Výdaje na všechno možné od astronomických faktur za jasnovidce, přes oslavy poslanců po vyúčtování cestovních nákladů. Podezřele výhodné pronájmy chat, peněžní dary a luxusní cesty. Norští politici by měli být rádi za to, že žijí v zemi bez korupce.

Protože Norové věří, že tomu tak je, a jsou na svou zemi hrdí, protože zde korupci nemáme. Přitom zneužívání veřejných peněz k soukromým účelům je kapitola, jež se zdánlivě nedá zcela uzavřít.

Občas vypluje na povrch případ, kdy někdo je zástupcem veřejného zastupitelstva a zároveň pracuje pro firmu, jež čerpá za odvádění určitou práci pro veřejné účely peníze z veřejných rozpočtů. Takové případy bývají po déle trvajícím vyšetřování odloženy, jak hlásí třeba deník Dagsavisen. Vždyť v Norsku korupci nemáme.

Údajná nepřítomnost korupce mohla vést k tomu, že problematické kauzy se berou na lehkou váhu a že se nejde dál s poměry, jež mohly naplnit skutkovou podstatu „trestného činu“. Třeba jako když Per Sandberg, bývalý ministr pro rybolov, dal lobbistovi Frodemu Reppeovi svou soukromou e-mailovou adresu, aby spolu mohli komunikovat, aniž byla korespondence zaznamenávána v systémech ministerstva. Vždyť nevadí, má-li ministr tajnou zadní linku k chovatelskému průmyslu, když v Norsku korupci stejně nemáme.

Nordlaks, koncern provozující chov lososů docílil přezkumu dvou stížností na znečištění životního prostředí ve svůj prospěch poté, co daroval peníze po 9900 norských korun x 5 krajským pobočkám stran Høyre a Fremskrittspartiet (Pokrokové straně). Proč pětkrát? Protože dary do deseti tisíce norských korun není povinné zveřejňovat. Patrně byli dárci inspirováni televizním seriálem Sopranos, kde žena mafiánského bossa vkládá po 9900 dolarech, aby nemusela berňáku nic nahlašovat. Jen klid, vždyť v Norsku korupci nemáme.

Trude Drevlandová byla starostkou města Bergenu, jenže musela odstoupit poté, co přijala nabídku luxusní cesty soukromým letadlem do Benátek a plavby od rejdaře, jenž se pokoušel skrz Drevlandovou, jež zas požádala Monica Mælandovou, svou stranickou kolegyni a kamarádku a tehdejší ministryni živností, změnit pravidla pro registrace výletních lodí. Asi se policie naučila to, co „všichni“ Norové již dávno věděli: V Norsku korupci nemáme.

Siv Jensenová, současná ministryně financí si patrně jako protislužbu Johanu H. Andresenovi, jednomu z nejbohatších Norů, za velké daňové úlevy pronajímá jeho chatu daleko pod tržní cenou, což je vnímáno jako dar. Vysvětlení již několikrát změnili. Ví se jen to, že Jensenová před pěti lety jmenovala Andresena do funkce předsedy etické rady tzv. ropného fondu. Není důvod si myslet, že bude kauza mít nějaké následky. Vždyť v Norsku korupci nemáme.

V současnosti opět vyvolávají vyúčtování cestovních výloh neklid. Norská veřejnoprávní televize NRK odhalila, že poslanec Helge Andre Njåstad z pravicové Pokrokové strany několikrát přiměl parlament k tomu, aby proplatil cesty, jich se zúčastňovali členové jeho rodiny. Mimo jiné rozhodl, že se krátké politické schůze budou konat v hotelu, kde jeho matka současně slavila šedesátiny. Sám Njåstad míní, že jednal v rámci stanov parlamentu pro cesty poslanců, nicméně připouští, že by si to možná měl lépe promyslet. Několik opozičních politiků má za to, že Njåstad v lepším případě posouval hranice pro to, co je ještě zákonné a co už ne.

Přestože byly stanovy nedávno zpřísněny s požadavkem dokládání všech cest je stále na jednotlivé poslance, aby určili, zda je určitá cesta nutná, či ne. Ovšem příležitosti podvádět byly okleštěny poté, co deník Aftenposten odhalil, že Mazyar Kešvárí, také z Pokrokové strany, podával fiktivní cestovní výlohy.

Na minulost se váže také řada případů zfalšovaných dokladů cestovních výloh a stvrzenek.

Systém hýbe důvěrou k parlamentu. To, že poslancům donedávna mohlo být propláceny cestovní výdaje bez doložení uskutečnění cest dokládá, jaké důvěře se těšívali. Stále více odhalení naznačuje, že mnozí politici již neumí s důvěrou nakládat. A je s podivem, že tolik lidí stále pořád dál politikům důvěřuje. Výhody řádného pracovníka jsou zdaňovány čím dále větší měrou, naposledy jim odpadla možnost vydělávat si body z létání kvůli práci na tom, aby jich využívali na létání ve volném čase.
Politici takovému kontrolnímu režimu odmítají podléhat. Proto je důvěra podrývána tím, že si politici nenechávají projít hlavou, zda ta konkrétní cesta by měla být proplácena parlamentem, popř. krajským či městským/obecním úřadem.

A to jsem ještě nezmínil to, jak si nesoukromé organizace bez vyhlašování vytvářejí místa šitá na míru svým přátelům a nasazují je tam, popř. vytvářejí poptávku na cenu upravenou pro určitého dodavatele, jelikož si přejí právě jeho/její firmu. Či předražené a zcela nevýhodné, ztrátové a zbytečné zakázky, překročení rozpočtů atd.

Když se Liv Signe Navarsete, bývalá předsedkyně strany Senterpartiet, dozvěděla, že nová trasa silnice povede 300 m od jejího domu zavolala tehdejšímu ministrovi dopravy a bylo jí vyhověno. Přesun silnice oproti původním plánům stál daňové poplatníky o 400 milionů norských korun více.

Z dalších pochybných «odměn» vysloužilých norských politiků lze zmínit nasazení Gro Harlem Brundtlandové do vedoucí funkce Světové zdravotní organizace, či norské bombování Libye na jaře 2011, jež mělo zajistit tehdejšímu předsedovi vlády Stoltenbergovi místo generálního tajemníka NATO a to na výzvu milovníka peněz Sarkozyho, Grete Faremoovou, jež získala post jako vedoucí agentury OSN pro projekční služby (UNOPS) a Jonase Garda Støreho, jenž vydobyl pozici lídra norských sociálních demokratů. Lídři opozice, jež schválili Stoltenbergovi bombardování prostřednictvím SMS zpráv jsou nyní všichni součást norské vlády.

Mezitím chrání politiky masmédia tím, že nevystupují tak investigativně a rýpavě, jak by se od nich očekávalo. Nejsou to korupční praktiky dost?