Kdo neustále vidí v těch jinak smýšlejících malé Hitlery, hákové kříže a nahnědlý proud, tak by se mohl zvednout ze židle a projít se po problémových čtvrtích, nebo alespoň se podívat do zrcadla.

Z pozic zaměstnanců novin, vč. redaktorů, se nejen v severských denících uvádí, ať už přímo či nepřímo, že lidé zvolili špatné strany, ty nesprávné. Cožpak nežijí v demokratické zemi? Kdože jsou ti, kterým přísluší nálepkování, ač sami prý jsou proti jakékoliv generalizaci?

Za největší skryté rasisty a nestoudné pokrytce lze považovat ty, kteří sami žijí v nejbělejších městech či čtvrtích. Se svými ukazováčky do našich očí se do nás pouštějí pro naše údajné bludy, jenže sami nemají své zkušenosti z toho, o čem si řada lidí myslela, že je náš společný referenční rámec. Vnímání/chápání skutečnosti se často velice liší.

Přesto kolem dokola bezhlavě hýčkají a opěvují migranty a migraci, aniž chtějí v dotyčných čtvrtích žít a leda by multikulturní společnost vyhledávali, koná-li se třeba nějaký festival, a aniž by své děti posílal do škol, kde tvoří děti migrantů přespoloviční až někdy přes 90 % žáků.

Migrace je politickou výbušninou. Když 40 % Švédů uvádí, že se v zemi necítí bezpečně, pak je úplně jedno, jestli její nejvyšší představitelé tvrdí, že je tam bezpečno. Být velikým státníkem neznamená jen umět přednášet vznešené a moudré řeči, nýbrž i situaci měnit k lepšímu. Jenže kdo může vážně věřit tomu, že titíž lidé, kteří tyto problémy nejen způsobovali, nýbrž je i přiživovali a prohlubovali, zapírali či bagatelizovali, mlčeli nebo je i zastírali, tak by je mohli zároveň i vyřešit?

Jen se o migrantech hovoří a píše omlouvačně a plně pochopení, aniž jsou začleněni do společnosti. Vždy se jedná jen o pouze o přizpůsobování se jim, více nabídek pro ně, opatření na jejich podporu. To je jejich jediný lék. Norská premiérka Solbergová uvádí, že nebudou-li lidé pracovat více, pak se prodlouží pracovní den. Oklešťování sociálního systému pod tlakem postupně pocítí v svém každodenním životě každý. Souvisí to s migrací. Náklady je třeba hradit. Dnes jde na přistěhovalectví ze státního rozpočtu 74 miliard norských korun. A k tomu je třeba ještě přičíst podporu v nezaměstnanosti atd. a jasně, že i náklady za kriminalitou jimi spáchanou, jenže co si budeme povídat - nevyčíslitelné jsou a budou škody v jejím důsledku, které si odnesou oběti a to mnohdy na celý život a které žádné oko nevidí.

Dále podle Norského statistického úřadu stojí každá přistěhovalkyně – ze zemí mimo Evropu Norsko v průměru 11,6 milion norských korun a každý její mužský protějšek stojí norské daňové poplatníky mínus šest milion norských korun, u Syřanů je to více a u nezletilých přicházejících bez doprovodu rodičů jde o dvoumístné číslo v milionech. Ze syrských žen pracuje jen pět procent, ze somálských jen deset procent.

Politici i technokraté se musí začít zodpovídat ze svých činů. Strategie vytěsnávání a nasazování náhubků protivníkům je podle některých strategie slabých. Údajně probíhá válka kultur, jenže její protagonisté nemusí tasit zbraně ani udeřit pěstí či alespoň na nepřítele házet různé předměty, to za ně dokonale zvládá řada státem finančně podporovaných antidemokratických organizací mimo jiné rušících volební či jiné mítinky.

Severské humanistické vymývání mozků je označováno za stejně totalitní a přihlouplé jako to, co bylo možné pozorovat v Německu před druhou světovou válkou a během ní. Polarita je odlišná, nicméně mají s totalitou a pošetilostí společný původ.

S minulostí politických stran je to zvláštní. Švédská strana Vänsterpartiet a její sesterské strany v Norsku (Sosialistisk Venstreparti a Rødt) byly součást několika vedení na místní úrovni, v Norsku i na vládní úrovni), ovšem jejich cílem byla kdysi ozbrojená revoluce. Představitelé těchto stran svého času obdivovali maoistickou Čínu a režimy jako např. Pol Pota v Kambodži a další krutovládce, kteří odpovídají za miliony mrtvých. Řada bývalých členů strany pak působila ve státních a soukromých médiích, organizacích atd. Nyní nad tím nikdo nezvedá ani obočí. Bude se časem na stranu Švédských demokratů a jí podobné dívat obdobně? A jak dlouho ještě budou ostatní přezíravě zavírat oči před násilím páchaným na Švédských demokratech a rušením jejich mítincích (připomínám, že nedávné volby doprovázely vyhrůžky i fyzické násilí vůči členům i voličům strany) a dokonce žhářskými útoky.

Ti jako jediní se snažili prolomit několik tabu, poukazovat na to, jak migrace negativně mění celý životní styl nejednoho národa či okrádá ho o něj a otevřít prostor pro jiné názory než od politických stran s kyklopským viděním, které dosud měly jakýsi monopol na definici a šíření toho, co bylo oficiálně dovoleno myslet si a prosazovat za politické postoje v zemi. Jenže stejně jako tolikrát předtím se ukázalo, že nelze vést normální diskusi v zemi, kde je podle ostatních stran xenofobní, rasistické, nelidské, nenávistné a nesnášenlivé už to, pokoušet se zabránit migraci a kde jedno špatné jablko za druhým kazí celý koš.

Někdo si prostě nepřeje rozumět, nejsou náchylní k rozumu. Mohlo by se posvítit na to, že způsoby, jakými západní země alespoň čtyřicet let pomáhají jsou označovány za jednu z příčin proč tolik lidí tone v Středozemním moři. Dosud se veškerá diskusní činnost a peníze soustřeďovaly na tom, aby se povolovalo vybraným jedincům pobyt zde. Není to horší, že se vůbec nemyslí na velkou většinu, kterým by se dalo pomáhat lépe a na které se nedostává právě proto, že se sem přijímá několik vybraných se zdroji a bez potřeby ochrany?

Podle odhadů počtů obyvatel OSN budou populace v Africe a na Středním Východě růst nejsilněji. To jsou zároveň ty oblasti, odkud dlouhodobě přichází nejvíce migrantů. Jen v Africe bude v r. 2050 žít stejně tolik lidí jako v r. 1950 na celé zeměkouli. Drtivá většina bude vyrůstat, aniž budou mít naději na šťastný život.

Podle některých odhadů je cena za „pomoc“ v Norsku zhruba desetinásobná, tzn. za ty samé peníze by se dostávalo na desetkrát tolik lidí. Jenže co bylo včera extrémní, je dnes normální, typické. Není to neetické nebýt za dosavadní situace realistou?