Pravda, už jsem si zvykl, že naše doba je poněkud zmatená. Vyznat se v tom, co se kolem nás děje, je často velmi, velmi náročné. Příliš často se nám tvrdí, a to i z míst nejvyšších, od samého nájemníka exkluzivní adresy Hrad I, nádvoří č. p. 1, Hradčany, PSČ 119 08, Praha 1, (ba odtamtud až chronicky), že černé kolečko je bílý čtvereček. A namítne-li kdo, že tomu tak není, dozví se v půvabném a úderném dialogu na televizi Barrandov či někde na setkání s lidem, že je idiot. A neurazí-li ho přímo „kovář z Hradu“, učiní tak nějaký z poslušných a vstřícných „kovaříčků“.

A jsme přímo v problému. Projdeme-li všelijaké takové ty weby, poslušné Lánům, Andreji Babišovi, náchylné či úchylné k Okamurovi nebo KSČM, případně zavánějící zplesnivělou myšlenkou panslavismu a deviací k Velké Rusi, zjistíme, že všichni jejich autoři se cítí být jakýmsi současnými disidenty. Jakoby bojovali proti brutální moci za pravdu a trpěli pro to. Cítí se být statečnou opozicí.

Rozumíte tomu? Poctiví služebníci establishmentu. Uctivci, kteří sledují ústa Zemanova, Babišova či ostatních mocných a rozhodujících, a snaží se souhlasit s šéfy státu dříve, než ti se zeptají, tváří se jako hrdinové, kterým hrozí nějaké ústrky.

Odhlédněme od skutečnosti, že mnozí z těch analytiků, politologů, komentátorů atd. jsou bývalí horliví aktivisté minulého režimu, pomahači při všelijakých akcích, kterými komunisté likvidovali cokoliv, co pro sebe považovali za nebezpečné. I že v životopisech měla by řada z nich přímo uvádět Krylovo: Po parcích slídím, hraju hlídače,/
nechtěje, abych ňákou slízl,/ já nosím hrdé jméno práskače/a moje přijmení je fízl.

(Nechci jmenovat, nelíbí se mi současná móda diskusí, vedená nikoliv ad rem, ale ad personam nebo ad populum. Třeba mají někteří z nich alespoň špetku sebereflexe.)

Byť možná v tom je důvod. Vnitřní přesvědčení, věru podivné, že jejich vlastnímu skutky ublížila jim společnost. A ta že navíc je tak hnusná, že jim více méně velkoryse odpustila. Proto, byť posluhující mocným, cítí se v jakési morální opozici vůči těm, kdož za sebou tak křiklavá a pojmenovatelná selhání nemají. A už vůbec vůči té nepatrné skupině odvážných, kteří na rozdíl od většiny z nás, uchovali v „temných dobách“ v sobě morální imperativ.

Další příčinou jejich komedie je možná to, že se s nimi nebaví někteří lidé, s nimiž by si rádi povídali. Ale znáte to: příbuzné si nevolíme, přátele ano.

Ať je tomu jak chce, působí směšně. Slouhové establishmentu, moci, lidé, napadající opozici způsobem začasté velmi kojzarovským; takovým tím známým – „zaprodanci a ztroskotanci“ (Sorose, NATO, EU, neziskovek, židů, Bakaly, Kalouska a kdoví koho ještě); kňourají, jako by byli v nebezpečí. A při tom přece dostali ze samého Hradu záruku, že je to tady „na pět let jejich“. A odtamtud nosí si i nejvyšší metály.

Inu, přitakávači moci tváří se coby disidenti. Jak řečeno na začátku: v této zemi je všechno nějak pomotané.