Ropnou skvrnu prý vyrobila globální média, aby nám vybrala peněženky, leč v Mexickém zálivu se skoro nic nestalo, napsal minulý týden Ladislav Jakl, šéf politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Článek zaujal Aktuálně.cz a referovali o něm rovněž další pobavení novináři, takže historka přerostla v bizarní letní aférku.

Ale názory druhého v hierarchii hradních poradců by neměly zapadnout jako kuriozitka uprostřed okurkové sezóny. Otevřely totiž důležité otázky. Může si vysoký státní úředník vymýšlet a veřejně říkat věci, jež prostě nejsou pravda? A měli bychom důležitý post v řízení státu svěřovat člověku, který věří fantasmagoriím?

Jeden versus 5981

"Unikala několik měsíců a nic...Tři týdny trvalo stovkám mediálních štábů, než našly prvního zamaštěného ptáka", píše Ladislav Jakl. Ve skutečnosti těch ptáků bylo v pátek 5981, z toho 4080 mrtvých. Pročpak tři týdny? Protože ropě nějakou dobu jaksi trvalo, než doplula ke břehu.

A nic? Ropná skvrna zalila 1070 kilometrů pobřeží. Ekonomové očekávají, že místní turistika přijde o bezmála 23 miliard dolarů. Nejsou to abstraktní položky ve statistikách, nýbrž tisíce konkrétních rodin – majitelé hotýlků, kempů či obchodů, kteří udělají bankrot a přijdou o práci, protože letos skoro nikdo nepřijede.

Hodně není totéž jako málo

Jaklovy postřehy však pokračují. "Ropa je přírodní produkt...Na mnoha místech mořského dna i souše prosakuje ropa do vody a do terénu." Všem ostatním je ten rozdíl asi jasný, takže speciálně pro Ladislava Jakla: masivní únik bezmála 800 milionů soustředěný v jediném místě nadělá, ehm, poněkud větší škody než průběžné prosakování malých množství nafty, která se rozptýlí v oceánu.

Hradní paranoia

Pasáž, jež patří do kategorie fantasmagorických, však nesouvisí s naftou, nýbrž s Jaklovým hodnocením světové žurnalistiky. "Po světě denně umírají tisíce dětí na nemoci, hladem a na následky lokálních válek. Od ropy z Mexického zálivu nedostalo ani jedno dítě vyrážku nebo rýmu."

Což je v podstatě správná připomínka. Určitě každý souhlasí, že osud dětí v dárfúrských uprchlických táborech nebo hladomor v Nigeru jsou důležitější než pláže zalité ropnou skvrnou. Ale to platí prakticky pro cokoli. Určitě každý souhlasí, že osud dětí v dárfúrských uprchlických táborech nebo hladomor v Nigeru jsou důležitější než projevy Jaklova šéfa, prezidenta Václava Klause, o kterých tuzemské noviny informují na prvních stranách. Česká i světová média prostě věnují pozornost událostem spektakulárním na úkor důležitých.

Jenomže Ladislav Jakl má také vlastní teorii o příčinách: ropnou skvrnu si prý vykonstruovali hamižní kapitalisté z globálních mediálních korporací, aby nám prodali své noviny. "Jistěže na tom všem humbuku kdosi vydělává...Můžeme se těšit, že globální režiséři kdesi již připravují nový divadelní kus, když starý už se okoukal. Je jen otázkou času, kdy miliardy lidí dostanou další představení."

Bývaly doby, kdy by právě Jakl dokázal vysvětlit skutečný důvod: trh. Noviny si prostě z událostí vybírají ty, které zajímají více čtenářů. Jenomže mezitím Ladislav Jakl přestal radikálně hájit světový kapitalismus a začal si paranoidně vymýšlet globální konspirace.

Takhle radí prezidentovi?

Spěchám podotknout, že panu Ladislavu Jaklovi jeho názory neberu. Ať si píše, co se mu zachce. Až bude soukromou osobou.

Ale pan ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky není komik na volné noze.

Za prvé slouží daňovým poplatníkům, kteří se mu skládají na mzdu. Psaní legračních nesmyslů evidentně není úkol, který měli občané na mysli, když jej zaměstnali. Svůj článek navíc pověsil na web v úterý po 11 hodině dopoledne, tedy patrně coby vysoký státní úředník ve své kanceláři.

Za druhé reprezentuje Českou republiku. Názory poradce číslo dvě v prezidentském úřadě nejsou jenom tak něco. (Názory poradce číslo jedna nyní nechme stranou.) Vysoké úředníky svět považuje za reprezentanty státu, kteří loajálně reprodukují oficiální politiku. Proto by si někdo méně informovaný o zdejších poměrech mohl myslet, že psaní Ladislava Jakla snad nějak souvisí se stanoviskem země.

A za třetí (a především): věří-li Jakl takovým nesmyslům, co potom radí hlavě státu? Nehrozí třeba, že se také plete o 598 000 % v odhadu následků, když prezidentovi doporučuje, který zákon vetovat a který nikoli? Nebo že se při posuzování politických jednání rovněž zamotá do nějaké paranoidní spekulace o spiknutí globálních kapitalistů?

Nejde pouze o Jakla

Ale nejde pouze o Jakla. Hrad často přichází s originálními názory, které se líbí. Globální klima, škodlivost kouření, evoluce, ropná skvrna atakdále. Jsou intelektuálně atraktivní: nekonvenční a odvážné. Leč hlavně díky argumentům, jež se rozcházejí s fakty. Tím hůře pro fakta? Nikoli, tím hůře pro věrohodnost hradních příspěvků do debaty.

Kratší verze vyšla v Hospodářských novinách 17. srpna 2010