Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, jenže vy byste se třeba raději vydali tou cestou, která vede na Sever. Nechcete se přidat?

Ač bývají spojen s Afrikou, je tento pojem hodně používán i na Severu. Vypozorujte a dejte si obří kraby u břehů severonorské Finnmarky, mějte velryby jako na dlani a užijte si třeba hravé kosatky lovící sledě u břehů dalšího severonorského kraje Nordland anebo se dostaňte se do bezprostřední blízkosti pyžmoňů a nechat se jimi fascinovat, potažmo zažít, že nad vámi krouží mocní hladoví mořští orli s vytaženými drápy?

Může se to vám poštěstit na vlastní pěst, že se jim přiblížíte na dosah několika málo metrů, ovšem šance se násobí, přidáte-li se k průvodci-místnímu znalci, jenž vám doslova přiblíží některé z nejpoutavějších tvorů Norska. Kromě toho je to poučné /dost se toho naučíte o dějinách, společnosti, zvířeně i květeně jednotlivých oblastí. Norská příroda ve vší své kráse ještě k tomu nabízí nevšední zvířecí zážitky.

Každý rok k norským břehům připlouvají mořští obři a zjeví se přihlížejícím. Nejčastějším druhem velryb, jež v Norsku lze spatřit, jsou vorvani, ovšem může se vám podařit zahlédnout i kulohlavce černé, plejtváky malé, keporkaky, delfíny a kosatky. Věděli jste, že vorvani drží světový rekord mezi savci v potápění? Dokáže se potápět do hloubky až 3000 metrů, takže jinými slovy není velká šance, že během jednoho a téhož výletu spatříte tutéž velrybu vícekrát. I přesto je možnost veliká na to, že jednu či více velryb uvidíte, jelikož se safari konají v oblastech, kde mají velryby svou vlastní „spižírnu“. Několik firem provozujících velrybí safari praktikují „záruku na velryby“, což znamená, že jestli v rámci jedné výpravy velrybu nezahlédnete, tak se můžete bezplatně zúčastnit další anebo vám vrátí peníze. Sezona na velrybí safari trvá od poloviny května do poloviny září.

Huňatí pyžmoni, jež pocházejí z poslední doby ledové, se stali symbolem skvělého pohoří spojujícího oblasti jižního a středního Norska. Dnes je jich na 250 kusů. Z vlaku je není jednoduché spatřit, avšak s horským vůdcem je to od června do září i bezpečnější: Může vám připadat těžkopádný a neobratný, ovšem asi byste nechtěli popudit samce vážícího 400 kg, jenž vám vyběhne naproti o rychlosti 60 km/h anebo jaké rychlosti jste schopní při běhu dosáhnout vy? Huňaté setkání s těmito roztodivnými tvory lze jako v jediném místě v Norsku uskutečnit v národním parku Dovrefjell-Sunndalsfjella. Během okolo šestihodinového safari máte toho takřka záruku. Kromě toho je pravděpodobné, že během výpravy spatříte soby i bělokury, další symboly Norska, jeho přírody, obyvatel a jejich činností.

Velký, ošklivý a chutný. Takhle bývá označován kamčatský krab. Safari za nimi se koná lodí či na sněžném skútru, odkud budete svědky toho, jak se klece s až dvoumetrovými a patnáctikilovými macky vyzvedávají z velkých hloubek až na hladinu. Někteří si berou s sebou i vlastního potápěče, jenž vlastníma rukama vynáší až deset kilo těžké kraby na hladinu. Pak z nich kuchař připraví tak, jak uzná za vhodné. Šťavnaté kousky krabího masa a k tomu domácí chléb a dresink.. mňam.

Mořského orla, největšího dravého ptáka severní Evropy s rozpětím křídel až 140 cm, najdete podél celého norského pobřeží od kraje Vest-Agder až po norsko-ruské hranice. Populace čítá přes 3000 párů a nikde v Norsku není výskyt tak velký jako na ostrově Smøla bezmála čtyři hodiny jízdy na západ od středonorského města Trondheim.

Když se tetřevi sejdou na hlasité souboje, mnohdy na týchž místech rok co rok, rozvíří peří a snaží se udělat dojem na samičky, tak se tomu v Norsku říká nejhezčí podívaná jara. V druhé polovině dubna a první polovině května se konají túry s přenocováním, kde pobýváte ve skrýších (ve stanech či laponských obydlích zv. gamme), abyste sledovali hru, jež začíná pár hodin před východem slunce a zakončuje se během dopoledne, a to možná pářením, podaří-li se to samci.

Na jaře přilétají do Norska miliony ptáků na hnízdiště na pobřeží. Oblast Jæren na jihozápadě Norska je tím pravým místem pro pozorování zblízka. Potáplice, potápky, kachnovití, alkovití, racci i brodiví ptáci – tamní mokřiny ožijí na konci března rozmanitými „hlasy“ ptáků. V této době hledají partnery čejky chocholaté a budete-li dobře poslouchat, tak snad uslyšíte vibrující zvuk bekasin otavních připomínající bubnování.

V letních měsících se doporučuje zavítat do pohoří Hardangervidda a Dovrefjell a k mokřinám Fokstumyra. Zde mimo jiné by se vám mohlo poštěstit setkat se s kulíkem hnědým, lyskonohem úzkozubým, skřivanem ouškatým, slavíčkem modráčkem, strnadem severním, sněhulí severní a, pokud budete mít opravdovou kliku, tak dokonce i sovicí sněžní.

Léto je také optimálním časem na pozorování velkých ptačích kolonií třeba na ostrově Runde nedaleko západonorského města Ålesund či na několika ostrovech v severním Norsku, třeba na Lovundu, kde každý rok v dubnu slaví sezonní návrat papuchalků, jež kdysi pro místní představovali jak obživu z prodeje peří, tak potravu. V závislosti na obměnách vzhledem k momentální situaci ohledně potravy pro ptáky lze do poloviny srpna na jedné ostrovní stráni večer pozorovat návrat papuchalků od moře na ostrov. Podobně legendární je v Norsku ostrov Røst, Andøya, či Vega, jež se proslavila především svými kajkami, jež ostrovní říši zajistily místo na seznamu světového dědictví Unesco.

BirdLife International, mezinárodní organizace pro ptáky, vytipovala osmdesát oblastí v Norsku jako zvlášť důležité pro ptáky. Většina jich je v severním Norsku, jelikož toto je tou částí Norska, kde žije nejvíce ptáků. Jako třeba varangerský poloostrov ve Finnmarce, kde byste mohli spatřit Stellerovy kajky, kajky královské, alkouny úzkozubé, lindušky rudokrké, sovice krahujové, datlíky tříprsté, sýkory laponské, sojky zlověstné a puštíky vousaté.

Leckde na světě, v Norsku nevyjímaje, již uzpůsobovali a usnadňovali zájemcům jejich pozorování stavbou boud, kde si můžete vevnitř postavit kameru na stojan a dosahovat většího pohodlí. Firma Biotope je nazývána první kanceláří architektů na navrhování pozorovatelen ptáků.

Zato losi bývají nejčinorodější a nejčipernější za úsvitu či soumraku. Pasou se, většinou o samotě. Největší jedinci jsou přes tři metry na délku a dva metry vysoci. Losí safari se pořádají od června do srpna či září. Jedna firma dokonce nabízí losí safari z elektrokol. V červnu a červenci je méně příležitostí spatřit losa, jelikož se samicím narodila mláďata a jsou velice ostražité i odtažité.

Anebo byste rádi spatřili některého soba náležícího poslednímu původnímu kmenu divokých sobů v Evropě? Případně bobry z kánoe? Však neopomíjeme rysy, vlky, medvědy, či rosomáky. Hlavní je vědět, jak se dostanete živočichům co nejblíže, aniž byste je vystrašili a oni utekli.

Jiný druh safari se zaměřuje na část pobřeží, či fjordu, a to jak v létě, tak v zimě. Třeba spatříte tuleně, kunu či vydru? Vyrazíte, dejme tomu, gumovou lodí zv. RIB s výkonným motorem.

Mnozi odborníci na cestovní ruch se podle deníku Dagsavisen vsadí, že pozorování divokých zvířat v norské přírodě má největší potenciál mezi turisty, jež přijíždí do Norska, před projížděním Norskem na kole, fotografování přírody, pěšími túry a lyžováním.

Ať vám nejchladnější část Norska zahřeje srdce. Roztaje probuzením se k nejvzácnějším budíkům v podobě hejn ptáků a kocháním se jich z vaší skrýše, kde strávíte večer, noc i ráno a třeba to bude dráždit vaši zvědavost natolik, že tam strávíte více času, než jste původně zamýšleli.