Ministry skutečně nemusí být experti. Resorty beztak často budou obsazovat kariérní politici. Nicméně Pavel Drobil na ministerstvu životního prostředí své první dva týdny strávil tím,že tuhle možnost povětšině diskreditoval.

ODS obsadila ekologický úřad po čtrnácti letech. Je to pro ni důležitá příležitost. Strana se už několik let snaží distancovat od minulosti, kdy se její zelená politika sestávala povětšině z ideologických traktátů. Chce přesvědčit voliče, že také ona umí praktická řešení, která zajistí čistý vzduch, zdravou krajinu nebo zateplování domů. Pokud by Drobil přišel s pozitivními a věcnými programy, může ukázat, že pravicová podpora zdraví a kvality života není exkluzivním receptem Davida Camerona či Angely Merkelové.

Pavel Drobil skutečně anoncoval některé smysluplné – jakkoli prozatím vesměs vágní – plány. Hodlá postupovat proti zdraví škodlivému smogu. Chce investovat do zateplování domů. Mluví o návratu zeleně do krajiny tak, aby více zadržovala vodu.

Rozehnat smog

První konkrétní návrhy – jak vyčistit vzduch zamořený smogem – Pavel Drobil představil při čtvrteční návštěvě Ostravy.

Panují sice pochybnosti o smysluplnosti některých návrhů. Bod, který získal nejvíce pozornosti, totiž čtyřmiliardová dotace na investice do čistější výroby, vlastně znamená, že stát průmyslovým podnikům opět nabízí peníze, které jim už jednou nabídl. Ale anoncovaná reforma zákona o ovzduší je skutečně důležitá. Ministerstvo životního prostředí na ní pracuje už několik let. Pavel Drobil správně navazuje na práci svých předchůdců.

Plány zanikají ve válečnické rétorice

Ale zajímavá předsevzetí bohužel povětšině zanikají v ministrově konfrontačním stylu. Převážně říká, koho chce vyhodit, kde škrtat a co nedělat. Čtenáři se v bezmála každé druhé Drobilově větě dozvídají, že hlavně hodlá všechno, citujme, odideologizovat. Razantní rétorika přitom pouze zdůrazňuje přešlapy, na kterých je vidět, že o svém resortu má prozatím dost slabé povědomí (a jeho lidé jej neumí nabriefovat).

Ilustrací budiž drobná epizoda. Když jej novináři přitlačili sérií netrpělivých otázek, koho vlastně má s odideologizováním konkrétně na mysli, ministr odvětil, že především Českou inspekci životního prostředí. Tak to byl hodně špatný pokus. Pokud se v resortu najde jeden jediný úřad, který ideologií vskutku trpět nemůže, bude to právě inspekce. Je totiž z podstaty věci ideologická zhruba stejně jako dopravní policie. Nerozhoduje o směřování ekologických pravidel. Pouze porovnává statistiky vypuštěného znečištění s limity stanovenými zákonem – podobně jako policista porovnává číslo na radaru s povolenou rychlostí – a pokud je továrna hrubě překračuje, udělí pokutu, tečka.

Lze snad pochopit, že nový šéf ministerstva přichází s nedůvěrou k předchozí administrativě. Ale Drobil a jeho politické okolí podléhají internímu diskursu ODS, který se naladil na konfrontaci se Stranou zelených. Proto úplně špatně čtou, co zajímá veřejné mínění. Vzduch v místech, kde žije 42 % obyvatel České republiky, obsahuje více rakovinotvorného benzo(a)pyrenu, než kolik lékaři považují za únosné. Výstavba každý týden zbytečně pohlcuje 7 hektarů půdy. Recyklujeme jen 20 % komunálního odpadu; zbytek končí na skládkách nebo se pálí. Tuzemská ekonomika loni každý den utratila 246 milionů korun za dovoz ropy.

Proto ministr, který vypadá, jako by si předsevzal hlavně odideologizovat inspektory a proškrtávat ekologické zákony, riskuje, že v očích Čechů a Češek bude – shovívavě řečeno – působit jako mimoň.

Upřesnit záměry

Navíc některé záměry mohou nadělat i nemalé škody. Pavel Drobil anoncoval, že zelenou energetiku paušálně rozdělí na správné technologie a špatné technologie. Ale takhle by se některá odvětví ocitla v koši sakumprásk, smysluplné projekty nevyjímaje. Solární elektrárny už nyní snižují exhalace o ekvivalent 48 000 osobních aut; podporu potřebujeme reformovat a nastavit rozumně, nikoli kompletně zadupat. Obdobně ministerstvo prý bude pomáhat stavbě dálnic. Opravdu včetně těch přes městské sídliště v Brně nebo chráněnou krajinnou oblast v Českém ráji? Plánované zjednodušení ekologických zákonů může pomoci, protože česká legislativa je nepřehledná, složitá a trpí soustavnými změnami. Jenomže dokud není na stole seznam dotyčných paragrafů, visí ve vzduchu hrozba, že programu využijí velcí znečišťovatelé a dřevařské firmy, které prosazují škrty, jež by jim umožnily vypouštět více škodlivin, tajit toxické exhalace před lidmi ze sousedních čtvrtí nebo kácet v národních parcích.

Proto by ministr by měl své plány brzy upřesnit a hlavně: představit konkrétní programy. Pouze tak může rozehnat obavy, které evidentně mají experti, novináři i veřejnost.

Kratší verze vyšla v Hospodářských novinách, 30. července 2010