Pohyby v (proti)korupčním světě jsou zřejmé, i když se zdá, že jde o pohyby v kruhu, z něhož je obtížné se vymanit. A tak i přes relativně pozitivní výsledek indexu vnímání korupce skepse přetrvává i v této měsíční zprávě protikorupčního barometru.

Co se stalo v lednu? Veřejný prostor i nadále okupovala uprchlická krize, což ve spojení s hustým kouřem po salvách bonmotů vystřelených (naštěstí nikoli z kalašnikovů) ale z Hradu a obstrukcích parlamentu proměňujících parlamentní zasedání v nekonečné televizní seriály, umožnilo vytvořit mediální mlhu hustou tak, že by se dala krájet. Ani Rákosníček by nezvládl sledovat, co se v našem politickém rybníčku Brčálníku vlastně děje. Není tedy divu, že ve veřejném prostoru zapadla důležitá zpráva, že jsme se v objemu zadávání veřejných zakázek bez otevřené soutěže opět dostali na úroveň z let před rokem 2010, kdy jsme si v této nechvalné disciplíně vydobyli jednu z předních pozic v rámci EU. Rovněž zapadla zpráva, že 80 % dotací z EU stát zadává nejdříve státním institucím, které je pak v druhé fázi přerozdělují často „napřímo“ předem vybraným firmám: tím lze efektivně uniknout silným evropským kontrolním mechanismům. Částečně to souvisí s „nutností vyčerpat“ evropské prostředky ať se děje, co se děje, a snad i s vyvolávaným pocitem bezprostředního ohrožení (nákup zbraní a techniky). Každopádně to vytváří příznivý prostor pro rozvoj klientelismu a korupce. To poněkud snižuje optimismus z posunu České republiky z 53. místa (2014) na 37. místo (2015) v indexu vnímání korupce, což nesporně souvisí s proměnami na klíčových státních zastupitelství a zahájenými vyšetřováními. Je též možné kvitovat, že se ve Sněmovně pohnuly, byť různou rychlostí a různými směry, dlouho odkládané návrhy některých důležitých protikorupčních zákonů, jako například zákon o střetu zájmů či zákon o zadávání veřejných zakázek. Konečně ve světle uniklých emailů premiéra Sobotky by možná bylo vhodné znovu prodiskutovat otázku bezpečnosti komunikace v politice. Jsme totiž svědky paradoxu, že pokud jde o komunikaci s kolibříky a mazánky, snaží se politici o maximální možné utajení pomocí šifrovaných telefonů, krycích jmen a anonymní komunikace. Jde-li o fungování státu, často (nejen u nás) politici ignorují základní zásady bezpečnosti. Přitom by to mělo být obráceně: komunikace politiků odpovědných za chod státu, nechť je zabezpečená, ale ať k ní mohou mít reálně přístup orgány činné v trestním řízení, je-li zde podezření z korupce nebo jiného trestného činu a získají-li tyto orgány příslušná povolení. Šifrovaná komunikace by měla být přinejmenším u veřejných činitelů přísně regulována, inspiraci lze hledat například v návrzích prezentovaných nedávno v Británii či Kalifornii.

Co nás čeká v únoru? Zákon o zadávání veřejných zakázek bude čekat sněmovní finále, ve kterém se bude rozhodovat nejen o návrhu jako takovém, ale i o dvou stovkách pozměňovacích návrhů. Sledovat průběh jeho projednávání bude opravdu náročné, v řadě případů pozměňovací návrhy jdou bohužel proti logice zákona a korupční prostor v této nanejvýš citlivé oblasti rozšiřují až kamsi do nekonečna. A samozřejmě – bude-li to přes smog politické inverze jen trochu možné – budeme s napětím sledovat, s jakými vyklešťováky přijdou poslanci při projednávání v řadě ohledů velmi protikorupčně ambiciózního zákona o financování politických stran. Zajímavý bude i vývoj v započatém vyšetřování údajného zneužívání evropských dotacích určených malým firmám firmami velkými. Vzhledem k tomu, že zde není dostatečně oddělen institucionální rámec pro kontrolu utrácení evropských dotací od rozhodování o jejich rozdělování, bude ministerstvo financí, kromě jiného, kontrolovat svého ministra, zda nezneužil evropské dotace pro svou farmu Čapí hnízdo. Takto „chytře“ nastavený systém máme jako jediní v EU - budeme zase nuceni škrtat, krátit, pozastavovat a opakovat stejné chyby jako v minulosti? Evropská unie si na konci ledna vzala na paškál vyvádění prostředků do daňových rájů. Dočkáme se podobné iniciativy i u nás? Na začátek by třeba jen stačilo sledovat příjemce veřejných prostředků, zda peníze českých daňových poplatníků neposílají do nejrůznějších exotických destinací, kde se nic danit nemusí a nefungují pravidla proti praní špinavých peněz.

Psáno pro protikorupční barometr - www.protikorupcnibarometr.cz