Zdá se, že se spekulanti řídí heslem, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Dokonce uvítali i zprávu, že zátěžovými testy neprošlo pětadvacet (!) bank. Z nich si sice dvanáct během roku pozici vylepšilo a nyní už navýšit kapitál nepotřebuje; nicméně podle mě je to i tak šílená zpráva: Z testovaných 130 bank jich deset procent má problémy. To není důvod k radosti. Naopak se ukazuje, jak dobře se ECB podařilo skrze dolívání kapitálu na finanční trhy zamaskovat skutečný stav věcí. Dluhová krize neskončila, vře pod pokličkou.

Akcioví spekulanti si ale oddychli. Očekávali, že bude třeba do bank dolít padesát miliard eur. A nyní se zdá, že bude stačit jen sedm miliard, protože peníze pro některé řecké banky jsou už na cestě. Oddechnout si může celá střední Evropa. Fámy o tom, že testy neprojde skupina Erste, se naštěstí nenaplnily. Její akcie proto po zveřejnění výsledku letěly prudce nahoru.

To, že testy pro nějakou banku dopadly dobře, ovšem ještě nic neznamená. Vzpomeňme, že už v minulosti prošly testy banky, které měly následně problémy. Je totiž velkou otázkou, zda testy byly dostatečně tvrdé a zda mají vůbec metodologicky smysl. Na druhou stranu ačkoli mám k zátěžovým testům výhrady, oceňuji na nich, že nastavují bankám zrcadlo a často je varují. Například banky se často chybně domnívají, že je jejich portfolio hodnotnější, než skutečně je.

Zátěžové testy by nejspíš dopadly mnohem hůř, kdyby se ECB nesnažila bankám ze všech sil pomoci. Ceny státních dluhopisů, které banky drží, šly letos prudce nahoru. Často je to přitom zcela neracionální. Například Itálii vzrostl dluh, ekonomiku má v recesi, voliči odmítají reformy, země je v deflaci, její banky potřebují kapitál - a ceny dluhopisů rostou.

I přes to všechno potřebuje třetí největší italská banka doplnit kapitál o více než dvě miliardy eur. To je dost peněz. Nikdo neví, kde je vezme, a proto se ceny jejích akcií krátce po zveřejnění testů zřítily o neuvěřitelných 21 %. Regulátor kvůli tomu dokonce musel zakázat spekulace na další pokles ceny. Otázkou je, co s tím. Banka potřebuje kapitál. Mohla by vydat konvertibilní dluhopisy, které se započítají do vlastního kapitálu, nebo upsat akcie, nebo se spojit se zdravou bankou, nebo něco dobře prodat, nebo jí pomůže stát, nebo zvýší zisk třeba tím, že zvýší své poplatky. Jenomže nic z toho není snadné. Kdo by o takovou banku dnes stál?

Aby toho nebylo málo, chtějí politici a centrální bankéři, aby komerční banky více půjčovaly. ECB přitom tlačí hlavně na půjčky malým firmám. Jenomže z čeho mají banky půjčovat, když mají málo kapitálu? Kolečko se uzavírá. Evropa se bez bank nerozjede. A tlačit na kapitálově málo vybavené banky nemá smysl, jen by poskytly špatné úvěry. Jsem rád, že české banky zůstávají mimo tento cirkus pod dozorem ČNB.

Napsáno 27.10.2014 pro deník E15