Ofenzivní, drsné, svébytné a nepostradatelné: Norsko se v létě a na podzim zaplní festivaly. Málokterá země má tolik festivalů v poměru k počtu obyvatel.

Ať už vás zajímá blues, punk, lidová hudba, běžectví či jiný sport, kulinářské zážitky, literatura, film, tanec, výtvarné umění, divadelní představení či koncerty zasazené do velkolepých přírodních kulis, anebo jste třeba starý mládenec: v Norsku je skoro nemožné, abyste si nepřišli na své.

Norové prokázali stálou chuť k většině typů festivalů a na mnoho těchto akcí se hrnou též zájemci ze zahraničí. Aby se udrželi, museli se dopracovat ke zvláštnímu stavu v povědomí místních lidí. K nejznámějším z těchto více než 900 festivalů patří Peer Gynt-stemnet, Øyafestivalen, Sildajazz, Dølajazz, Oslo Kammermusikkfestival, Ultima Oslo Contemporary Music Festival, Den norske filmfestivalen, Pstereo, Slottsfjellfestivalen a Buktafestivalen.

Pro milovníky metalové hudby se koná festival Midgardsblot v areálu, kde kdysi žili vikingští králové. Ovšem přejete-li si živé ukázky dějin Vikingů s bojovými představeními, mytologií, vařením a trhy, tak je tím pravým místem festival vikingského muzea Lofotr v Borgu na severonorských Lofotech. Těm, jež holdují black metalu, se doporučuje Inferno festival. Ukázky laponské hudby a kultury si můžete užít na festivalu Riddu Riđđu. Ani labužníci tradičních pokrmů nepřijdou zkrátka: Námětem festivalu Norsk Rakfiskfestival jsou ryby (především pstruzi) soleny a ponechány kvasit ve slaném nálevu dva až tři měsíce, na Norsk Akevittfestival se zas proberete velkým množstvím tradičního pití a vším, co k němu patří. Za největší festival místních jídel a pokrmů v Norsku platí ten v Trondheimu a souběžně s ním Pivovarský festival, kdy se naplní více než sto tisíc sklenic pivem tuzemským i zahraničím. Na Sildebordetu se vše točí kolem sledí a jejich vychutnávání a prostřený stůl je se svými 350 m nejdelším na světě a točí se ulicemi západonorského městečka Florø. Stovky hostů baští bok po boku, rameno k ramenu. Nejsladším festivalem Norska je nazýván festival třešní v západonorském Hardangeru, srdci pěstování ovoce a plodů. Vrcholem akce tvoří norské mistrovství v plivání třešňových pecek. Zato Ekstremsportveko je největším festivalem extrémních sportů na světě. Na týdenní kajakový festival na souostroví Vesterál zve Arctic Sea Kayak Race. Ani ti, jež vyhledávají skečí a monologů norských bavičů nepřijdou zkrátka, neboť o to se postará Norsk revyfestival, jež se koná na poli ve středonorském kraji Trøndelag.

Jací hudebníci vytváří z festivalů nejvíce vzpomínek? Pro někoho může mít určitá píseň význam podobající se soundtracku z jejich životů, soundtracku, jímž jsou odchovány. Ovšem pro některé pořadatele nestačí, že daný hudebník či kapela je nějakou dobu kritiky chválen/a. Počítá se profesionalita, integrita a přitažlivost, až se kouří. Může se vymstít přitáhnout hudebníky s příliš úzce vymezeným publikem. Naopak někdy je rostoucí zájem v rozporu se zachováním intimity akcí a pohodlí návštěvníků.

Jedním z nejžhavějších jmen a cennějších objevů posledních let je Sigrid, jež se ve Velké Británii stává populárnější, než je v rodném Norsku. Jako první Norka se ocitla na britské hitparádě. Jednou deskou dosáhla toho, co jiní hudebníci za celou kariéru. Hitparády dobývá též v USA.

Thomas Dybdahl skládá hudbu pro film a divadlo, především je ale předním norským popovým hudebníkem, o němž psaly New York Times, že každá jeho píseň je jako nejistota tehdy, kdy se nabere dech a Washington Post ho má za jednoho z nejlepších zpěváku posledních deseti let.

Na jednu z nejvyšších příček heavy metalu se vyšvihla kapela Gluecifer, jež se jednou na čas rozpadla, avšak opět se dala dohromady. Oblíbená je také mj. v Německu. Je označována za skupinu, jež na to, aby lidi očarovala nepotřebuje tanečníky a vizualizaci, stačí její přítomnost.

Madrugada je další rockovou kapelou, jež vstala z mrtvých a která pro své silné a mocné projevy a vysoce položenou laťku u Norů již dávno vešla mezi klasiky, snad hlavně kvůli svým baladám.

Co návštěvníkům naopak vadí či je dokonce odrazuje? Pro vstup platí docela přísná pravidla: je toho spousta, co se do areálu festivalu nesmí vnášet, jinak vám to bude zabaveno: vlastní jídlo a pití, profesionální zařízení na pořizování záznamů, termosky, deštníky, stan a kempinkové zařízení atd. Jinak dostávají na frak příliš drahé, nebo nedostatečně se obnovující festivaly, moc dlouhé fronty na záchody i na občerstvení anebo to, že festival spíše připomíná mejdan, kde je důležitější než poslouchat hudbu si hlasitě povídat, ne-li na sebe ječet. Někteří jak místní, tak světoví hudebníci a některé skupiny Nory vynadali a dokonce tvrdí, že je v Norsku v tomto ohledu zvlášť zlé a zdráhají se v zemi vystupovat.

Dokud se budou pořádat koncerty venku a podávat přitom alkohol, tak se budou někteří chtít hlasitě bavit a rozum a ohledy na ostatní jdou zcela stranou. Někteří pořadatelé proto přemístili výčepy a bary s alkoholem dále od jeviště nebo vytvořili zvláštní zóny pro lidi, jež si přejí spolu bavit a být společenský. Mnohdy je to prodej nápojů, jež zajistí festivalům zisky a je mnoho těch, jež již přišli o schopnost bavit se a užít si ve střízlivém stavu.

Z legračnějších návrhů, jak se zbavit rušivého bavení se uvádím povinnost zaplatit vysokou zálohu současně s koupí vstupenek. Pokud se někdo neudrží a ostatní přesto vyruší, tak může považovat zaplacenou zálohou za nevratnou. Anebo si budou moci příští rok pořídit vstupenky pouze ti, jež vydrželi všechny koncerty, aniž by rušili. Kdo rušitele z areálu odnese, dostane za každého rušitele příští rok slevu a odnesou-li je až domů, tak by se jim to mělo odměnit ve výši platných sazeb za taxi na dotyčnou vzdálenost (což by bylo při sazbách norských taxislužeb lákadlem).

Tím to ale neskončí. Dalším problémem bývá kvetoucí černý trh s předraženými vstupenkami či naopak a nabídkami prodeje neexistujících lístků na sociálních sítích formou aukce, kde přihazujete. Přirážet si k původním cenám vstupenek je zakázáno. Je záhadou, proč by si někdo pořizoval vstupenky od někoho, koho nezná.
Vždyť co vy víte, ony lístky mohly být již prodávány stokrát i více.

Nicméně prý jsou skutečnými hrdiny místního kulturního dění nikoliv profesionálové, jež pracují s kulturou, nýbrž dobrovolníci a amatéři, jež nejsou vidět, poněvadž se drží v pozadí, a přece jen se starají o to, aby byly festivaly provedeny.

Ovšem provozovat festival je vždy riskantní. Čím dál víc je zapotřebí, abyste lidi zaujali a pokud možno nadchli. Někdy se volbou účinkujících netrefíte. Rozhodili jste sítě do malého místního rybníku a je třeba vymyslet ten správný mix tradice a inovace. Nehledě na to, že by se za Bruce Springsteena, Metallicu ani Paula McCartneyho pořadatelé nedoplatili, tak je festivalů příliš a jeden začíná polykat druhý. Záleží i na počasí. Nejeden rok celé festivalové období propršelo. Lepší je mít vyprodáno hned před začátkem festivalu.