Ďábel se skrývá v detailech aneb o protikorupčních zákonech
Analýza protikorupčních opatření v české politice většinou nepřináší příliš veselé čtení. I v případě, že původní návrh je kvalitní, během projednávání v parlamentu je opracován tak, že nula od nuly pojde nebo dojde i k opačnému efektu. Platí to ale i opačně.
Ale přeci jen trochu dobrá zpráva. Po dlouhé době můžeme politiky pochválit za schválení reformy financování politických stran; dokonce i pozměňovací návrhy Senátu, který část reformy poslal zpět do Sněmovny, byly ku prospěchu věci.
Co reforma obsahuje? Zavádí transparentní účty pro vedení kampaní, vytváří nový úřad pro kontrolu stranického financování a omezuje výše darů, jež může jednotlivý dárce straně poskytnout. Důležité je i ustanovení zakazující stranám půjčovat si peníze od firem, a tím se dostávat pod jejich kontrolu. Nově by si strany mohly půjčovat jen za tržních podmínek na bankovním trhu. Reforma také upravuje podmínky registrace třetích osob, které vstupují do volební kampaně ve prospěch určité politické strany, například tím, že jim přímo zaplatí billboard, díky čemuž se taková platba neobjeví ve stranickém účetnictví. Jde i o stanovení limitů výše nákladů na různé druhy volebních kampaní a povinnosti označovat autorství v předvolební inzerci.
Přesto si k pozitivnímu hodnocení nelze odpustit několik poznámek. I nadále půjde financovat strany přes anonymně vlastněné firmy, čímž bude možné obcházet nejen transparentnost, ale i limity na výše darů na kampaň tím, že se svou trochou do stranické pokladny zkrátka přispěje více firem z holdingu. Firmy vlastněné stranami – samo o sobě český unikát, nad kterým se podivuje nejeden zahraniční pozorovatel – přes které lze strany netransparentně financovat, přísnější kontrole bohužel unikly. Sankce za nedodržování nových pravidel zůstávají stále nízké, takže od porušování příliš neodradí.
Proč se bavíme o takovýchto detailech? Známé rčení „dábel se skrývá v detailech“ je i v tomto případě pravdivé. Představte si, že si do bytu pořídíte nejlepší, nejmodernější, nejúčinnější bezpečnostní systém a pak ho nezapnete. V této logice se u nás často vytvářejí protikorupční opatření. I když zákon o financování politických stran prošel vcelku kvalitně, podívejme se na příklady, kdy je snaha bezpečnostní systém prostě nezapnout či narušit jeho účinnost.
Podívejme se na pár aktuálních příkladů: Začněme u před pár dny projednávaným rejstříkem skutečných vlastníků firem. Vládní návrh žádal, aby byl tento rejstřík zcela uzavřen před veřejností, naopak ve Sněmovně byl předložen pozměňovací návrh, jež je měl veřejnosti otevřít. Zkuste si tipnout, jaký byl výsledek?
Argumentace příslušných ministerstev, že je třeba nový rejstřík skutečných vlastníků zcela uzavřít před veřejností, protože v budoucnu bude muset být zcela veřejný, ve své absurditě hravě překoná logiku většiny Švejkových výroků. Přitom existující evropská směrnice požaduje přístup do rejstříku skutečných vlastníků firem pro všechny právnické a fyzické osoby s oprávněným zájmem. Zároveň umožňuje státům dobrovolně zavést úplnou veřejnost rejstříků, k čemuž se přihlásila například Velká Británie, Francie či Holandsko. V reakci na nedávný skandál tzv. Panamských dokumentů spojený s ukrýváním skutečných vlastníků firem v offshorových destinacích zveřejnila přes léto česká eurokomisařka návrh, ve kterém Evropská komise požaduje úplnou veřejnost budoucího rejstříku skutečných vlastníků. Tipovali jste správně? Samozřejmě, že návrh na veřejnost rejstříku neprošel.
Ono to má zajímavou souvislost. Právě se projednává zákon o střetu zájmu, kde se zakazuje členům vlády vlastnit více než 25% podíl ve firmách. Toto ustanovení je sice mediálně vděčné, ale bude jen málo efektivní, protože nebude možné zkontrolovat, zda je člen vlády skutečným vlastníkem určité firmy. Důvod? Již zmiňované uzavření rejstříku skutečných vlastníků před veřejností totiž způsobí, že do něj nebude mít přístup nikdo z poslanců a senátorů, nemluvě o novinářích či nevládních organizacích, takže to vlastně nebude nikdo moci zkontrolovat.
A další „drobnost“. Nově navržená drobná novela zákona o zadávání veřejných zakázek ruší jednoduché, ale o to efektivnější pravidlo, "nedáš, nedostaneš", tj. "nedáš vlastnickou strukturu, nedostaneš zakázku". Jak prosté a jak účinné! A tak se narychlo slepila novela, která by pravidlo "nedáš, nedostaneš", ještě před vstupem schváleného zákona v účinnost (1. října) zcela zlikvidovala.
Tento text vychází z glosy na protikorupčním barometru www.protikorupcnibarometr.cz Babí léto ohlašuje (proti)korupční kvapík
Ale přeci jen trochu dobrá zpráva. Po dlouhé době můžeme politiky pochválit za schválení reformy financování politických stran; dokonce i pozměňovací návrhy Senátu, který část reformy poslal zpět do Sněmovny, byly ku prospěchu věci.
Co reforma obsahuje? Zavádí transparentní účty pro vedení kampaní, vytváří nový úřad pro kontrolu stranického financování a omezuje výše darů, jež může jednotlivý dárce straně poskytnout. Důležité je i ustanovení zakazující stranám půjčovat si peníze od firem, a tím se dostávat pod jejich kontrolu. Nově by si strany mohly půjčovat jen za tržních podmínek na bankovním trhu. Reforma také upravuje podmínky registrace třetích osob, které vstupují do volební kampaně ve prospěch určité politické strany, například tím, že jim přímo zaplatí billboard, díky čemuž se taková platba neobjeví ve stranickém účetnictví. Jde i o stanovení limitů výše nákladů na různé druhy volebních kampaní a povinnosti označovat autorství v předvolební inzerci.
Přesto si k pozitivnímu hodnocení nelze odpustit několik poznámek. I nadále půjde financovat strany přes anonymně vlastněné firmy, čímž bude možné obcházet nejen transparentnost, ale i limity na výše darů na kampaň tím, že se svou trochou do stranické pokladny zkrátka přispěje více firem z holdingu. Firmy vlastněné stranami – samo o sobě český unikát, nad kterým se podivuje nejeden zahraniční pozorovatel – přes které lze strany netransparentně financovat, přísnější kontrole bohužel unikly. Sankce za nedodržování nových pravidel zůstávají stále nízké, takže od porušování příliš neodradí.
Proč se bavíme o takovýchto detailech? Známé rčení „dábel se skrývá v detailech“ je i v tomto případě pravdivé. Představte si, že si do bytu pořídíte nejlepší, nejmodernější, nejúčinnější bezpečnostní systém a pak ho nezapnete. V této logice se u nás často vytvářejí protikorupční opatření. I když zákon o financování politických stran prošel vcelku kvalitně, podívejme se na příklady, kdy je snaha bezpečnostní systém prostě nezapnout či narušit jeho účinnost.
Podívejme se na pár aktuálních příkladů: Začněme u před pár dny projednávaným rejstříkem skutečných vlastníků firem. Vládní návrh žádal, aby byl tento rejstřík zcela uzavřen před veřejností, naopak ve Sněmovně byl předložen pozměňovací návrh, jež je měl veřejnosti otevřít. Zkuste si tipnout, jaký byl výsledek?
Argumentace příslušných ministerstev, že je třeba nový rejstřík skutečných vlastníků zcela uzavřít před veřejností, protože v budoucnu bude muset být zcela veřejný, ve své absurditě hravě překoná logiku většiny Švejkových výroků. Přitom existující evropská směrnice požaduje přístup do rejstříku skutečných vlastníků firem pro všechny právnické a fyzické osoby s oprávněným zájmem. Zároveň umožňuje státům dobrovolně zavést úplnou veřejnost rejstříků, k čemuž se přihlásila například Velká Británie, Francie či Holandsko. V reakci na nedávný skandál tzv. Panamských dokumentů spojený s ukrýváním skutečných vlastníků firem v offshorových destinacích zveřejnila přes léto česká eurokomisařka návrh, ve kterém Evropská komise požaduje úplnou veřejnost budoucího rejstříku skutečných vlastníků. Tipovali jste správně? Samozřejmě, že návrh na veřejnost rejstříku neprošel.
Ono to má zajímavou souvislost. Právě se projednává zákon o střetu zájmu, kde se zakazuje členům vlády vlastnit více než 25% podíl ve firmách. Toto ustanovení je sice mediálně vděčné, ale bude jen málo efektivní, protože nebude možné zkontrolovat, zda je člen vlády skutečným vlastníkem určité firmy. Důvod? Již zmiňované uzavření rejstříku skutečných vlastníků před veřejností totiž způsobí, že do něj nebude mít přístup nikdo z poslanců a senátorů, nemluvě o novinářích či nevládních organizacích, takže to vlastně nebude nikdo moci zkontrolovat.
A další „drobnost“. Nově navržená drobná novela zákona o zadávání veřejných zakázek ruší jednoduché, ale o to efektivnější pravidlo, "nedáš, nedostaneš", tj. "nedáš vlastnickou strukturu, nedostaneš zakázku". Jak prosté a jak účinné! A tak se narychlo slepila novela, která by pravidlo "nedáš, nedostaneš", ještě před vstupem schváleného zákona v účinnost (1. října) zcela zlikvidovala.
Tento text vychází z glosy na protikorupčním barometru www.protikorupcnibarometr.cz Babí léto ohlašuje (proti)korupční kvapík