Americký prezident D. Trump hodlá do Evropy vyslat jako svého velvyslance prof. Teda Mallocha. To je muž, který tvrdí, že by euro během 18 měsíců mohlo zkolabovat, a kdyby byl investorem, sázel by na jeho oslabení. Šel ve svých prohlášeních dokonce tak daleko, že řekl, že pochybuje, že bude mít za pár let s kým jednat a že možná žádná EU nebude.

To je na diplomata velmi ostré vyjádření. Nicméně tuto vizi nelze vyloučit. V Evropě nás totiž čeká několik zásadních voleb.

Vše začne v březnu v Nizozemsku. V době, kdy by měl odstartovat BREXIT, proběhnou volby, kde nejspíš zvítězí strana, která volá po vystoupení Nizozemska z EU. Průzkumy však naznačují, že ačkoli tato strana vyhraje, nedokáže sestavit vládu. Víme ovšem, co říkaly průzkumy o BREXITu a Trumpovi…

Podobná situace nejspíš nastane i ve Francii a Itálii. I tady je dost pravděpodobné, že dají voliči hlas politikům volajícím po konci EU. M. Le Pen už prohlásila, že do šesti měsíců po vstupu do funkce zbaví Francii eura.

Americký prezident Trump se proto často s výsměchem ptá, kdo další po Británii vystoupí z EU. Některé Evropany to možná uráží, ale vlastně je to docela racionální hláška. Dokonce lze říct, že by bylo překvapivé, kdyby alespoň jedna země nenásledovala Británii, když máme tolik voleb, v nichž je favoritem protievropský politik.

To je pochopitelně pro euro a EU problém. Úplně nejhorší, co se může EU stát, je, že nová data, která budou přicházet z Británie, ukážou, že mimo EU se má Británie lépe než v ní. Mnoho lidí by se mohlo inspirovat a volat po odchodu, protože Brusel předstíral, že to bez něj nejde. Pamatujeme si na všechny ty studie, které tvrdily, že hned po BREXITu přijde div ne katastrofa.

To se také odráží ve špatném vztahu Bruselu a Londýna. Brusel je uražený a dotčený, že ho Londýn opustil, a nevypadá to na hladký rozchod. Ekonomicky to však vůbec není tak jednoznačné, jak by si Brusel přál.

Tak třeba guvernér britské centrální banky už prohlásil, že BREXIT ublíží oběma, ale pro EU to bude horší. Londýn se hodlá otočit k Evropě zády a víc spolupracovat s Američany a Čínou – tedy s globálními tahouny. Tady je pokrok, vzdělání i technologie. Evropa však pod vedením Bruselu už dvacet let ztrácí dech a zaostává. Vzhledem k tomu, že společná evropská měna je především politický projekt, má to euro opravdu velmi nakloněné a leccos hraje proti němu.

Pak jsou tu ekonomické argumenty. Než bylo zavedeno euro, ekonomové se domnívali, že po zavedení eura budou výnosy jednotlivých evropských vláda konvergovat do jednoho bodu. To se vůbec nenaplnilo. Dluhopisový trh nám vlastně ukazuje, že politici zavést společnou měnu nezvládli. Problém společné měny byl totiž zpackaný jednak tím, že umožnil vládám schodkové rozpočty, a jednat tím, že do eurozóny vstoupilo příliš mnoho zemí. Některé - jako třeba Řecko - dokonce zfalšováním statistik.

Problém Řecka přitom není dodnes vyřešen. Tento týden MMF varoval, že řecký dluh během pár let vyskočí na neuvěřitelných 275 % HDP. Pokud to je pravda, čeká Evropu krize jako hrom. To je zkrátka dlouhodobě neudržitelné. Pokud by mělo Řecko zůstat v eurozóně, jeho dluhy by musel někdo zaplatit. A kromě Německa na to nikdo nemá. A to je Řecko ještě maličká ekonomika.

To mnohem větším problémem je Itálie a jeho slabý bankovní sektor. Itálii by jednoho dne, který nemusí být daleko, mohl čekat osud Řecka. Tady už si neumím představit, že italské dluhy zamáznou Němci jen tak. Jako jedno z možných řešení se pochopitelně bude nabízet, že euro bude severně od Alp nahrazeno něčím jiným. V naší knize z roku 2011 (Nahá pravda) tuto měnu pracovně nazývám severní euro.

Takže ano, umím si představit konec eura, ale je nesmysl myslet si, že se vrátíme tam, kde byla Evropa před eurem. Společná měna skutečně má smysl tam, kde jsou si ekonomiky svou strukturou podobné. To platí pro Německo, Rakousko a Nizozemí. Tyto země klidně mohou mít společnou měnu bez problémů. Všechny také mají skvělý rating. Totéž ovšem neplatí o jihu Evropy.