A copak vaše soukromí, důstojnost a integrita?

Ač musím, nerad se na to místo vracím. V 3.45 hod. v noci se otevírá a tím se stává jedním z největších dopravních uzlů na Severu, připraven na 150000 cestujících denně, ale má to svou cenu.

Drsné poměry zde přítomné osoby pravidelně posílají na pohotovost. Areál hlídá přes 40 členů ostrahy a stovky bezpečnostních kamer, ročně se prodává 250 000 párků v rohlíku, cestující spotřebují 1,5 milionů metrů toaletního papíru, probíhá tu mnoho dojemných setkání, ovšem také spousta konfliktů, loupeží a další kriminality, agresivních žebráků, narušujících pohodu a nutících lidi pod výhrůžkou nožem či jiného násilí vybírat peníze z bankomatu.

Prodavači/prodavačky často hlásí krádeže nebo třeba to, že se někdo v hale vymočil. Nebo vytasil zbraň, prodává drogy, krade nebo.... Taktéž zde dochází k řadě srdečních záchvatů a dalších zdravotních příhod. Vítejte na Oslo S (Oslo sentralbanestasjon), hlavním nádraží v Oslu a současně nákupním centru, takovém samostatném společenství.

Alespoň podle dílů letitého pořadu norského televizního kanálu MAX. A uprostřed toho všeho ti, jež udržují pořádek, podle vlastních slov rodina. Věděli jste, že tato ostraha, stejně jako ta v metru, vyhodí lidi, jež prý jsou příliš pod vlivem alkoholu, než aby jeli metrem či vlakem? Ptají se lidí, kteří nic nedělají a vůbec nikoho neobtěžují na to, co dělají a jestli jen třeba na někoho čekají, tak VEN! Vyprovodí je ven, jenže tito lidé jsou povětšinou hned zpět. A to opět a zas. Po několika vypovědění ven vezmou dotyčného s sebou na policii, kde je jim uložen 24hodinový zákaz pobytu na nádraží. Což je kolikrát neudržitelné a není to ani uhlídatelné. A mimochodem: Máte-li tu smůlu a usnete v dopravním prostředku v jiném severském městě jako třeba v takovém Stockholmu, tak může na vás řidič nebo dispečer zavolat ostrahu, která vás z autobusu či soupravy metra vyvleče.

Prostor nádraží je pro platící cestující, protože takhle si to přeje jeho majitel. Avšak i tehdy, máte-li již zakoupenou jízdenku, není to žádnou zárukou toho, že pojedete domů nebo tam, kam máte zakoupenou jízdenku. Najednou a znenadání Vám v tom zabrání. Řeč těla těch, kteří tomu brání, je hrozivý. Někdy Vás ovládnou dříve, než začnete spolupracovat. Nechcete, aby Vás uhodili, zato Vás podezírají, že je uhodíte dříve, než uhodí oni Vás.
Ani skupiny mladých nejsou žádoucí, ani když se chovají bezproblémově. Dáte si jídlo v některé z restaurací/kaváren nebo zakoupíte si něco v obchodě či trafice? Ne, a když už ne, tak pěkně rychle ven. Šup šup.

A na tom hlavním nádraží jsou záchodky, kde hlídají, jak dlouho tam kde někdo je a zdržíte-li se v kabince veřejného záchodu více než tolik, kolik se považuje za obvykle dlouho, což je 20 minut času, spustí se alarm a nad vchodem se rozsvítí modré světlo. Pak zasáhne komando, donucovacími prostředky nemilosrdně vyláme dveře násilím a vtrhne k vám do kabinky.

Není to náhodou národ "bonzáků" a udavačů, kde vaše historie rozhoduje o tom, kde jste vítán a kde ne. Jestli mě pustí dál, o tom rozhoduje můj postoj, přičemž neměří každého stejným metrem. Navíc třeba poučují lidi o tom, jaké dotazy je dobré klást, když někdo osloví třeba prodavače/prodavačky některého z obchodů na nádraží.

Nikdy nevíte, kdo těmi dveřmi projde. A kdo se přes ně vrátí jen o několik minut později, a to i po desátém příkazu, že se v těchto prostorách nesmí zdržovat, poněvadž zde prý nemají co pohledávat. Doprovází tutéž osobu za jednu směnu třeba i desetkrát. A to i tehdy, je-li jediný jejich prohřešek ten, že je jim prostě zima a nemají kde být. Neposlouchající výzvy, mnohdy pod vlivem alkoholu nebo omamných látek hašteřiví, rozzlobení, zběsilí, drzí či jinak obtěžující lidé, mezi nimiž některým jde pouze o vyprovokování a stupňování situace. Nepříčetné osoby, jež situaci hrotí a hrozí ublížením Vás i lidem ve Vašem okolí. Nikde jinde nevidíte na jednom a témž místě, že je donucovacích prostředků tolik používáno.

Avšak nikdy to není tak zlé, aby na tom nebylo i něco dobré: Díky početnímu zastoupení osob mluvících jazyky zemí střední a východní Evropy se ostraha naučila významu několika sprostých výrazů. Alespoň natolik, že se při častování vulgárními výrazy snaží brání vyslovování takového vulgarismu, jaký je „k...a“: „Neříkej mi k...a!“

Ve víře, že všem pomáhají, že jsou to každodenní hrdinové, je toleruje více lidí, než se zdá. Ovšem pro mě jsou takové poměry nepřijatelné, nepřípustné a neobhajitelné v společnosti, které si říká svobodná. S Norskem může člověk i kvůli takovým poměrům skoncovat. Není to policejní stát? Jestli toto není policejní stát, tak bych rád znal definici toho, co je podle ostatních policejní stát. Nejsem zvědav na to, že mě někdo na veřejném místě hlídá, obchází mě, dívá se na mě jako na nepohodlného problémového člověka, někoho podřadného, potenciálního zločince a výtržníka.

Pro stát, v tomto a mnohých dalších případech majitele prostor, je pohodlné a anonymizující svěřovat hlídání i ostré střety s nepohodlnými lidmi. Ostraha si odnáší stinné stránky pekelných rozhodnutí politiků „plus DPH“ a kompenzuje za nedostatky sociální, imigrační i zdravotnické politiky (zejména psychiatrie), nedostatek policistů a v neposlední řadě nedostatečných snah policie.

Proč respektovat příkazy a usměrňování/napomínání soukromých firem provozujících ostrahu na místech určených pro pohyb cestujících? Je to privatizace bezpečnosti ve velkém měřítku a její přenechávání lidem, jež nemají vzdělání policie a rozhodují se a konají podle vlastního zvážení a priorit, přesto se těší několika jejich výsadám a pravomocí a vyvolávají agresivnější dojem než policie s nepřiměřenou mírou donucovacích prostředků. Jestli vás srazí na zem a nepřejete si to nahlásit na policii, tak vykážou nejen ty, jež vás napadli, ale i vás. Na požádání musíte uvést své osobní údaje, ale oni nemusí.

Je to snad a jedině moje věc, jaké jsem před cestou veřejnou dopravou požil nápoje, zda jsem podle někoho dostatečně či nedostatečně kvalifikován, abych tam vkročil, nikdo mě kvůli tomu přece nebude zastavovat, oslovovat mě a zakázat mi přístup do veřejné budovy ani dopravního prostředku.