... a někdo již třetí týden lamentuje nad tím, že nejsou, a ukazuje na viníky. Loď se zmítá, do podpalubí teče a leckterý v kavárně vysoko na třetí palubě to po vydatném spánku „principiálně řeší“ a má chuť ustanovovat komise.

Aneb pokus o výhled...

Sbírám si a ukládám perly, které čtu z Fora 24 a podobných „demokratických“ médií, která dští moudra a „v rámci demokratické diskuse“ ani neumožňují jinde samozřejmou reakci čtenářů pod příspěvkem. Ukládám si to nyní den po dni – budou to skvělé argumenty, až ty výlevy zveřejním a připomenu v době předvolebního boje. Nebo snad, ruku na srdce, opravdu by se zde našla nějaká statisticky významná skupina, která by si ochotně a zodpovědně (na vlastní triko zodpovědně, ne jen v řečech) přála, aby náš stát v současné krizi raději řídili Petr Fiala, Zbyněk Staňura, Jan Farský či Markéta Pecharová? (Naopak paní Němcovou bych bral a přidělil jí nově zřízené Ministerstvo Nedělní chvilky poesie – pamětníci vědí na co narážím. Například její poslední poetický výtvor: „ano, v době krize je potřeba táhnout za jeden provaz, ale tím provazem nesmí být oprátka“ je skvělým dokladem nezištné pomoci, kterou opozice v boji s epidemií nabízí.)
.
V tomto příspěvku mi ale jde o něco jiného – zásadního obecně a, přiznávám, v současné situaci nic konstruktivně neřešícího, neboť jsme zatím právě jen v té fázi ucpávání děr. Ale jsem přesvědčen, že do budoucna mnohem důležitějšího, než již nyní připravovaná trestní stíhání občas se mýlících (rozuměj viníků).
.
Jde mi o věc, v níž se zásadně a principiálně mýlí jak stát a jeho představitelé, tak jeho kritici a téměř všichni vyvolení představitelé občanské společnosti.
Tím omylem je postmoderní-socialistická-konzumní představa, že stát je zde proto, aby zcela naplnil nároky svých obyvatel, zabezpečil všechna (tak rozbujelá) práva a byl zodpovědný vždy za vše, co se přihodí.
.
Po staletí existoval tzv. institut „vyšší moci“, do něhož spadaly povodně, sucha, požáry, zemětřesení, ale i to, že se nečekaně utrhl kámen a někoho zavalil. Ano, jsou situace, kdy je v takovém případě správné vyvodit osobní nebo i korporátní zodpovědnost a vždy by se to mělo prověřovat. Ale je třeba k tomu přistupovat s vědomím širších souvislostí, s patřičnou pokorou a objektivitou... A ve slušné a solidární době a společnosti se to dělá vždy až tehdy, kdy jsou díry v lodi ucpány... Protože ten, kdo chybuje, obvykle, páni lepšolidé a paní lepšolidky (lepší je ovšem německý termín Besserwisser), skutečně v naprosté většině případů není programový zločinec a naše lidské schopnosti také nejsou rozděleny černobíle. Neexistují lidé totálně a za každých okolností apriori neschopní (zvláštní shodou okolností jsou vždy u moci...) a vše lépe vědoucí geniální stratégové (toutéž náhodnou a nešťastnou shodou okolností vždy jen v opozici). Času na hodnocení, stíhání, žalování, trestání a pobitvěgenerálování bude později dost a blbá nálada je to poslední, co nyní potřebujeme. (Mimochodem – veřejnoprávní televize, televize služby – co kdyby v této době zavedla „Kanál dobré nálady“ – celodenní programové pásmo, kam může divák kdykoli přepnout a relaxovat.)
.
Ten zásadní omyl má ale ještě hlubší stránku:
a) Stát by nikdy neměl vzbuzovat pocit, že se o všechno postará. A dnes to dělá každý západní liberální stát. Pokud je něco chybou naší vlády, pak je to ta věc, že až do poslední chvíle tento pocit aktivně vzbuzovala, a ještě více tím podporovala pasivitu občanů, kteří sami sebe redukovali na pouhé „potřebné“.
b) Chybou občanské společnosti je to, že takový model přirozeně přijala.
c) A nejen chybou, ale přímo vinou představitelů aktivistické špičky „občanské společnosti“ je to, že toto zcestné pojetí ještě co nejvíce zdůrazňují, aby mohli nenáviděné vládě zavařit: „podívejte, jak neplní, co je povinna dělat a chudáci občané čekají...“.
d) Chybou i vinou naprosté většiny médií i jednotlivých komentátorů je, že tuto situaci svými zprávami a komentáři gradují ad absurdum.
.
Ano, můžeme a měli bychom, až krize skončí, debatovat zda a nakolik se jako neschopný řešit krizi ukázal stát. Jistě se najde řada těch co se na to vysloveně třesou tak moc, že ani současnou realitu nevnímají (například profesor Fiala obohatil svou slovní zásobu skládající se z "Čapího hnízda", "trestně stíhaného premiéra" a "kolosálního střetu zájmů" invenčně ještě o sousloví "nedostatek roušek", takže teď už má volební vítězství dozajista v kabeli). Těší se na dobu zúčtování jako na Mikuláše a občas ztrácejí nervy a zkouší to už dnes.

Možná se ukáže, že vláda, samozřejmě jen ta naše, maďarská, polská, ruská a čínská, udělala fatální chyby. Může být. Co však je jisté již teď, je skutečnost, že opět zklamala takzvaná elita Besserwisserů. Rezignovala totiž na základní liberální princip společnosti: totiž, že stát není (a v žádném případě nesmí být!) všemohoucí a my nesmíme dopustit, aby postulátu o nároku státu na všemohoucnost jak stát sám, tak občané uvěřili.
---
Abych šel ke konkrétnímu příkladu. Roušky.
Hned poprvé (je to asi tři týdny?) kdy se začalo ozývat, že jich je nedostatek a kdy se Besserwisserové (kteří se ještě týden předtím bohorovně posmívali těm, co si dělají zásoby) začali pohoršovat nad neschopností a nepředvídavostí vlády, tak už tehdy mě (a nepochybně i řadu dalších) okamžitě napadlo: proboha, to se dalo předpokládat, situace je složitá, vyvíjí se mnohem rychleji nečekaněji, než určovaly prognózy, ne všechno se povede, je v tom celá Evropa... Ale v běžném životě žádná tragédie (nemluvím teď o chirurgických odděleních atd.). Vždyť se dají udělat doma... Dokonce i mě, totálního nepraktika, napadlo okamžitě několik nouzových řešení, jak na to. A v drogerii jsem nakoupil různé utěrky z mikrovláken jako provizorní vložky mezi bavlněný šátek. Jojo, jasně, nebude to stoprocentní...
.
Týden byly v médiích slyšet jen lamentace – stále od těch samých „elitních“ lidí -, zprávy co zprávy se člověk mohl bavit tím, jak křečovitě se komentátoři snaží vypáčit z „obyčejných“ lidí, jak je to strašné, že nejsou roušky, že je to a to omezení ve svobodě pohybu a podnikání... a obvyklé odpovědi „obyčejných“ lidí byly typu: „no ano, je to hodně nemilé, poškodí nás to, ale co se dá dělat, jinak to asi nejde...“ Až mi těch reportérů, kteří se tak usilovně, často návodnými otázkami snažili z lidí vydolovat negativní reakce, bylo líto. Mnohem tragičtěji a dramatičtěji to ovšem viděli v debatách Besserwisserové, kteří sami většinou nepodnikají a žijí z příspěvků a daní nás všech. (Myslím si ale, že ani po těchto zkušenostech jim nedojde, proč ve volbách voliči volí, tak jak volí.)
.
A mezitím řada lidí sháněla, šila, nabízela pomoc (miliardáři Kellnerovi se to samozřejmě přičetlo ke zlu, nikoli k dobru, ale nešť), objevili se i lidé z opozice, kteří začali aktivně spolupracovat a pomáhat, aktivně pomáhá vietnamská komunita. Ne tak Besserwisseři. Člověk by čekal, že třeba Piráti, sdružení v mezinárodní úzce provázané internacionále, tudíž se silnými osobními mezinárodními kontakty mezi "lidmi moderního progresivního myšlení", zatáhnou sítě a něco nabídnou – a jako experti na IT také ukážou, jak by měl vypadat a fungovat přehledný informační web... Ale nikde nikdo... Ba dokonce i neohrožený číno- a rusobijec primátor Hřib se nám nějak ztratil z médií. I když, abych mu nekřivdil, možná zrovna píše burcující opatření v podobě návrhu, aby se ulice před čínskou a basádou přejmenovala na Koronavirovou. A ekologičtí aktivisté... Studenti, ukažme dobrou vůli a každý, kdo křičel v pátek na náměstí, ušijme tolik a tolik roušek, nabídněme se, že přineseme nákup seniorům... Milion chvilek... Tak dobře organizované sdružení lidí, kterým situace není lhostejná? Hm...

Zkrátka, nikdo se nesnaží... Kdepak. Tak to není!!! Naopak. Existuje hrozně moc aktivních a pomáhajících lidí i firem. Strašně moc!!! Ale televize je dlouho nehledala. Dozvěděli jsme se o nich z nezávislých sítí, Facebooku, z „nedůvěrychodných webů“ (ty „důvěryhodné“ jen lamentovaly na neschopnost vlády zajistit všechny potřebné). Česká televize se s obrovským zpožděním na toto téma vrhla až před dvěma dny, kdy toho již byl internet plný...

Shrňme to:
- Fatální chyba vlády byla, že okamžitě tu spontánní aktivitu a solidaritu nepodpořila a nevyužila tím i psychologický moment postavit většinu národa do jedné lodi.
- Zcela ostudné je současné mlčení presidenta. Je hezké, že "připravuje projev", ale vystoupit už měl nejpozději minulý týden - tím by skutečně naplnil jednu ze zásadních funkcí státníka - promluvit v krizi a sjednocovat národ. Veškeré jeho dosavadní lapsy jsou oproti tomuto prkotiny. Prezident v našem ústavním systému je volen právě pro tyto situace a on zde naprosto zklamal. Dodatek: panu prezidentovi se hluboce omlouvám, ostudné je, že jsem si věci dobře neověřil. On promluvil, jen jsem to nezaregistroval. Média veřejné služby to jaksi podala poněkud okrajově a já to minul...
- Fatální chyba opozice a jejích "nezávislých" médií je, že tuto hru na absolutní zodpovědnost státu z malicherně zištných důvodů přijala a rozmazávala ad absurdum.
- Ten, kdo vyhrává, kdo je skvělý – to jsou lidé, vesměs neznámí, kteří ignorují tu sterilní hru „lidí nahoře“ a chytře a rychle se rozpomínají na to, že existovala doba, kdy si uměli pomoci sami. A že je to tak do značné míry v pořádku.

A výhledy?
1. Skýtá se nám zde obrovská naděje na revizi role státu a společnosti: redukce funkce státu na vymezené základní věci, posílení aktivity a zodpovědnosti jedince za svůj život atd.
2. Ale zároveň se strašně bojím že výsledek může být opačný: stát si část zvýšených pravomocí potichu ponechá (ne proto, že by zrovna Babiš byl nějak mimořádně mocichtivější, tato tendence je prostě zakotvena v podstatě státu jako takového) a lidé budou Besserwissery (tedy těmi, co opakovaně opět nejvíce zklamali, ale zase budou nejvíce křičet) masírováni do ještě většího přesvědčení, že stát garantuje vše a všechno vyřeší. Protože stát ví přece nejlépe (tedy když jej samozřejmě povedou ti s jediným správným názorem), co lid potřebuje.
.
Uvidíme, snažme se.