Mnozi ji považují za nejznámější Norku všech dob.

O Vánocích, jimž právě odzvonilo, mělo premiéru norské filmové drama Sonja, o kterém recenze hovoří jako o nesentimentálním portrétu ženy, se kterou je těžké být. Být a smířit se s tím, že je tyranská narcistka. Zapálená a přitom málo přizpůsobivá. Ovšem proti vaší vůli si přece jen získá vaše sympatie. Kvůli nevyrovnaným vztahům s lidmi kolem, trochu jako býk při byčích zápasech.

Sonja Henieová byla první světovou hvězdou Norska, krasobruslařkou, která se třikrát stala olympijskou vítězkou. S výjimkou r. 1926, kdy získala stříbro, si z deseti Mistrovství světa a šesti Mistrovství Evropy v řadě v kategorii žen odnesla samé zlato. Její otec byl svého času aktivním sportovcem a v roce 1894 se stal mistrem světa v cyklistice na stokilometrové dráze. V roce 1896 získal stříbro na mistrovství Evropy v rychlobruslení. Jak Sonja, tak její bratr Leif byli od útlého věku povzbuzováni k aktivnímu sportování. Jako šestiletou ji bral bratr sebou na led. Jeden z trenérů bruslařského klubu Oslo Skøiteklub, jehož byla členkou, měl za to, že Sonja projevuje nadání na bruslení. Otec rozjel rozsáhlý trénovací program a již ve čtvrté třídě Sonje přerušili školní docházku, aby se naplno věnovala bruslení. Kromě krasobruslení hrála tenis, plavala a také se zabývala jezdectvím.

První soutěž v krasobruslení vyhrála již jako desetiletá, kdy zvítězila na Mistrovství světa v krasobruslení. Během prvních olympijských her ve francouzském Chamonix v roce 1924 skončila ve věku 11 let na osmém a tudíž posledním místě. Otec si na výsledek velice stěžoval a byl přesvědčen o tom, že porota nebrala jeho dceru vážně. Zato o tři roky později Sonja jako čtrnáctiletá vyhrála své první Mistrovství světa a rok nato své první zlato na Olympijských hrách. Od té doby se to, co se to povedlo Sonje Henieové, nepodařilo žádné krasobruslařce. Získala tři zlaté olympijské medaile v řadě.

Také v letech 1923 až 1927 vyhrála celkem sedm mistrovství Norska a spolu s krasobruslařem Arnem Liem se stala mistryní Norska v párovém krasobruslení. V této době aktivně tančila balet, což mělo veliký význam. Díky tomu napomohla rozvoji krasobruslení do té míry, že se z něho stal světový sport. Trénovala v Oslu na stadionu v městské části Frogner a později také v Londýně.

Profesionální herečkou se stala po roce 1936. Pouhý měsíc po olympijských hrách podepsala svou první smlouvu. Jeden z důvodů, proč to jako sportovkyně vzdala, byl ten, že už prakticky neměla co dobýt. Zároveň cítila větší konkurenci mladších krasobruslařek-vyzývatelek. Již jako patnáctiletá si zahrála menší roli v norském filmu a od roku 1936 hrála v Hollywoodu pro společnost 20th Century Fox. Filmy One in a Million a Thin Ice měly velký úspěch. Poté, co v roce 1938 hrála ve filmech Happy Landing a My Lucky Star, získala další kontrakt, tentokrát na pět let a tři filmy za rok, přičemž si každým filmem vydělala 160 000 dolarů. Stala se nejlépe placenou filmovou herečkou na světě a jednou z nejbohatších žen v Spojených státech. Navykla si žít na vysoké noze s přepychovými kožichy, šperky a doplňky. Stále větší úlohu hrál v jejím životě, jak se v Norsku říká „Král alhohol“.

Ve filmech hrála i během druhé světové války, úspěch sklízel mimo jiné film Sun Valley Serenade. I v dalších filmech byla tématem válka. Sonja Henieová se za své kariéry nikdy tolik neproslavila v Norsku jako v Spojených státech. Po mnoho let před ukončením filmové kariéry vystupovala Sonja Henieová na ledových šou. Na tato vystoupení plně sázela a proslavila se jimi jak v Spojených státech, tak v Evropě. Až v roce 1953 zavítala se svou velikou šou na ledě do Osla na Jordal Amfi, kde ji sledovaly desetitisíce lidí, včetně královské rodiny. Bylo to poprvé po válce, kdy vystoupila před norským obecenstvem. Uskutečnila celkem 33 představení a pokaždé bylo vyprodáno. Vystoupení byla velice úspěšná umělecky i finančně. Sonja se pokoušela dobýt i Latinskou Ameriku. To ovšem skončilo nezdarem, který uzavřel i její kariéru. Tehdy jí bylo něco přes čtyřicet let.

Společně se svým třetím mužem rejdařem Nielsem Onstadem sbírala moderní umění. Z jejich sbírky vznikla nadace a v roce 1968 patrně nejznámější norská soukromá galerie – Henie-Onstad kunstsenter v Høviksoddenu v Bærumu, sousedském městě Osla. Tam je k vidění rovněž její sbírka medailí a pohárů, celkem 600 předmětů, které za svůj život vydobyla.

Sonja Henieová zemřela v pouhých 57 letech na leukemii. Tato významná Norka měla na krasobruslení velký vliv. Proměnila sport z volnočasové činnosti a kratochvíle vyšších společenských vrstev v seriózní sportovní disciplínu. V 20. století mělo krasobruslení dlouhou technickou část, ve které účinkující prováděli předepsané cviky. Každý cvik ovšem dělali zvlášť na hudebním pozadí, nikoliv v rámci celistvého programu. Sonja Henieová si díky svému uměleckému vzdělání připravovala choreografii doprovázenou hudbou. Byla to první krasobruslařka, která začala při sportu užívat taneční choreografii a „brát s sebou na led tanec“. Díky krátkým sukním, tedy nikoliv v dlouhých šatech, mohla při vystoupeních zvládat i těžší kousky. Kromě toho se díky ní proslavily bílé brusle, které vytlačovaly černé brusle.

V roce 1937 jí byl jako tehdy nejmladší laureátce za sportovní a umělecké zásluhy a za propagaci Norska v zahraničí udělen řád Sv. Olava – rytíře 1. třídy. Dostala i vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Časopis Sports Illustrated ji v r. 2000 vyhlásil čtvrtou nejlepší sportovkyní v historii.