Povinné veselí na konci roku mi vždycky trochu vadilo, byť mělo navodit trochu optimistického očekávání, že bude líp, na což pesimisté zásadně reagovali slovy: „už bylo“. Z hlediska korupčního prostoru líp asi v posledních dvaceti let nebylo, přesto bych o silvestrovské půlnoci doporučila minutu ticha za zmařené šance.

Zamyšlení nad rokem 2015. Kdyby rok 2015 nebyl zakončen úspěšným přijetím alespoň jednoho protikorupčního zákona (zákona o registru smluv), vešel by do dějin jako rok rozčarování. Hra na ministerské „škatule, škatule, hejbejte se“ se sice na rozdíl od minulé vlády nehrála, přesto se ve vládních stranách vážné korupční a klientelistické kauzy začaly objevovat a promítly se i do (ne)odchodů vysoce postavených politiků. Zároveň se bohužel postupně proměňoval a částečně i zamlžoval mediální obraz protikorupčních aktivit. Bylo to zřetelné již při přijímání zákona o státní službě. Ten měl šanci výrazně omezit korupční prostor, nakonec byl však za aktivní účasti opozice, pana prezidenta i části vládní koalice přeměněn v bramboračku, přičemž média zcela převzala hrůzný obraz „superúředníka“, jehož barvitě vykreslovali někteří politici. Že to nakonec v Bruselu musel žehlit sám pan premiér (a nebylo to vůbec jednoduché), se zas tak moc na veřejnosti neví, ale zato veřejný prostor opanoval názor, že peníze, co jsme dostali od daňových poplatníků z jiných evropských zemí, je třeba co nejrychleji utratit, jedno za co. A vůbec, dozor protikorupčních jakobínů je třeba „v národním zájmu“ nahradit dohledem praktiků, kteří v tom umějí chodit. Z vážného dramatu se tak postupně stává fraška na téma, jak tyranští aktivisté zahánějí nebohé veřejné činitele do situace, kdy se bojí cokoli rozhodnout, aby se nemuseli bát vyšetřování či skandalizace. Obdivuhodná logika. Přitom je tomu zcela naopak. Pokud veřejní činitelé nepřijmou jasně nastavená pravidla, nebudou moci v klidu spát a budou se muset smířit se životem v permanentním strachu, že jejich rozhodování, učiněné podle volné úvahy či různě zmanipulované, se stane předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení.

Očekávání pro rok 2016. Následující rok je již rokem volebním, bude se volit do krajů. Boj proti korupci je sice vhodné téma pro volební kampaň, ovšem řešení se budou nabízet spíše mediálně působivá než skutečně efektivní. Tento paradox – setrvale vysoká míra korupce oproti snižující se vůli s korupcí něco dělat – je produktem politiky bezprostředního efektu a závislosti na preferencích. Ale možná můžeme být i přízemnější. Volební kampaň musí „někdo“ financovat, přičemž vliv „kmotrů“ na úrovni krajů vůbec není bezvýznamný a krajská mocenská centra jsou silným konkurentem centrální politice. I proto se dá očekávat, že informace o nových korupčních kauzách či podivných klientelistických vazbách budou sílit a také, že při přijímání klíčových protikorupčních zákonů se bude lámat koalice a do konfliktu se dostanou i různé vnitrostranické frakce. Konec konců způsob, jakým byly na konci tohoto končícího roku projednávány návrhy klíčových zákonů – o financování politických stran, o střetu zájmů, o zadávání veřejných zakázek, proti praní špinavých peněz atd. – nevěstí nic dobrého: prodlevy v projednávání i takřka vánoční „vykuchávání“ těch pasáží, které by mohly přinést skutečnou pozitivní změnu. Zkrátka a dobře, ať se v roce 2016 na (proti)korupční scéně objeví bezvětří či silné bouře, výsledky budou velmi nejisté. Stabilním referenčním bodem v tomto nestálém podnebí zůstane protikorupční barometr. Bude veřejnosti nadále poskytovat potřebné informace pro věcnou diskuzi o tom, co je potřeba s korupcí dělat, a umožní jasné odlišení, zda politici o boji proti korupci pouze mluví nebo zda také skutečně konají. A na závěr jedno přání: Ať se nám všem v roce 2016 daří a ať protikorupční barometr stoupá – to by byl nejlepší dárek politiků veřejnosti do nového roku.

Psáno pro www.protikorupcnibarometr.cz