Je rozumné stále přemýšlet o euru?

Pohled na finanční trhy připomíná v posledních dnech obří požár, který se šíří od Atén až po Brusel. Všichni vidí, že se z eura stal hořící dům, který se možná brzo zhroutí jako domek z karet. Jen blázen by se do takového domu nastěhoval. A přesto čeští politici stále mluví o tom, kdy přijmeme euro.

Situace je přitom jasná. Pěkně ji koncem dubna formuloval viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Podle něho zatím nemá příliš cenu bavit se o konkrétním termínu zavedení eura v Česku. Viceguvernér má otevřené oči a vidí, že poptávka po nových členech se ze strany stávající eurozóny výrazně snižuje. Samozřejmě k tomu přispívá aktuální vývoj na finančním trhu. Všichni vědí, ale neříkají, že současným problém eurozóny je, že v ní jsou slabé články. Předlužené a chudé ekonomiky táhnou celek dolů. Eurozóna vidí, jak složitě celá střední Evropa bojuje, aby stlačila deficit státního rozpočtu pod 3 %. V takové situaci ani nemůžeme doufat, že by zde někdy byl přebytek státního rozpočtu. Ale bez něj dříve či později všichni skončíme s dluhem kolem 120 % HDP podobně jako Řecko. Polské, maďarské či české dluhy už ale eurozóna platit nechce. Čím je ekonomika větší, tím větší jsou její dluhy problém. Rozšiřování eurozóny se proto asi zastaví u Estonska.

Na druhé straně barikády to není o nic lepší. Ani zde není vidět zájem o euro. Podle průzkumu CVVM 55 procent obyvatel České republiky euro nechce. Nejedná se přitom o jednorázové zaškobrtnutí nebo chybu průzkumu. Výsledek zapadá do dlouhodobého trendu. Lidé každým rokem více a více chápou, že euro není zázračnou pilulkou a že s ním nebudou o nic bohatší než dnes. Naopak stále více chápou rizika a problémy, které společná měna přináší. Lidé vidí, že s korunou nám to tu docela pěkně funguje. Ale nikdo neví, jaké by to bylo s eurem. Tak proč se koruny zbavovat?

Jestliže Češi nestojí o euro a eurozóna nestojí o Čechy, tak proč se ještě bavíme o přijetí eura? Věc by se zdála první pohled „jasná“. Euro zde nebude. Na druhý pohled je ale vše komplikovanější. My jsme se vstupem do EU zavázali euro přijmout. Neřekli jsme ale kdy. Rok 2015, který nyní často uvádějí média, byl podle mne u mnoha stran jen předvolební trik. Všichni informovaní vědí, že první reálné přijetí eura je vzhledem k současnému stavu ekonomiky možné až v roce 2017. Pokud se někdo domnívá, že to bude dříve, jen nezná stav veřejných financí. Dřívější termín by umožnil pouze zázrak v podobě extrémně rychlého růstu ekonomiky. Já jsem však pesimističtější a i rok 2017 považuji za moc blízký. Důvodem už nejsou jen tzv. maastrichtská kritéria, jež musíme před přijetím eura splnit, ale i politici. Bylo by racionální, aby respektovali vůli lidu a dali od eura ruce pryč. Racionální by bylo, aby země nejprve splnila maastrichtská kritéria a pak se začalo o termínu mluvit. Dosud jsme to totiž dělali obráceně. Výsledkem bylo, že se termín už mnohokrát posunul. Původně vláda ČSSD již v roce 2003 tvrdila, že budeme eurem platit v roce 2009. Tím, že si počkáme na plnění maastrichtských kritérií, podle mě posuneme reálné přijetí eura až za rok 2020.

Celá řada lidí bude křičet, jaká je to škoda. Já si to nemyslím. Poslední zkušenost ukazuje, že euro se nesmí uspěchat. Jižní Evropa neměla být v eurozóně. Politici ale moc spěchali a tlačili na pilu. Proto je jih Evropy, kde je. My tuto chybu již nesmíme opakovat. Musíme na euro dozrát. Ostatně spěch není namístě i proto, že nikde není psáno, že tu za pět let ještě euro bude. Evropští politici zatím úspěšně pracují na jeho rozkladu, protože se od začátku roku nepohnuli ve svých pozicích ani o píď. Už v prosinci se mluvilo o potřebě pomoci Řecku a na řeckých účtech stále není nic.

Zkušenost ze světa ukazuje, že to, co Evropě nejvíce scházelo, byly flexibilní měny. Nikdo nemusí být velký ekonom, aby pochopil, že pokud národní měna oslabí, pomůže se tím exportérům a ekonomika díky tomu může krizi lépe přežít. To byl příklad Polska, kde zlotý dramaticky oslabil. A Polsko se recesi vyhnulo! Jen slepý a hluchý nechce pochopit, že kdyby Řecko, Portugalsko a Španělsko neměly euro a tedy fakticky pevný kurz, neměly by stávající problémy. To, že jsme v době krize neměli euro, nebyla nevýhoda. V době, kdy nám samotným raketově roste zadlužení, navíc neponeseme kvůli pomoci Řecku takové náklady, jako bychom nesli v případě, že bychom byli v eurozóně.

Někteří lidé sice tvrdí, že bychom také mohli Řecku půjčit. Podle nich bychom si nejprve sami půjčili za nižší úrok a následně poskytli úvěr Řecku za úrok vyšší. Prý bychom ještě vydělali. To ale já považuji za naprostý hazard s veřejnými prostředky. Finanční trh žádá za tu samou službu zhruba dvojnásobný úrok, než kolik chtějí státy eurozóny! Důvodem je vysoké riziko. Je zde prostě až příliš velké riziko, že Řecko půjčku nesplatí. Anebo ji splatí se zpožděním. Spekulace by politici měli nechat na spekulantech a raději by se měli věnovat svému řemeslu. Nakonec by ještě někdo mohl vymyslet, že si stát půjčí a za získané peníze nakoupí spekulativně zlato či akcie...

Napsáno pro MF DNES