Lidostarci a rizika volebního zákona
V celostátních denících se po druhém kole senátních voleb a nyní opět objevily zprávy o možném spojení lidovců a starostů pro příští volby do poslanecké sněmovny. Toto případné spojení zmíněných dvou uskupení, jež kouzelně pojmenoval ve svém komentáři komentátor Lidových novin Martin Zvěřina coby „Lidostarce“, má vedle některých dalších důležitých ideových minimálně dva potenciálně závažné problémy, které vyplývají ze současné podoby volebního zákona a jako problém se objevily již před lety v době existence Čtyřkoliace, resp. jejího rezidua Koalice KDU-ČSL a US-DEU.
Neřešme, kdo bude na Hradě, čekají nás mnohem důležitější volby
Snad již ode dne zvolení Miloše Zemana prezidentem, resp. nejpozději od jeho inaugurace, řeší jistá část české společnosti - ona mýtická „pražská kavárna“ – otázku, kde vzít dostatečně silného kandidáta pro příští volbu, aby v ní v roce 2018 již nemohl Zeman zvítězit. Nedávno jedna iniciativa jménem Kroměřížská výzva, která si vzala pro svůj název coby „rukojmí“ jméno města, v němž bydlím, zveřejnila dokonce 25jmenný seznam svých potenciálních kandidátů.
K urnám v šestnácti? Jen ať si ještě počkají
Šestnáct let mi bylo v září 2001, byl jsem tehdy první měsíc na střední škole. Spolužák, se kterým jsem seděl v lavici a který se časem - než ze školy vyletěl - "prohulil" do stádia, kdy jeho nejčastější hláškou bylo "to je psycho", dosáhl tohoto věku o několik měsíců dříve, tedy ještě na základní škole. Několik týdnů před tím, než ukončily povinnou školní docházku, oslavily šestnáctiny také dvě spolužačky, které seděly v lavici přede mnou. Takových u nás ve třídě bylo ještě několik, další spolužáci a spolužačky měli tyto narozeniny o prázdninách, další pak v následujících měsících.
"Nenechte se strašit"
Povídala to před lety jedna europoslankyně, když plédovala za Lisabonskou smlouvu. Jak moc "ekonomicky nakládala s fakty", nechť si s odstupem 6,5 roku vyhodnotí každý sám.
Referenda o hloupostech
Vláda na svém jednání minulé pondělí schválila záměr ústavního zákona o obecném referendu. Pokud projde parlamentem, bude moci čtvrt milionu občanů vyvolat hlasování. Návrh ve finále vypadá tak, že voliči budou, dle slov sociálnědemokratického vicepremiéra Jiřího Dientsbiera ml., moci hlasovat o tak podstatné otázce jako je, zda souhlasí s navýšením rychlosti na dálnicích. Tu samou možnost byl ale už nedostali třeba v záležitosti, zda si přejí platit eurem, jelikož jsme se k tomu, jakožto závazku vyplývajícím z mezinárodních závazků země, zavázali vstupem do EU. To, že třeba ve Švédsku, vysněné to zemi našich sociálních demokratů, k takovému referendu před 13 lety za sociálnědemokratické vlády dojít mohlo, Jiřího Dienstbiera zjevně netrápí. Zda je pro budoucnost naší země závažnější přijetí eura nebo zvýšení povolení rychlosti, nechť každý posoudí sám.
Předčasné vavříny lidoveckého návratu
KDU-ČSL prožívá od posledních krajských voleb v roce 2012 opět po mnoha letech vydařené období, kdy lidovci mírně posílili v krajských volbách a vrátili se do sněmovny.
Volební právo pro žáky základních škol?
Pokud by se mělo s věkovou hranicí aktivního volebního práva hýbat, pak by se měl zákonem vyžadovaný minimální věk, byť je to vzhledem k historickému vývoji takřka skoro utopie, naopak posunout nahoru.
Pražské volby a reforma-nereforma
V roce 2010 a na počátku následujícího roku budilo emoce a plnilo stránky novin ze strany ODS realizované účelové rozdělení území metropole pro komunální volby na několik volebních obvodů. Toto opatření zabránilo VV a koalici zelených a evropských demokratů zasednout i přes překonání pětiprocentní klauzule v pražském zastupitelstvu a po volbách umožnilo uzavřít koalici občanským a sociálním demokratům, kteří by za situace, kdyby nedošlo k rozdělení na vícero obvodů, většinu nezískali.
Ovlivňuje velikost vlády její trvanlivost?
Zástupcům ČSSD, ANO a KDU-ČSL trvalo dva měsíce od voleb než se dohodli na programu, rozdělení ministerských postů i počtu členů vlády, kterou dnes jmenoval prezident. Je jich sedmnáct. Při jednáních padlo mnoho silných slov o tom, kolik vládních postů voliči jednotlivým stranám přiřkli, kolik by měla mít exekutiva členů či co je to „důstojné zastoupení ve vládě“. Není proto od věci si připomenout, jak početné byly vlády v minulosti, jakou měly trvanlivost a jaké postavení v nich jednotlivé strany zaujímaly.