Tento text vznikl při mé přípravě na seminář ČSSD po parlamentních volbách 2010, který 30. června uspořádala Masarykova demokratická akademie.

ČSSD nedrží krok s dobou

Rozbor volebních výsledků ukazuje na nebezpečnou izolaci České strany sociálně demokratické. Hlavní problém přitom netkví ve ztrátě koaličního potenciálu, ale v izolaci podpory ze strany důležitých sociálních skupin. Sociální demokracie u nás ideologicky vybočila do extrému a opustila linii subjektu oslovujícího široký okruh lidí.

Setrvat v této pozici, tedy v podstatě nečinit žádné razantní kroky k modernizaci, zaručí straně v příštích deseti letech pohodlné místo na politické scéně. Podobně komunisté takto od roku 1989 dlí v očekávání revoluce (která podle analýz jejich textů začne sice pokojně, ale ozbrojenou formu nelze vyloučit).

Trčet dlouhodobě na místě pro ČSSD znamená hrozbu marginalizace a možná úplnou ztrátu vlivu. Podívejme se na Československou stranu lidovou – její osud je opravdu varující. Jestliže si tedy Sociální demokracie má zachovat tvář, musí se vymanit z izolace a napnout všechny síly, aby na základě nových představ o budoucnosti obnovila co nejrychleji svůj vliv ve společenském dialogu.

Volby 2010: odmítnutí, strach a odpor

Výsledek voleb přináší znepokojivý fenomén, protože za ním stojí hluboké odmítnutí establishmentu a zjevný odpor k drtivé většině osobností z předešlých mocenských struktur. Bilance porevoluční politiky, vyjádřená hlasováním lidí, se obecně projevuje v jisté podobě společenské vzpoury vůči systému, jenž se uplynulým vývojem do určité míry devalvoval.

Nové politické fenomény a tváře získávají na síle v situaci, kdy opovržení minulostí doprovází strach z budoucnosti, který charakterizuje rostoucí egoismus. Projekt moderní sociální solidarity je proto chápán jako nerealistická utopie. Představa brutálně rozdělené společnosti se stává přirozenou, obecně posiluje přijímání sociálního darwinismu.

V politické diskusi byla střední třídě „zdařile“ vsugerována představa, že neúspěšní si mohou za svou situaci sami, a proto si nezaslouží žádnou pomoc. Falešně získaný pocit ohrožení chudými dospěl do stavu, který vyjadřuje věta: „Chci-li být šťasten na úkor někoho, je třeba, abych jím pohrdal.“

Chybná volební taktika

Sociální demokracie nebyla úspěšná ve volebním zápase, protože se držela strategie napoleonské generální bitvy, ve které jde o všechno. Moderní atomizovaná společnost vyžaduje spíše taktiku neustálého zápasu s viditelnými dílčími výsledky. Nejvýhodnější je tedy využívat metody, ve kterých jsou autonomní akce pečlivě koordinovány, nikoli svádět nákladné generální bitvy.

V jádru mylně vedeného boje ČSSD o voliče stála i mylná představa, a sice že vítězství znamená získat co největší aritmetickou moc. Ano, je to sice důležité, ale ne dostačující.

Součástí popsané chyby je mizivá, neřkuli žádná snaha o nabytí vlivu za hranice prostého počtu vlastních hlasů. V politice demokratické společnosti totiž nehraje klíčovou roli to, jak velkou moc strana získá přímo, ale to, jaký získá prostřednictvím volebního výsledku vliv. Nejlepším příkladem jsou letošní volby, kdy ze všech hledisek poražená strana nakonec paradoxně dosáhla největšího vlivu a sestavila vládu – tedy zvítězila.

Mimochodem, zvyk podceňovat politický vliv se citelně projevuje ve vztahu k Evropské unii. Rozhodující mocenskou sílu mít nemůžeme, disponujeme ovšem pákami pro ovlivnění chodu celého uskupení

Nenakloněná média

Uvědomme si, že velká média jsou principielně organizacemi mohutného kapitálu a podobně jako u bank od nich nelze očekávat nadšenou podporu levice. Jistou možnost skýtají veřejnoprávní sdělovací prostředky, a proto z principu musíme jednak zabránit jejich privatizaci, a jednak využít všech legitimních možností, aby realizovaly sociálnědemokratickou představu o službě veřejnosti.

Další conditio sine qua non je v maximální možné míře využít internetová síťová média a vytrvale publikovat. Myslím, že bychom neměli opomenout roli, kterou v levicovém diskurzu sehrávají kupř. Britské listy a Deník referendum. Nesmíme podcenit ani další čtené servery (Aktuálně.cz, iDNES.cz aj.).

Nastal čas na nový dialog

Jsem dále přesvědčen, že pro současnou ČSSD je aktivní dialog velmi důležitý. Strana se vzhledem k rozložení sil na politické scéně teď ocitla v situaci, kterou bych nazval oslabenou opozicí. Důvod, aby silněji než kdykoli před tím využívala k podpoře svých myšlenek neparlamentní prostředky přímé akce, je proto nasnadě.

Manifestace, petice a intenzivní diskuse směrem ven, zejména s angažovanou veřejností, se stávají nevyhnutelnými. Nesmí se jednat o snahu lidem marketingově vnucovat hotová řešení, ale o aktivní úsilí s nimi probírat návrhy na změny v konkrétních oblastech života.

Česká strana sociálně demokratická musí kolem sebe shromáždit intelektově a morálně silné osobnosti a podnítit širokou diskusi. To mimo jiné vyžaduje rozpracovávat klíčová společenská témata, intenzivně publikovat a diskutovat. Strana musí se svou členskou základnou získat zpět osvětový charakter, který k ní historicky patří. Prostě a jednoduše, nejsme žádný marketingový projekt.

Zhoubný konzervatismus

Problém současného sociálnědemokratického hnutí spočívá v konzervativní povaze jeho politické praxe. Chci zdůraznit, že existuje konzervatizmus pravicový i levicový – oba se snaží hájit status quo. Ukazuje se však, že lidé podvědomě neměnnost věcí kolem sebe nechtějí. Sociální demokracie se proto stává v jejich vědomí zastaralou a je odsouvána k osudu lidovců.

Úzkostlivá snaha obhajovat status quo vyvěrá z aktuální neschopnosti definovat pokrok. To znemožňuje zformulovat radikální představu o budoucnosti. V poválečné době jsme měli snadnější pozici – pokrok znamenalo lepší zdravotnictví, vzdělání nebo bydlení. Růst HDP, tato iracionální idea shrnout celou civilizaci do jednoho celkového čísla, vyjadřoval též pokrok.

Shodnout se na ideji směřování společnosti je navíc velmi obtížně, ne-li nemožné, protože demokracie stojí na názorové pluralitě. Přesto si myslím, že je třeba aktivně se snažit znovu a znovu pokrok redefinovat v nových společenských souvislostech.

V neposlední řadě se nám v diskusi nedaří rozvíjet téma rehabilitace soudržné společnosti. Neřešíme existenciální nervozitu a úzkost, které vznikají v napětí mezi individualitou lidských bytostí a nemožností žít mimo společnost. A to je základní otázka vlastní už starořeckému zoon politikon.

Zhoubný neoliberalismus

Mezi další naše omyly patří tendence vymezovat se proti liberalismu a podléhat neoliberalismu, který z principu nedefinují liberální hodnoty, nýbrž zájmy oligarchie. Jinými slovy, chybí nám důslednost při rozvíjení a obhajobě emancipačních témat. Jako bychom zapomněli, že základní sociálnědemokratickou hodnotou je svoboda – svoboda od politického útlaku, bídy a svoboda rozvíjet lidský potenciál.

Rozvoj moderní demokracie postrádá u ČSSD dostatečnou radikálnost. První krok by měl přijít přímo ze srdce strany – na základě vnitřního dialogu a vnitrostranické demokracie. Systém založený na volné soutěži stran nemůže být demokratický, pokud samotné politické strany trpí demokratickým deficitem.

Hnutí mají sílu

Za velkou chybu považuji podceňování ekologických hnutí, která jsme nezískali za spojence, ale naopak je do jisté míry eliminovali, což pravděpodobně vedlo k zásadnímu oslabení zelené pozice. Skupiny prosazující šetrný vztah k planetě jsou přitom součástí budoucího směřování levice.

Sociální demokracie historicky odmítla člověka považovat za pouhého nositele užitných hodnot (dekomodifikovala ho), zelené hnutí zaujalo stejný vztah k přírodě, tedy vlastně k životu, a je tak svým způsobem nalevo od ČSSD.

Sociální demokraté podle mého mínění nevěnují dostatečnou pozornost ani ženským emancipačním hnutím. Ať je to jak chce, ženy představují více než polovinu potenciálu společnosti. Strana, která nepřevezme podstatnou část této síly, nemá šanci. Vnitřní logikou emancipačních hnutí je plně rozvinout individuální potenciál, nikoliv nutit lidské bytosti, aby plnily předem dané role. To je nejhlubší sociálnědemokratická tradice.

Až příliš snadno jsme vyklidili téma lidských práv, téma tolerance, téma inkluzivní společnosti, a to zejména v situaci rostoucí fragmentarizace, kdy vznikají ghetta cizinců, starců, vzdělanců. I zbohatlíci z Beverly Hills svým způsobem vytvářejí ghetto…

Základy pokrokové koalice

Základem příštího postupu musí být snaha zmobilizovat pokrokovou koalici. Takto pracovně nazývám spojenectví levých liberálů, sociálních demokratů, demokratické levice, zelených a některých náboženských proudů. V oblíbené řeči barev jde o žluto-rudo-zelené uskupení.

Ústřední témata příští debaty zřetelně ustavují rozvoj netržních aspektů společnosti, odpor proti komodifikaci a určitý stupeň společenské dekomodifikace. Metodou je obrana a rozvoj veřejných služeb a služeb, které jsou ve veřejném zájmu, a samozřejmě určitá míra přímého a nepřímého přerozdělení.

Musíme si uvědomit, že příliš nízká daňová kvóta znamená nebezpečí pro demokracii jako takovou. Demokracie je založena na principu kontroly moci ve všech jejích podobách. Pokud nebude veřejná moc disponovat dostatečným podílem HDP, tedy dostatečnou mocí, která je v něm skryta, nedokáže splnit svoji úlohu.

Sociální demokracie zatím nedokázala dostatečně propracovat svou koncepci evropské integrace. Ideový vrchol evropského sociálně demokratického hnutí je spojen se socializací národního státu, zlatým obdobím, které vytváří jeho tradici, jsou 70. léta minulého století.

Bohužel ani velké evropské země nemají potřebnou mocenskou sílu, aby si udržely dostatečný vliv na rozvoj naší civilizace. Po mém soudu její nejvýznamnější produkt – evropský sociální model – závisí na efektivní evropské integraci.

Cesta k zachování a rozvoji evropského sociálního státu vede právě přes prohlubování integrace zejména v politické rovině. Úkolem ČSSD je překročit své úzké stranické hranice a obnovit široké sociálnědemokratické hnutí, pomyslnou řeku, jejíž pravý břeh tvoří levicoví liberálové a levý ekologická hnutí a hnutí radikální levice.

Pokud politicky selžeme a nedokážeme tento trend rozvíjet, riskujeme mnoho.