Týden po volebním propadáku v roce 2010 se někteří příslušníci mladé lidovecké generace sešli na sv. Hostýně, aby se poradili, jak dál. Své setkání pojmenovali „Quo vadis, lidová strano?". Z hlediska historického byl nejvýznamnějším výrokem, který zde padl, bonmot jednoho náchodského zvěrolékaře, jenž v uvolněné atmosféře pravil: „Teď už nejsme bratři a sestry, jsme pozůstalí." Necelého půl roku nato byl právě pozůstalými zvolen předsedou druhé nejstarší politické strany v zemi.

KDU-ČSL byla na počátku léta 2010 naprosto rozvrácená: mimo sněmovnu, s obřími dluhy, bez vážného zájemce o předsednický post a bez vize, jak dál. Do toho navíc Kalousek a spol. obvolávali lidovecké starosty a zastupitele, aby kandidovali za perspektivnější TOP 09 nebo „alespoň" za STAN, aby nebyli obviněni, že „převlékají kabáty", a europoslanec Jan Březina se choval tak, že mnoho lidovců mělo pocit, že jeho cílem je lidovou stranu definitivně dorazit a se zbytkem členů a voličů se přesunout za Kalouskem (v čemž jim dal později za pravdu).

Velkým štěstím tehdy pro lidovce bylo, že se řízení ujala první místopředsedkyně Michaela Šojdrová, která dovedla stranu v rámci možností zkonsolidovat, jakžtakž provést komunálními volbami a obnovit senátorský klub. Nepochopila ale, že pro lidovce (natož veřejnost) není zosobněním požadované změny, a musela tak celkem drtivě prohrát s nepříliš známým Pavlem Bělobrádkem, kterého volili i delegáti z její mateřské kroměřížské organizace. To, co by bylo nejlepším řešením na sjezdu v roce 2009, už nebylo nejlepším řešením o rok později.

Dva roky poté jsou lidovci pod Bělobrádkovým vedením v euforii z výsledků krajských a senátních voleb. Splnili svůj cíl obhájit krajská křesla získaná v roce 2008, dokonce mírně posílili. I tak ale mají pro svou budoucnost závažný problém. Posílili hlavně v důsledku propadu ostatních stran než zásluhou výraznější vlastní voličské expanze. A po Středočeském kraji v roce 2008 letos nezískali pět procent hlasů v dalších dvou regionech - na Karlovarsku a Plzeňsku. Relevantní pozici v Čechách mají lidovci tedy jen na jihu a ve dvou východočeských krajích. A to se letos nevolilo v Praze, kde jejich výsledky také nebývají valné.

Pro nadcházející volby musejí v paláci Charitas vyřešit otazník, jak oslovit voliče i v těch částech země, v nichž neuspěli. Že se bez nich neobejdou, ukázal lidovcům názorně už rok 2010. Pokud se to nepodaří, bude letošní volební oživení lidovců jen dočasným intermezzem na dlouhodobé cestě do politické bezvýznamnosti.

Inspiraci může lidovecký předseda znovu načerpat na Hostýně. Jeho okolí za poslední desetiletí oproti zbytku kraje lidovcům nijak výrazněji nepřálo, před čtyřmi lety zde získali jen okolo sedmi procent. Nyní lidovci na Bystřicku získali téměř třetinu hlasů. Hledat za tím musíme kandidaturu místního populárního starosty Bystřice pod Hostýnem Zdeňka Pánka, jehož lidovci před několika lety pro volby do Senátu „odloudili" Petru Gazdíkovi.

Spoluprací s podobnými nestranickými kandidáty či regionálními hnutími by se mohla lidovcům otevřít cesta i na západ od zemské hranice oddělující Moravu a Čechy. A pak i zpět do sněmovny. Doba je pro to při současných turbulencích ve stranickém systému příznivá.

Vyšlo v Revue Politika

Poznámka: poslední odstavec si lidovci vzali při skládání nového senátorského klubu, kde byl přijat takřka kdokoliv, až přehnaně k srdci.