Vzpomínáte, jak nám někteří politici (i ekonomové) v prosinci 2011 tvrdili, že musíme pomoci Řecku a že to je naprosto bezpečné? Byla to hromná lež.

Před řeckými bankami se dnes tvořily fronty lidí, kteří se snažili dostat ke svým penězům a byli rozhořčeni, že nemají z čeho žít. Po víkendovém rozhodnutí vlády lze z platebních karet vybrat jen 60 euro denně. Kartami už údajně nelze někde platit. (Nepřipomíná vám to jednu knihu …?) Jakkoliv je to drsné, nezbývá než konstatovat, že tito lidé jsou naivkové, kteří zřejmě netušili, co je čeká, když si před půl rokem zvolili Syrizu, ačkoliv to tušit mohli a měli. Ale ve skutečnosti se o svoje peníze začali starat až včera. Banky budou přitom otevřené nejdříve 6. července. Vůbec bych se ale nedivil, kdyby nakonec otevřely mnohem později. Řecko je na pokraji kolapsu. Když se nemůžete dostat ke svým penězům a nemůžete platit, vždy se začíná rýsovat riziko rabování a revoluce. Ale přitom až 5. července má být referendum o tom, zda má Řecko vyměnit euro za reformy. Otázkou je, k čemu je dobré – tak jako tak přichází pozdě.

Teoreticky se přitom stávající agónie může vléct ještě dlouho (a mnozí tomu mohou říkat „záchrana“). Klíčový není okamžik bankrotu, ale klíčový je okamžik přerušení dodávek likvidity od ECB. ECB hypoteticky může stále pumpovat peníze řeckým bankám, podmínkou je, že Řecko nesmí zbankrotovat. A v tomto bodě se už vymýšlejí obezličky, jak se má vlk nažrat, aby koza zůstala celá. Teoreticky by MMF, kterému nebude zítra splaceno, nemusel nesplacení chápat jako bankrot (přesněji default), ale mohl by ho označit za „opoždění splátky“. Tím pádem by Řecko „jako“ nezbankrotovalo. Ano, je to šílená konstrukce a zcela protiprávní, byla by to zjevná lež a dělání hlupáků z veřejnosti. Nicméně řecké banky by tímto způsobem teoreticky nemusely být odstřiženy od likvidity, vše by se vrátilo do starých kolejí, koupil by se další čas na další vyjednávání - a referendum by pak mohlo mít smysl. Pod tlakem zavřených bank a nefunkčních platebních karet by asi mnozí Řekové volili pro přijetí podmínek a pro euro – tedy proti vládě. To by asi vyvolalo v Řecku nové volby, protože nechápu, jak bude vláda dělat něco, co nechce. To by vedlo k chaosu. Jenomže volba proti reformám by vedla ke vzniku paralelní řecké měny a taktéž k chaosu, takže to máme prašť jako uhoď.

Jak myslíte, že reagují trhy? Zcela předvídatelně. Euro skokově oslabilo. Po víkendu zahájilo obchodování k dolaru o cent slabší. Během dne ale většinu ztráty umazalo. Zdá se, že spekulanti vnímají velmi reálně scénář, že MMF bude tvrdit, že v Řecku bankrot nenastal, ale že to bylo jen „takové malé“ zpoždění platby. Dramatičtější je vývoj na akciových trzích. Německý i francouzský akciový index ztrácejí přes 3 %. Španělské akcie poklesly o 4 %. Nejvíc pochopitelně klesají akcie bank. Nikdo neví, co tyto banky vlastní ve svých bilancích. V poslední době se zdálo, že nákup řeckých dluhopisů je zajímavou rizikovou spekulací. Ještě zajímavější může být hra s CDS (pojištění proti nesplacení). Nikdo totiž neví, zda protistrany budou mít dost peněz na případné krytí ztrát – bojím se, že některé banky je mít nebudou. Nákaza se prozatím šíří i přes dluhopisové trhy: Prudce rostou výnosy španělských a italských dluhopisů. Bude to ještě zajímavé. Vzpomínejme na všechny ty, kteří nám léta tvrdili, že Řecku musíme pomoci a že je to dobrá a bezpečná investice.