Proč už lidi nevěří médiím…?
Vážení čtenáři,
po čase Vám opět sdílím jeden text z konzervativního prostředí od Matyáše Zrna. Jak už titulek "naznačuje", bere si na paškál na konkrétních příkladech nekonzistentnost vlajkových západních médií (a také ideologický fanatismus jejich některých novinářů, jež stál některé jejich kolegy místo) při referování o událostech, jež se Amerikou a západní Evropou prohnaly po smrti George Floyda. Aneb když dva dělají totéž, není to totéž, protože jednou se tak děje ve jménu "pokroku"...
Istanbulská úmluva aneb práva žen až na druhém místě
Vážení čtenáři,
v rámci svého „občasníku“ zajímavých textů z konzervativního prostředí Vám sdílím text Jana Gregora z Aliance pro rodinu, jenž se týká Istanbulské úmluvy. Ponoukla mě k tomu úterní zpráva ČTK o odmítavém usnesení maďarského parlamentu (ano ten parlament, který dle některých českých komentátorů by od konce března teď měl být do konce roku fakticky rozpuštěn, vyřazen ze hry anebo alespoň zatím neměl zasedat – zasedá nepřerušeně) k Istanbulské úmluvě, která jako obvykle končí frází, že údajně „Istanbulská úmluva je zaměřena proti domácímu a sexuálnímu násilí a má zajistit pomoc obětem i práci s pachateli. Dokument budí emoce i v Česku.“ Tato zavádějící interpretace, jež se objevuje ve všech mainstreamových médiích, naprosto ignoruje námitky protistrany a tedy důvody, proč dokument tolik emocí vzbuzuje. Níže si tedy můžete přečíst, jaké výhrady od jeho odpůrců k němu jsou.
Kdo hlídá hlídače?
Vážení čtenáři,
jelikož jsem v posledních letech nějak ztratil motivaci psát cokoliv k současnému dění, tak Vám budu čas od času alespoň sdílet některé zajímavé texty z konzervativního prostředí. Takové, které si jen tak zde nepřečtete. Začínám tímto od Matyáše Zrna, jenž dopodrobna rozebírá a vyvrací tvrzení v článku o jakési "ultrakonzervativní internacionále v Evropě", jenž vyšel ve "vlajkové lodi naší nezávislé žurnalistiky" - Hlídacím psu. Pro případná obvinění, tak opravdu nefandím Putinovi či Medvídkovi Pú. Rovněž si také oproti Amnesty International nemyslím, že pojmenovat virus po zemi, kde vznikl, je rasimus.
Nálepkou proti Babišovi
Zatímco Milion chvilek pro demokracii pořádá proti Andreji Babišovi demonstrace, někteří bojkotují produkci Agrofertu, v našem maloměstě na jihu Hané, tedy v Kroměříži, nějaký jedinec, říkejme mu třeba "Neznámý", protestuje proti premiérovi vpravdě donkichotským ale i vtipným způsobem: nálepkou.
Lidostarci a rizika volebního zákona
V celostátních denících se po druhém kole senátních voleb a nyní opět objevily zprávy o možném spojení lidovců a starostů pro příští volby do poslanecké sněmovny. Toto případné spojení zmíněných dvou uskupení, jež kouzelně pojmenoval ve svém komentáři komentátor Lidových novin Martin Zvěřina coby „Lidostarce“, má vedle některých dalších důležitých ideových minimálně dva potenciálně závažné problémy, které vyplývají ze současné podoby volebního zákona a jako problém se objevily již před lety v době existence Čtyřkoliace, resp. jejího rezidua Koalice KDU-ČSL a US-DEU.
Neřešme, kdo bude na Hradě, čekají nás mnohem důležitější volby
Snad již ode dne zvolení Miloše Zemana prezidentem, resp. nejpozději od jeho inaugurace, řeší jistá část české společnosti - ona mýtická „pražská kavárna“ – otázku, kde vzít dostatečně silného kandidáta pro příští volbu, aby v ní v roce 2018 již nemohl Zeman zvítězit. Nedávno jedna iniciativa jménem Kroměřížská výzva, která si vzala pro svůj název coby „rukojmí“ jméno města, v němž bydlím, zveřejnila dokonce 25jmenný seznam svých potenciálních kandidátů.
K urnám v šestnácti? Jen ať si ještě počkají
Šestnáct let mi bylo v září 2001, byl jsem tehdy první měsíc na střední škole. Spolužák, se kterým jsem seděl v lavici a který se časem - než ze školy vyletěl - "prohulil" do stádia, kdy jeho nejčastější hláškou bylo "to je psycho", dosáhl tohoto věku o několik měsíců dříve, tedy ještě na základní škole. Několik týdnů před tím, než ukončily povinnou školní docházku, oslavily šestnáctiny také dvě spolužačky, které seděly v lavici přede mnou. Takových u nás ve třídě bylo ještě několik, další spolužáci a spolužačky měli tyto narozeniny o prázdninách, další pak v následujících měsících.
"Nenechte se strašit"
Povídala to před lety jedna europoslankyně, když plédovala za Lisabonskou smlouvu. Jak moc "ekonomicky nakládala s fakty", nechť si s odstupem 6,5 roku vyhodnotí každý sám.
Referenda o hloupostech
Vláda na svém jednání minulé pondělí schválila záměr ústavního zákona o obecném referendu. Pokud projde parlamentem, bude moci čtvrt milionu občanů vyvolat hlasování. Návrh ve finále vypadá tak, že voliči budou, dle slov sociálnědemokratického vicepremiéra Jiřího Dientsbiera ml., moci hlasovat o tak podstatné otázce jako je, zda souhlasí s navýšením rychlosti na dálnicích. Tu samou možnost byl ale už nedostali třeba v záležitosti, zda si přejí platit eurem, jelikož jsme se k tomu, jakožto závazku vyplývajícím z mezinárodních závazků země, zavázali vstupem do EU. To, že třeba ve Švédsku, vysněné to zemi našich sociálních demokratů, k takovému referendu před 13 lety za sociálnědemokratické vlády dojít mohlo, Jiřího Dienstbiera zjevně netrápí. Zda je pro budoucnost naší země závažnější přijetí eura nebo zvýšení povolení rychlosti, nechť každý posoudí sám.
Obamův viceprezident Biden je slabý vyzyvatel, Trump ho slupne jako malinu
Babiš je "blýskáček řepkový". Jeho zájmy jsou jiné než zájmy včel a české krajiny
Zachraňte Willyho před plasty. 8 milionů tun ročně skončí v oceánech a v žaludcích
Recenze: Hvížďala v knize o exilu mapuje útěk před sebou a zase zpátky k sobě
Poslanci v čele s KSČM jdou po "zločinech privatizace". Komunismus jsme neporazili
