Je zajímavé, že ani slovanské ani románské jazyky nemají specifický výraz, jež by odlišoval pojem odpovědnost (v angličtině responsibility) a zodpovídání se, skládání účtů (v angličtině accountability).

Anglosaská tradice položila jiné základy politické kultury, než bývají v románském i slovanském prostředí, skládání účtů je tam po desetiletí, či spíše po staletí, důležitou součástí politického života. V našem prostředí se na skládání účtů často a rádo zapomíná; politici sice uznávají, že voliči se čas od času dostaví k příslušným volbám a „nově rozdají karty“, tj. rozhodnou o patřičných mandátech, ale o tom, že by součástí voličského rozhodování mělo být politické skládání účtu, již většinou nechtějí ani slyšet.

Přitom volby jsou hlavně o skládání účtů, velká většina politiků pravidelně usiluje o obnovu svého mandátu; ovšem volební kampaně, pokud v sobě vůbec obsahují něco jiného než čistou reklamu obdobnou prodeji prášku na praní, se obracejí zásadně jen do budoucnosti: sliby se slibují, blázni se radují… Čím více má volič informací o tom, co politik činil během minulého období, co podpořil a co nepodpořil, jakých hlasování se účastnil a jakých ne, tím lépe se ve volbách rozhoduje a tím méně reaguje na populistické sliby či strašení.

Z tohoto hlediska jsou velmi významné informace, které zpracovala „Rekonstrukce státu“. Dává voličům k dispozici data o hlasování poslanců a senátorů, kteří se zavázali podporovat devět základních protikorupčních zákonů. Občané tak mají možnost nahlédnout, jak dalece jednotliví poslanci a senátoři své sliby brali vážně. A nejenom občané. Údaje, které jsou na různé úrovni podrobností (jdoucí až k hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích) mohou být důležitými zdroji informací pro komentátory, investigativní novináře, ale i akademické pracovníky. Pokud si zájemce propojí data o hlasování z Rekonstrukce státu a informace protikorupčního barometru , který sleduje i efektivnost jednotlivých protikorupčních opatření, objasní se mu i zajímavé souvislosti, jaké mechanismy umožňují efektivní protikorupční zákony (ne)prosadit. Kéž by se tyto informace více objevovaly ve veřejném prostoru.

Data, která Rekonstrukce státu poskytla, nesporně přispívají k tomu, aby politici začali brát své sliby trochu vážněji. Ale především je nutné, aby tyto informace brali v úvahu sami voliči, protože ti jediní mohou politiky k plnění slibů donutit. Protikorupční rétorika je ve volebních kampaních většinou úspěšná, zvláště pokud se nabízejí jednoduchá či moralistní řešení. Ale snižovat korupci nepomohou ani agenti provokatéři, ani změny volebních systémů, ani razantní výměny politiků či úředníků. Korupci mohou snižovat efektivně nastavená pravidla, transparentnost, účinné kontrolní mechanismy a jasně vymezená zodpovědnost, případně sankce. O tom byly zákony, které se mnoho poslanců i senátorů zavázalo podporovat. Některé se podařilo prosadit úspěšně, některé se prosadily ve zmrzačené podobě, některé se zamítly. Jistě, mohou být na některé návrhy a dílčí úpravy rozdílné názory, mohou být radikálnější či méně radikální postoje. Ale rozbor hlasování, který hodnotí celkový přístup k protikorupčním zákonům a zároveň dává možnost nahlédnout i do detailů hlasování o různých pozitivních či negativních pozměňovacích návrzích, umožňuje voliči ohodnotit předchozí činnost konkrétních politiků. Řada senátorů obhajuje svůj mandát, řada poslanců také kandiduje do krajských zastupitelstev. Lze voličům, ale i novinářům a moderátorům jen doporučit, aby se podívali na to, co konkrétní politici slibovali a jak nakonec hlasovali. Nelze házet politiky do jednoho pytle. A tak si před volbami připomeňme, volby by neměly být jen časem nových slibů, ale především časem skládání účtů.

Původní verze psaná pro Rekonstrukci státu