Vzal si zpřístupnit norskou přírodu všem, kdo o ni stojí: Norskému turistickému svazu je letos 150 let. Od 223 členů v roce 1868, kdy byl založen, se svaz rozrostl na současných 308 000 členů a 57 místních organizací.

Růst členů byl zvlášť rychlý během posledních několika let. O podzimu r. 2013 svaz dosáhl poprvé před 250 000 členů a tím se stal největší volnočasovou organizací Norska. To mimo jiné díky tomu, že část mládeže ve věku 16 až 18 let přechází ze sportovních a kulturních kroužků očekávajících výkony, ale také zásluhou televizní propagace známými osobnostmi, což užívání přírody šikovně zatraktivnilo. Dokazovat sobě samému, že to zvládnete můžete i během pěší túry. Koncept túr od jedné chaty k druhé nabízí síť cílů, kterých mnozí rádi dosáhnou.

Kulturní krajina v Norsku, to jsou živé příběhy o tom, jak tento národ vždy žil v těsném styku s přírodou. Těch mnoho stezek si toho dost pamatuje a dost toho také o nás vypráví. Vyhledávat přírodu bylo vždy v souladu s norskou povahou. Díky úsilí členů a dobrovolníků mohou všichni, jež chtějí využívat 22 000 km značených stezek (podél nichž je přes milion kamenných mužíků jakožto ukazatelů směrů cesty) a 550 dostupných chat po celé zemi. Majitelé některých chat jsou soukromé osoby, zatímco další jsou provozovány Statsskog, státním lesním podnikem, popř. místními radami na volnočasové činnosti.

Mládežnická odnož Norského turistického svazu je se svými 40 000 členy v letech 13 až 26 let jednou z největších norských organizací pro mládež. Navíc je na 220 místech po celé zemi zastoupen Barnas Turlag, tj. sdružení na uspořádání výletů a vycházek do přírody pro děti a jejich rodiče. Tyto skupiny nabízí vycházky s dětskými kočárky přes pobyty na chatách, večerní akce se společným stravováním a výlety třeba za netopýry. Kromě toho svaz pořádá spoustu aktivit pro osoby se sníženou pohyblivostí a postižené až po nejaktivnější zástupce horských sportů.

Každý rok se výletů a aktivit Norského turistického svazu účastní přes milion lidí. Řada vycházek je bezplatná. Přes webové strany svazu lze hledat doprovod na tůry a tipy na výlety a trasy. Svaz vydává četné velmi výmluvné a užitečné publikace a usiluje o všestranné volnočasové aktivity šetrné k přírodě a zasazuje se o ochranu přírody a památek v ní.

Kdysi to byly elity, jež si mohly ve volném čase užívat přírody. Bylo to až zavedením osmihodinového pracovního dne na začátku 20. stol., že se turistický svaz stal masovou záležitostí s nutkavou potřebou pomáhat a podporovat poutníky, lyžaře, příznivce horských sportů a dobrodruhy.

Jen za loňský rok dobrovolníci strávili 750 000 hodin neplacenou prací na údržbě stezek a chat po celém Norsku. Někteří cizinci nevěří, že to je pravda, ale chaty Norského turistického svazu jsou mnohdy otevřená všem bez klíčů, což je systém založen na důvěře a spolehnutí. Ručí tak za možnost skrýt se před nepřízní počasí, odpočívat si, užívat si pohodlí a nocovat. Bývá zvykem, že je v krbu připraveno na zátop a na kamnech je voda na čaj nebo kávu i s připravenou porcí a cukr po ruce – pro toho, kdo by se v nouzi potřeboval zahřát. V některých z chat i obsluha vaří.

Lidé si váží a cení možností střídat pobyty v lesích, na horách a u moře. Hory bývaly vždy pilně užívaným zdrojem provozování salaší, těžby železa, lovu a rybolovu a sběru plodů jako třeba borůvek, brusinek, moruší atd. Však teprve po osamostatnění se od Dánska začátkem předminulého století se u Norů probudilo nové národní uvědomování si a potřeba seznamovat se s vlastní zemí jinak, novými způsoby.

Vědci a umělci se z touhy objevovat a z nadšení přírodou vydávali do norské přírody, k fjordům, pobřeží a na ostrovy, do hor a údolí. Pak začínal Norský turistický svaz značit stezky v lesnaté oblasti severně od hlavního města Osla a pořídil člun. V r. 1868 si opatřil svou první chatu v Krokanu nedaleko vodopádu v Rjukanu poblíž národního parku Hardangervidda a nějakých 200 km západně od Osla.

Ovšem nejvíce lákaly velehory, a to především oblast Jotunheimen. V r. 1870 byla hotová chata Tyinhytten. V témž roce si svaz ovlastnil Memurubu, dodnes jednu z nejznámějších chat svazu u jezera Gjende. Krátce poté mu jako na běžícím páse přibyly další v Norsku slavné chaty Leirvassbu, Gjendesheim a Krækkja.

Mnoho z chat je velmi prostých a odráží noskou tradici, v rámci jíž bývala skromnost ctností. Postaveny byly se zřetelem na základní potřeby schovávat se před větrem a mít střechu nad hlavou. Žádná přebytečnost, nýbrž něco typicky norského ve vší své prostotě. Podle řady lidí jsou to zásadní hodnoty, které stojí za to je zachovávat. Lidem povětšinou připadá dobré, že prioritou není přepych a komfort, nýbrž vlastní diskrétní kouzlo. A počínaje letošním rokem si můžete objednávat lůžko předem. Dosud měli přednost senioři a rodiny s dětmi.

Každý rok je vyhlášena chata roku, nejlepší chata, pokud jde o setkávání se s podobně smýšlejícími naladěnými na dvoření se jeden druhému, nejhůře přístupná chata, nejstrašidelnější chata a chata s nejlepšími gastronomickými zážitky. Kromě toho Norský turistický svaz též dostával ceny za to, že je hnací silou zpřístupňování volnočasových aktivit a za rozsáhlé a důležité úsilí o osvětu, aby výletníci užívali zdravý rozum při pobytech v přírodě. Trávení času v přírodě má klíčový význam pro zdraví a národní kvalitu života a svazu je prý zapotřebí více než kdykoliv dříve v době, kdy silně roste zahraniční turistický zájem.

V neposlední řadě se svaz přimlouvá za chráněné oblasti a je jejich mluvčím, případně se zabývá ochranou přírody vůbec.