Podzim do Norska již dávno dorazil a zima na řadě míst upevňuje svůj vliv. Podzim můžete vyhledávat, a nejen od něj utíkat. Vzít na sebe tomu odpovídající oblečení a vypravit se do míst ošlehaných vlnami a větrem. Až se vynadíváte, půjdete dále.

Řadě turistických cílů podzimní počasí jen přidává na kráse. Chcete-li zažít pořádné podzimní bouře, jež někteří lidé vnímají jako napínavé a vyhledávají je, doporučuje se jet do míst jako Stad, Karmøy, Vesterály či na tzv. Atlantskou silnici. Tam vlny narážejí na mola, lodě tancují po vlnách,...

Několik minulých podzimů bylo poměrně sucho a barvy zůstávaly déle. Letos je to jinak. Zima poměrně brzy začala s dobýváním jednoho vrcholu za druhým, a nastalo takové meziobdobí, kdy je málo sněhu na to, abyste v dotyčných lokalitách lyžovali a zase moc na to, abyste se prošli normálně, aniž byste se sem tam brodili v sněhu.

Svými příznačnými fialovo-bílými plážemi, černými horskými stěnami a záludným mořem odráží nejedno místo v Norsku nejen řetězec hor tvořící třeba souostroví Lofoty, nýbrž i složky, jež jsou součástmi severního Norska jako takového. A k tomu polární záře, kterou můžete při troše štěstí spatřit. Jsou i období, kdy se i Nor zamýšlí, zda mu nechybí severní vítr, jenž ho učil oblékat se. Ten, o němž moje babička říkávala, že by byl stejně chladný i kdyby vál z pece na pečení (do nichž se vkládalo dříví). Bylo léto, kdy květy na zahrádkách pomalu vyprošovaly, aby je někdo vykopal a odnesl dovnitř, poté co byly vysázeny do nevlídného počasí, kdy osiky, které se olisťují až jako poslední, měly žluté listy, když konečně po takřka dvou měsících prorazil husté oblaky paprsky slunce. Dorazily měsíc poté, co mělo vyvrcholit období, po nějž je vidět půlnoční slunce.

Prý je třeba si vytvářet vlastní podzimní štěstí, nehledě na počasí. Není důvod vybrat si vrcholnou sezónu, chcete-li se vydat do hor. Byť je v tomto období v horách nejvíce lidí, není-li nutně ta nejkrásnější podívaná. Většina květů sice kvete v červnu, když jsou dny nejdelší, ovšem v těch letech, kdy je podzim takový podzimnější, přijdete na své i v této části roku.

Jako např. v okolí Femundenu, třetího největšího jezera Norska mezi houževnatými, křivými borovicemi a rozsáhlými pláněmi přibližně 300 km severovýchodně od hlavního města Osla. Z bývalých horských zemědělských statků a salaší se za posledních několik desítek let stalo chatami Norského turistického svazu. Můžete si podniknout tůru třeba z Elgå u východních břehů jezera, kde končí silnice, přes chatu Svukiriset, Falkfangerhøgda (Výšiny lovců sokolů) na Nedre Roasten, znalci nazývané srdcem Femundsmarky (okolí jezera Femundenu). Pak lze pokračovat na sever přes Ljøsnåvollen a Langen. Sezóna lodní přepravy po jezerech v Norsku obvykle končí již v září.

Další turistickou oblastí je Jotunheimen, či Domov obrů, nějakých 250 km severozápadně od Osla. Oblast mezi fjordem Sognefjorden a pohořími Valdresflya, Breheimen (Domov ledovců) a Skarvheimen svírá v sobě jednak nejvyšší vrcholy Norska, tak větší soubor vrcholů vyšších 2000 m než kterákoliv jiná oblast země. Výše (1840 m.n.m.) než k turistické chatě Juvasshytta se v Norsku autem sotva dostanete. Chaty Krossbu, Sognefjellshytta a Turtagrø jsou skvělými východisky pro výšlapy k hoře Fannaråken. Svými 2069 není vůbec mezi nejvyššími, avšak na rozdíl od ostatních stojí na špici turistická chata, nejvýše položená v Norsku. Vydaří-li se vám počasí, tak se vyskytne jedinečný výhled k vrcholům Skagastølstindene a dalším.

Ovšem chcete-li zažít něco zcela jiného, tak přejdete z Turtagrø, popř. jezera Skålavatnet na chatu se samoobsluhou v údolí Stølsdalen. Půjdete hodně nahoru i dolů a tůra je příkladem toho, jak je to někde zavádějící měřit vzdálenosti v horách v počtu kilometrů.

Pohoří Trollheimen, či Domov trolů, takových 400 km severně od Osla, je další oblíbeným výletním cílem. Trolů je tu poskromnu, zato nejeden jiný skvost a nejvíce lidí začíná svou výpravu v údolí u jezera Gjevilvatnet. Z chaty Gjevilvasshytta se dostanete třeba na chatu Trollheimshytta. Cestou půjdete okolo starých jam na lov sobů. Lze navštívit vrchol Snota a vydat se k hoře Trollhetta a křížit slatiny v pestrých barvách mechu.

Největší pláně severní Evropy najdete na Hardangerviddě a zahrnuje několik druhů krajin od zcela placaté až po «alpské» útvary v západní části a rameno fjordu Sørfjorden. Autem se dostane třeba do Tinnhølenu, odkud je možné toulat se přes Rauhelleren a údolím Geitvassdalen na chatu Lågaros se samoobsluhou a pak zpět přes Sandhaug. Doporučuje se též putovat přes Hedlo a Veigdalen. Příp. se lze vydat na jih na Hadlaskard a pak po staré cestě Nordmannsslepa přes Sandhaug a zpět do Tinnhølenu.

Najdou se i další dopravní prostředky, jimiž netřeba opovrhovat ani během podzimu. Jaké to může být v kánoi proplout mezi stovkami a tisíci ostrůvků za pění vln a za řevu racků a dalších ptáků, případně kochání se vyhlídkou při cestě na kole, surfařského prkna či s horolezeckou výbavou? O tom ale více někdy jindy.