Sotva ustoupili jedni, hned se derou před další skupiny, jež si sami myslí, že jim málo platí, ačkoli patří k těm štědřeji odměňovaným. Vždyť o zopakování hotelové stávky v r. 2017 nikdo nestojí.

Začátkem 21. stol. byli vedoucí leteckého provozu jednou ze skupin zaměstnanců, kteří vydělávali nejvíce a kteří během posledních let také nejvíce stávkovali a nejvíce si platově polepšili, zatímco jiní na vyrovnání mezd čekali léta. A momentálně přicházejí na řadu letci.

Ovšem ještě dříve tento týden se hovory týkaly přibližně 25 000 členů v 750 firmách, mimo jiné potravinářských, telekomunikačních, stavebních, bezpečnostních, zásilkových, instalatérských, úklidových ad., avšak byly to také subjekty mezi médii, hotely, kadeřnictvími a další, vč. některých trajektů.

Zaměstnavatelé jako vždy ustoupili, zúčastněné strany se dohodly a stávce se podařilo vyhnout. A tak pivo teče proudem dále. Napovídá toho historicky málo, že by se strany nakonec nedomluvily a že by stávka opravdu vypukla. Podle odborového časopisu Fri fagbevegelse se od druhé světové války zaměstnanci se zaměstnavateli pokaždé domluvili během hovorů «v mezičase» mimo těch hlavních.

Hovorů se jako obvykle zúčastnila největší norská odborová organizace Landsorganisasjonen, ostatní zúčastněné organizace jsou YS - ústřední svaz profesních organizací a NHO - organizace zaměstnavatelů. Zatímco odborům šlo především o přidání těm nejhůře placeným, mezi nimi zejména ženám, a ne třeba o důchody, ty se totiž řeší během hlavních hovorů. Zaměstnavatelské organizaci běží především o posílení konkurenceschopnosti a o to, aby se na místní úrovni zaměstnancům přidávalo podle finančních možností konkrétní firmy.

Zástupci organizací celou dobu nedávali jasně najevo, jakým směrem se vyjednávání odebírá, mentor zastupující norský stát jen sdělil, že mezi zúčastněnými stranami je značná propast mezi požadavky a ochotou ustupovat, strany ovšem odmítaly upřesňovat, o jakých záležitostech se jedná. Prostor na vyjednávání však stále ještě byl, vždyť severské organizace jsou známé svým smírčím postojem.

O jak velké navýšení mezd šlo? O 3,1 až 3,2 %, což znamená průměrně 15 000 až 20 000 norských korun navíc, ovšem nejhůře placeným se přidává k hodinové mzdě pouze dvě koruny. Loni se zúčastněné strany dohodly na navýšení mezd o 2,8 procent a zabránily tak první větší stávku za 18 let, přesto se kupní cena nezvýšila. Aby se reálně zvyšovaly norské mzdy, tak se musí navýšit o alespoň 2,4 %. To podle vyhlídek na vývoj spotřebitelských cen. Inflace urychlila, a to zejména kvůli stoupajícím cenám elektřiny.

Nejlépe placeným pracovníkům v soukromém sektoru se mzdy dlouhodobě navyšují více než ve veřejném sektoru, zato nejhůře placení ve veřejném sektoru si polepšovali více než v soukromém. Přitom rozdíly mezi průměrnými nejnižšími a nejvyššími měsíčními mzdami a platy v Norsku se stále rychleji zvyšují a to rychleji než v jiných zemích Organizace pro ekonomickou spolupráci v Evropě. Navyšování příjmů vedoucím pracovníkům k tomu přispívá, a to nejvíce ve veřejném sektoru, kde rostou rychleji než v soukromém.

Landsorganisasjonen každým rokem požaduje, aby dostávali přidáno ti, kteří vydělávají nejméně, ti ovšem platově stále přešlapují na místě. Jejich kupní síla se podle statistického úřadu posledních deset let neměnila. Mnozí z nich nejsou členy žádné odborové organizace, což je v Norsku stěžejní, abyste jakožto zaměstnanci získali nejrůznější výhody. To bývá vysvětlováno částečně migrací do Norska za prací, kde mnoho nově příchozích berou práci místním lidem. Někdy, ovšem zdaleka ne vždy, se jedná o práci, o kterou místní tolik nestojí, ovšem ten trend s vyšší konkurencí od pracovníků ze střední a východní Evropy vede k stagnaci mezd a propadu prestiže mnoha povolání od řidičů až po řemeslníky a méně Norů se obtěžují vzdělávat pro řadu oborů, protože vědí, že nebudou s to, aby jim konkurovali. A tak je velikým tématem je v Norsku stále pořád tzv. sociální dumping, tedy užívání pracovní síly zejména ze zemí střední a východní Evropy, především ve službách, zejména ve stavebnictví, dále na úklid, v pohostinství, ale také v rybářském průmyslu.

Drtivou většinu v posledních pár desetiletích nově vytvořených pracovních míst obsadili cizinci a také údajně přibývá těch, kteří v Norsku pracují načerno. V posledních letech poněkud polevily vlny lidí, kteří se rozhodli do Norska přestěhovat, jelikož se ekonomická situace třeba v Polsku a Pobaltí zlepšuje, přibývá ale např. Rumunů a Bulharů a veliká nejistota se váže mimo jiné k Brexitu, odchodu Velké Británie z Evropské unie a kolik lidí ze střední a východní Evropy přesídlí do Norska.

Ekonomice se po ropné krizi v letech 2014 a 2015 daří. Průměrný roční plat v průmyslu je před zdaněním přibližně 478 000 norských korun, státní zaměstnanci se mohou těšit na 589 900 norských korun, zaměstnanci okresů berou průměrně 516 400 norských korun, zaměstnanci finanční sféry 666 300 norských korun, ovšem po odečtení všech daní lidem obecně řečeno zůstane o něco přes polovinu mzdy a při norských cenách leckdo potřebuje opravdu každou utrženou korunu. Po umírněnějších požadavcích na navýšení mezd v posledních letech nyní sílí hlasy těch, kteří chtějí po prospívajících firmách více. Ovšem důchodci mají dost, poněvadž důchody jsou od r. 2011 ročně valorizovány tak, že se odečítá 0,75 procent průměrné valorizace mezd, čímž důchodci léta ztrácejí, prodělávají. Také rozmáhající se spotřební úvěry a celková míra zadlužení občanů jsou podle odborníků znepokojivé a celá ta bublina může jednoho dne prasknout.

Věk pro odchod do důchodu se zvyšuje a podporuje se, aby si více důchodců přivydělávalo. Obyvatelstvo stárne, rodí se méně dětí a přibývá těch, kteří nemohou či nechtějí pracovat. 57 % příjemců dávek od sociálních úřadů jsou migranti. Vláda nekompromisně trvá na tom, aby jich bylo zaměstnáno více, jenže mnohdy jim chybí vzdělání a kompetence. Velké rezervy jsou prý v lidech dočasně či trvale vyřazených z pracovního života, mezi jimiž se stále více mladých. Škrtání v nemocenské je dlouhodobě tabu, v Norsku na rozdíl od řady dalších zemí dostáváte peníze od prvního dne, kdy jste nemocní. Aby se zamezovalo zneužívání, tak se v některých zemích nevyplácí peníze za první až třetí den nemoci. Skupina odborníků nyní zvažuje dlouhodobě nemocným vyplácet plnou mzdu jen půl roku. Udržovat si vazby na své zaměstnání a pracovní místo po dobu trvání nemoci, aniž vás finančně potrestají za to, že pracujete, je prý dobré, jinak je snadné z toho zcela vypadnout.