Dlouhodobé sledování protikorupčních opatření v současném volebním období ukazuje, že naše politická scéna sice dokáže deklarovat "dobré"úmysly, ale kdy dojde na lámání chleba, úmysly jsou zjevně zcela odlišné.

Ani blížící se volby situaci příiiš nezlepšují. Co se v posledním měsíci odehrálo a co ještě můžeme očekávat připomíná následující glosa psaná pro protikorupční barometr.

Co se stalo v červnu?
Svým způsobem pokračuje hra o „důkazy“, stále trvající vyšetřování v kauze Čapí hnízdo ukazuje, že získávání důkazů o zneužívání dotací, respektive o korupci je věc složitá, snad i proto, že složitě vypadá i praxe ze strany soudů. Na jednu stranu Nejvyšší soud v kauze Rath zrušil závěry nižšího soudu o nepřípustném použití některých důkazů, na druhou stranu v kauze údajných kartelů firem ve stavebních zakázkách, Krajský soud v Brně rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž zrušil pro nepřípustnost důkazů získaných Úřadem.

Oč šlo? ÚOHS udělil dosud nejvyšší pokutu ve své dosavadní historii v celkové výši 1,66 miliardy korun za to, že pokutované firmy koordinovaly svou účast a svoje nabídky ve výběrových řízeních. Praxe je to poměrně známá, dokázat to není ovšem jednoduché. Účastníci většinou nepodepisují dohodu „o spolupráci“ a slavnostně ji nevyhlašují. Uvidíme, jak rozhodnou vyšší soudní instance, nicméně oba příklady ukazují, že „imunizace“ korupce u nás bohužel funguje velmi dobře: daří se bránit, prodlužovat, zpochybňovat její vyšetřování a rovněž rozhodování justice v této oblasti je velmi málo předvídatelné. Bez ohledu na konečné rozhodnutí ze strany soudů, je nutné zdůraznit, že vyšetřování těchto podivných praktik firem vstupujících do veřejných soutěží je samo o sobě pozitivním krokem. Není jistě náhodou, že v ČR máme ve srovnání s jinými evropskými zeměmi dlouhodobě nejnižší podíl malých a středních podniků na veřejných zakázkách. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, naznačil právě ÚOHS. Obecně experti na korupci v tomto ohledu zdůrazňují, že veřejné zakázky jsou v České republice vyhrazeny pro ty, zpravidla velké, firmy, které tzv. umí lokální a regionální politiky a unesou „korupční investice“. Pokud takové úsilí firmy „spojí“, je to pro ně samozřejmě ještě jednodušší.

Není divu, že obstarávání důkazů a jejich použití při vyšetřování korupce či nekalého jednání u nás naráží na takové problémy. Je to důsledek snahy politiků zabránit skutečné transparentnosti, které by umožnilo veřejnou kontrolu. Podívejme se jen na „cirkus“ kolem registru smluv. Sněmovna během června stihla projednat zcela nově upečený návrh zákona o výjimkách z tohoto registru. I když je nový návrh relativně přijatelný, celý proces vyvolává rozpaky, neboť hezky zobrazuje kontrast mezi politickými deklaracemi o nutnosti přijímat protikorupční zákony a politickou nevůlí přijímat efektivní protikorupční opatření. Pokud se jakýmsi „omylem“ nějaký efektivní protikorupční zákon přijme, okamžitě to vyvolá snahu ho okleštit. Snad nejlepším dokladem o neochotě politiků skutečně proti korupci bojovat jsou dlouhodobě zaparkované návrhy zákonů o jmenování osob do dozorčích rad podniků poskytujících služby veřejného zájmu, o regulaci lobbingu, o avizování korupce (whistleblowingu) atd. V takovémto právním prostředí je poté obstarávání důkazů o korupci zákonnými prostředky opravdovým oříškem.

Co očekáváme v červenci?
Sněmovna a Senát předvedou, co všechno se dá stihnout na poslední chvíli – zajímavé bude sledovat zejména osud x-té verze zákonů o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a zákona o vnitřním řízení a finanční kontrole ve veřejné správě. Vzhledem k situaci na naší politické scéně by přijetí kvalitních zákonů se rovnalo takřka zázraku.

Započatá volební kampaň bude testovat účinnost nedávno přijatých pravidel o transparentnosti při financování volebních kampaní. Během července a i později uvidíme, jak jeden z nejdůležitějších protikorupčních zákonů přijatých v tomto volební období obstojí. Bude velmi zajímavé sledovat, jak si politické strany i nově zřízený Úřad s novými pravidly poradí. Zkusme být v tomto ohledu pozitivní a doufejme, že strany nepřekročí finanční limity na kampaň a ani se je nepokusí obcházet financováním kampaní přes tzv. bílé koně – ať už živé či dávno zesnulé. Též věřme, že volební kampaně nebudou financovány firmami s anonymními vlastníky z daňových rájů; že se nebudou kampaně financovat přes inzerci ve stranických plátcích vydávaných firmami vlastněnými přímo politickými stranami; a že bude fungovat identifikace nepřímých sponzorů na billboardech a dalších volebních reklamách všeho druhu. Neziskové organizace již ohlásily, že budou průběh volební kampaně monitorovat. Rovněž nově zřízený Úřad pro dohled nad financováním politických stran a hnutí vyslal do médií první náznaky toho, jak bude nová pravidla aplikovat.

Čas léta je ovšem časem pohádek a tak si do prázdninových týdnů nechme trochu těch iluzí.