Jeden ze čtyř norských mužů skončí bezdětný. Označují nedobrovolné bezdětné dožití mužů, zatímco počet osamělých matek trhají rekordy, za něco, co není v pořádku. Prý se nikdy v dějinách nekladly na vztah mezi dvěma lidmi vyšší požadavky.

Skupina nedobrovolně nezadaných mladých mužů se rozrůstá. Mladí muži bez dlouhého vzdělání mají slabší pozici než dříve, méně finančních zdrojů a tím jsou méně přitažliví. Zejména je problémová nejedna venkovská oblast, odkud se ženy stěhují pryč. Šetrně používaní muži podléhají „recyklaci“ žen, proto se zvyšuje podíl nepoužívaných a bezdětných mužů, jež nepřicházejí v úvahu jako vhodní adepti na otce.

Dále norské statistiky vypovídají o tom, že z mužů narozených v r. 1973 bylo 28 % po čtyřicítce bezdětných. Mnoho mužů se brání rodičovské odpovědnosti. Výzva pro ženy spočívá v nalezení štědrého a shovívavého, intelektuálně vyzývavého muže-milence, jenž je citovou oporou, zručný a plně připraven spolupodílet se na povinnostech a nutnostech domácnosti, zatímco jim umožňuje splňovat si sny o dětech a kariéře zároveň. Co mělo dříve být poskytováno celou vesnicí dohromady, tak to má dnes pojmout vztah mezi dvěma lidmi.

Jenže není to trochu mimo? V současnosti se nedojímá na taneční parketě, pevným svíráním rukou překvapivým a inspirativním prvním dojmem, třeba i bez vyššího vzdělání, nýbrž se vybírá během vteřin. Aplikace na seznamování jako Tinder a sociální sítě udělaly z lásky trh se zbožím určeným na spotřebu. V dnešní „spotřební“ době snad jen schází to kouzelné tlačítko, co lidi spojí. Nemotorně pořízené foto třeba není k mnohostranné osobnosti ani k potenciálu spravedlivé, důležitější než kdykoliv dříve je váš vnějšek. Ovšem nestačí mít průměrné vzezření, které většinu lidí oslovuje sa propůjčovat bezpečí, být přívětivý, pozorný.

Podle průzkumu norské univerzity NTNU shledávají pasivní, vyčkávající, vybíravé norské ženy 85 % mužů na webových stránkách na seznamování jako podprůměrně přitažlivých. Přičteme-li opatrnost ze zkušeností, snaha se chránit proti a vyvarovat se rizikům ublížení a zneužití tak připadá zhrzování rozumné.

Vychytralost a strategie mnohdy znamená vychýlení vah v tom či onom směru. Někdy tvoří rozdíl, jestli si někoho získáte, gesto, jinak by vám dotyčná/ý unikl/a. Vleklé dvoření se a vlažnost žen se často dostávají do nemožného střetu. Vynaloží-li muži příliš úsilí, tak mají ženy pocit, že se dusí, jde to na ně moc rychle. Pokud jsou trochu odtažité a ohleduplní, tak je to také špatné a bude se na ně dívat jakože jim schází sebedůvěra, neimponují, nejsou dost mužní.

Dokud spolu nezavedou řeč na to, že je jeden druhému dost dobrý, jaký je, tak se nitky nezačnou sbíhat. Jenže většina si bedlivě hlídá své pohodlí a komfort, aby jim nikdo nezkřížil cestu. Brousíte si zuby na tu vyvolenou/toho vyvoleného, ovšem přece jen... Rozhodit sítě jinde nemusí nutně znamenat šance štědřejší úspěchy, byť patrně platí, že na větší výlovky již nepotřebujete nutně větší náčiní, a to i u těch, u nichž je intelektuální činnost poněkud zatlačena do pozadí.

Vyhořelých sledovatelů nejedné dívky/ženy, jež prožilo trochu moc zahřívacích kol je dost. Dokážou vám docela zatápět. Málokdo se vám pochlubí, že se jim rozklepala kolena z opačného pohlaví, leda totálně vysmátý a při chvástání. Ovšem poštěstí-li se vám, tak si vás bude oťukávat a vám nezbude, než neúnavně a nezadržitelně až třeba nechutně krásně vykřesat ze sebe, co umíte, co ve vás dřímá, aniž se dopustíte vážných nejapností, aniž máte sebevětší jistotu, že pookřál/a a procitl/a, rozplyne se blahem a už vůbec ne, jestli se ve vaší duši konečně rozhostí váš více než zasloužený klid a kýžená pohoda a je to radostně k popukání.

Je pravda, že občas je třeba se nadechnout, abyste si mohli vydechnout, jenomže za jak dlouho asi, a to obzvlášť tehdy, je-li obrněná/ý vůči všem vaším projevům milostného cítění? Těžko si někoho seženete nejen na parádu, ale i na ty všední dny, jichž bývá nejvíce... Lidé si neradi nechávají sahat na své iluze, jelikož to bývá úzce spjaté s jejich egem. Namísto prý křehké tvory vám tolikrát protáčí panenky kolikrát jste nuceni stát se součástí výběrovým řízením někoho, o koho stojíte, avšak ta vysoká čísla, kolik dalších stojí o jednu a tu samou osobu, ta si nechcete připouštět, a to ani sobě.

Anebo máte tu čest poradit se s tajemnem, na které musíte zastřenými způsoby jen proto, že tomu druhému to dělá po čertech dobře, ovšem dokud si vás nepodá. Zažíváme svým tělem, svou chůzí, konfrontováni býváme i náznaky, obecně, vrstevnatě. Myslíte si, že teď anebo nikdy a dokud nedokážete využít taktických šancí, jste lůzr, nic jiného. Mezitím se na vás vozí a vězte, že jste první volbou na to, abyste byli druhou volbou (byť jste „první jakosti“).

Život bez partnera/partnerky včetně těch, před nimiž vaší rodiče varovali, a bez dětí je sice možný, ovšem pro leckoho beze smyslu. Mohl by být prachbídný. Mohl by a nemusel. Hodně lidí se vás snaží přesvědčit o tom, že možnosti jsou neomezené a dokud není ruka v rukávě, za to můžete vynadat jen sami sobě. Avšak logicky uvažující člověk znalý všeobecně známých skutečností si říká, že to přece nemusí být pokaždé tak, že kdo byl neotrlý, tak se stal úplně splachovací, ať už ze srdce či bez srdce.

Aby se člověk nestal oddán jen sám sobě a čím dále zakyselejší... Co si budeme povídat, prý co zevnitř vyzařuje, to o obsahu napoví. Jenže můžete být sebevíce nakloněni tomu pravému a stejně nedojde naplnění. Naplní vás pomíjivost a beznaděj, ale také třeba ve vás naroste nebývalý vzdor. Každý jsme jinak postiženi a také si každý s tím popere trochu po svém.

Norsko je jednou ze zemí, kde se o MeToo nejvíce psalo a mluvilo, a to vlastně stále ještě dost. Je nezbytně zastoupeno a živě probíráno v zdejších domácnostech, médiích i policejních spisech. Některým se dokonce rozvázaly jazyky. Otevírala se komnata, jež by za jiných okolností patrně nikdo neprolomil. Slovy se člověk sice nenají, jenže se zdá, že pro několik generací Norů bude mít MeToo nesmírnou váhu, to se nezapře. Třeba si říkáte, že je to hodně mimo životní záběr většiny z nás, ovšem v Norsku se dva z tří mužů, a ve větší míře mladých než starých, bojí po MeToo křivých obvinění a dokonce obžalob ze sexuálního obtěžování. Naplňují se obavy z nevinných obětí. Již se muži bojí zůstávat s kolegyněmi sami, musí se dotyčných ptát, než je obejmou a našlo by se několik dalších příkladů „nezdravé“ opatrnosti, která dříve nebývala.

Aby tu bylo k bytí i za takových 30-40 let a dále... Line se to asi delší dobu, lidem se to honí hlavou. Kampak nám to Norsko asi spěje? Jestli je svět blázinec, tak zde je jeho ústředí, nebo snad ne? alespoň pokud jde o některé věci.