Podnět k napsání následujícího příspěvku vznikl při mých uváhách o zemědělství, které je u nás zjevně podceňováno. Jak dlouho ještě?

Minulost, přítomnost a budoucnost

Zemědělství prodělalo v průběhu historického vývoje řadu zásadních změn. Průmyslová revoluce srazila počet lidí pracujících v tomto oboru z devadesáti procent na současná dvě až tři procenta. Klesl ovšem také zemědělský podíl na HDP a v jistém smyslu i zájem lidí o něj. Moderní zemědělství je sice stále důležitým, ale v mysli většiny Evropanů jen okrajovým oborem, kterému nevěnují přílišnou pozornost. Takový postoj navíc nadále přetrvává, ačkoli podvědomě tušíme, že to není správné.

Myslím si, že v popsané situaci nastane poměrně brzy citelný zlom, protože zemědělství představuje, ať je to jak chce, primární obor ekonomiky. Ani mohutný rozvoj informačních technologií nemění základní princip, že základem ekonomiky je přeměna materiálního světa pomocí energie a myšlenek na užitné produkty – v tomto smyslu zemědělství vytváří jednu bázi ekonomiky.

Konečná fosilní paliva

Kvůli využívání fosilních zdrojů, jež byly v dávné minulosti vytvořeny biologickými procesy, z nichž některé využíváme i v současném zemědělství, vytlačila průmyslová revoluce zemědělství na okraj.

Fosilní paliva jednak omezila význam zemědělství a lesnictví při vytváření energie (dřevo dříve fungovalo jako zdroj tepla, seno zase dávalo sílu tažným zvířatům v dopravě), jednak zaujala místo surovin pro chemickou výrobu (do 19. století byl ve sklářství využíván potaš z bukového dřeva, jako hnojivo sloužil dusík z chlévské mrvy, pro výrobu střelného prachu se využíval sanytr z moče ovcí).

Zemědělství 21. století je absolutně závislé na fosilních palivech, která mu z převážné části, přímo i nepřímo poskytují energii. Naprostá většina hnojiv a různých doplňkových prostředků je vyráběna z ropy, a to nemluvím o přímé spotřebě paliva pro obsluhu zemědělských strojů. Podobně ani chemická výroba prakticky nemůže fungovat bez fosilních paliv, závisí na nich z devadesáti procent.

Závěr je jednoduchý – vyčerpání fosilních surovin povede k zásadní přeměně současné chemické produkce, a tedy i k zániku, nebo spíše podstatné proměně zemědělství, tak jak jej známe dnes.

Obnovitelné zdroje jsou mírotvorné

Stav omezených energetických, nebo přesněji fosilních, zdrojů s sebou nutně přináší výrazné vojenské napětí a snahu nejsilnějších mocností obsadit strategická ložiska pro sebe. Čína i USA už tak ostatně činí – asijská mocnost expanzí do Afriky, americká budováním své vojenské síly. Podle některých zdrojů dávají Spojené státy sto dolarů na zabezpečení dodávky jednoho barelu ropy ze Středního východu.

Přechod na obnovitelné zdroje v širokém slova smyslu je nezbytný a s velkou pravděpodobností podmiňuje dlouhodobou stabilitu světa a omezuje možnost vzniku mezinárodního konfliktu, protože bude o jeden naléhavý důvod méně.

Postfosilní doba

Celosvětový nárůst suché hmoty z vegetace činí 220 miliard tun ročně. Těžba fosilních paliv na planetě pak za stejné období představuje 12 miliard tun. Myslím si, že svět po vyčerpání nerostných zdrojů spěje k opětovné dominanci organické hmoty nahrazující jejich funkci.

V postfosilní době proto začne význam zemědělství znovu narůstat, a to ve všech aspektech: jako zdroj potravin, energie nebo surovin.

Zpět k většímu významu zemědělské půdy a lidské práce

Proto je zřejmé, že musíme chránit dva základní předpoklady zemědělství – půdu a lidi.

Mám-li mluvit o půdě, situace u nás je v tomto ohledu velmi špatná. Půdu v Česku významně ohrožuje eroze a navíc bez váhání dovolujeme její zábor pro stavbu logistických center, slunečních elektráren a dalších podnikatelsky sporných aktivit. Přitom u nás plocha disponibilní půdy na jednoho obyvatele patří k nejmenším v Evropě!

I lidé vytvářejí klíčový zdroj pro rozvoj zemědělství. Počet lidí pracujících v zemědělství se postupem doby snížil na cca tři až čtyři procenta. To je podle mne naprosté minimum. Jestliže připustíme v zemědělství další odliv lidí, dostaneme se pod udržitelnou úroveň.

Zemědělství začne v budoucnosti posilovat. Pro to hovoří nutnost návratu k organické hmotě, tedy do stavu v jistém smyslu podobném tomu před industriální revolucí, kdy fosilní paliva jakoby neexistovala. Cesta vedoucí zpět k významnější pozici zemědělství v ekonomice, a tedy k uzavření pomyslného kruhu, bude každopádně trnitá.

Je proto strategickou nutností mít i v budoucnosti dostatek půdy a kvalifikovaných lidí.