsem nikdy nevolil a volit nebudu.

Když jsem však viděl piráty Mikuláše Peksu a Danu Balcarovou s ruskými pelmeni, změnil jsem názor. Piráti mají hlad. A hladové strany jsou schopny ukojit svoji potřebu čímkoliv. Navíc: s jídlem roste chuť. Třeba, kdyby jim Rusové příště nabídli originální kaviár z kaspického jesetera „belugy“ a vodku Putinku, která sice není nejkvalitnější, ale pít se musí, nechali by se na zadním sedadle motorky Jaroslava Foldyny odvézt i na setkání s neziskovou organizací Noční vlci. Dana Balcarová by si mohla u vůdce Putinových motorkářů Alexandra Zaldostanova, zvaného Chirurg, prohlédnout jeho sbírku ikon, mezi nimiž vyniká obraz J. V. Stalina.

Zábavné byly následné pirátské řeči. Prý s Ruskem se musí mluvit. Takhle se dlouho vyjadřovali demokratičtí politici před druhou světovou válkou: „S panem Hitlerem se musí jednat a mluvit.“ Čím to skončilo, víme. Pro nás byl výsledkem těchto besed Mnichov a protektorát. Pak se podobně „muselo mluvit“ s panem Stalinem. Domluvili s ním moskevský zábor značné části světa. Moji vlast to stálo čyřicetiletou hnusnou okupací, nejdřív „studenou“, pak „horkou“.

Že byl na ambasádě Zeman, není se co divit. Jdou-li Peksa a Balcarová v jeho stopách, mohli po recepci navštívit královské klenoty. Jistě se jim líbilo, jak letos hradní pán rusky plácal v projevu páté přes deváté. A snad zaregistrovali, že den před tím na Vítkově měl jídelní a picí otvor uzamčen. Naši hrdinové a padlí mu nestáli za slovo. Nebo se možná bál, že se po jeho projevu odněkud z nebes ozvou poslední slova z Krylovy Písně Neznámého vojína.

Pokud chtěli piráti uctít památku padlých mladých sovětských vojáků, nemuseli se ometat kolem kremelských diplomatů a špionů, a zajít na Olšanské hřbitovy. Možná to leckoho překvapí, ale já to tak dělám. Když zajdu na Olšany za blízkými, zastavím se občas u těch vojenských hrobečků. Naučil mě to můj tatínek a toho byste na sovětskou či velkoruskou ambasádu nedostali ani párem volů. Leda tak uplivnout. Ale ty mrtvé soldáty choval v úctě. Opravdové. Ne pokrytecké. Skrývající politickou všežravost.

Pochopil jsem tedy, že piráti mají velký politický hlad. Proto je volit nebudu. Chápu, že na mém jednom hlasu jim nezáleží. Podle podobných vystoupení jako bylo ono Peksovo a Balcarové se chtějí piráti zakousnout do krajíce voličů okamurovců a komunistů, případně Foldynova křídla ČSSD a jistě části příznivců ANO.

Přeji jim dobrou chuť a zažití.