Volební sliby údajně nemají žádnou hodnotu bez těžebního průmyslu. Z jeho zisků jsou financována pracovní místa třeba ve školství a zdravotnictví, péče o seniory a kultura. Sociální stát by musel bez oněch příjmů hodně zabrzdit.

Z těžby ropy a plynu pochází každá pátá koruna v státním rozpočtu. Příjmy z ropy plynou do fondu a nikoliv přímo do státního rozpočtu, ovšem ministr financí má ve fondu rezervu a odvádí z něj peníze do státního rozpočtu.

Nová zpráva šířena norskými médii hovoří o tom, že 225 000 osob pracuje přímo v těžebním průmyslu nebo je na něm závislý. Státu plyne z toho sektoru ročně přes 300 miliard norských korun a tyto peníze dále rozděluje okresům. Nebýt těžebního průmyslu, tak by jen v Oslu přišlo o práci takřka 7000 veřejných zaměstnanců.

Průběžné příjmy státu ze sektoru loni činily cca. 280 miliard norských korun plus nějakých 100 miliard norských korun z daní zaměstnanců as zaměstnavatelské dani. V případě zrušení by museli ostatní daňoví poplatníci platit cca. o 100 000 více za rok, aby kompenzovali za odpadlé příjmy. U rodiny by to znamenalo cca. o 200 000 více, a to vše bez toho, aby byť jen koruna připadla lepší péči o staré, nemocné, či na jakýkoliv jiný účel vylepšování nabídek sociálního státu a aniž se emise světa omezí. Byla by to ještě dražší symbolová politika, než Norsko v současnosti praktikuje.

Na těžebním průmyslu je závislých mnoho loděnic, dodavatelských a přepravních firem, ale také např. ubytovacích zařízení, ovšem i místní firmy obecně a nejen oni, mimo jiné proto, že těžaři a jejich rodiny mívají vyšší příjmy než řada jiných obyvatel a také toho utrácí více.

Pokud jste se nenarodili před déle než 50 lety, je již těžké pamatovat si dobu bez příjmů z těžebního průmyslu a je mnoho znamení naší doby, jež svědčí o tom, že se ony příjmy berou jako samozřejmost a tím se těžaři cítí znevažováni a pošlapáváni a bouří se i odbory. Přenášet stud na snad nejdůležitější sektor, lidi, jež se více než jiní snažili o blahobyt země, to se prý rovná useknutí ruky, jež nás krmí. Uslyšíte-li jako jeden z těch, jež tolik pro svou zemi udělali, že padesát let znečišťování již stačí, tak vás to zarmoutí.

Jenže má-li se omezovat zo, co je nazýváno klimatickou krizí, tak se prý musí omezovat množství kysličníku uhličitého z fosilních paliv, plynu, jimž další kritici odporují, že je životně důležitý pro veškerý život na Zemi a mylně prezentován jako škodlivý.

Ovšem «zelený růst» masivní výstavbou mnohými nenáviděné větrné energie již znamená ztráty území, hromadný úhyn hmyzu, ale i ptáků, vč. chráněných druhů, problém s odpady z vysloužilých dílů a spoustu dalších nešvárů, o nichž brzy vyjde pár samostatných článků. Může též znamenat ztrátu pracovních míst, nezaměstnanost a rostoucí sociální rozdíly.

Norské ropné špičky nazývají stanoviska ze strany stále více politických stran v čele se Zelenými extrémistickými. Podle nich mnoho z voličů strany nepracovalo jediný den, a bude-li zrušena těžba, tak by se měli voliči strany třást, jelikož by pak nemohli sedět někde v kavárně a popíjet lattéčko. Nejchudší část obyvatel světa je prý pro lepší životní úroveň na levné energii závislá. Bez ropy nezbyde ani na dotace do obnovitelných zdrojů energie a elektromobilů.

Ještě se nestalo, aby se nejdříve něco zrušilo, aby se získalo něco lepšího, např. auta nebyla zavedená proto, že se zastřelili všichni koně. Také se zapomíná, na kolik věcí se ropa používá. Čím ji nahradí na výrobu oblečení, bot atd.?

Evidentně se zapomnělo na léta 2014 až 2015, kdy nižší cena ropy obnášela menší investice do sektoru. Výsledkem zkušenosti byla vysoká nezaměstnanost a hospodářský útlum. Od r. 2014 se také zvyšuje závislost Norska na ropě, a tak se faktický vývoj příčí vyslovovaným politickým cílům. Schodek obchodní bilance za pevninské Norsko bez těžebního průmyslu se za čtyři roku od r. 2014 zhoršil o 56 %.

Podle serveru www.hegnar.no se strukturní rozpočtový schodek bez ropy zvyšuje každým rokem od finanční krize, zatímco veřejné výdaje trhají rekordy. Návratnost každé koruny, jež se přidávala na pomoc ekonomiky, byla malá. Výdaje za důchody budou během dalších 40 let stoupat o 50 %.

Přitom všechny norské strany chtějí navyšovat výdaje více než dost. Pokud se zastaví těžba ropy a plynu, jak bude vláda živit migranty, jichž chtějí odpůrci oněch surovin stále více? A bude se i nadále rozdávat spousta peněz všelijakým úplatným režimům po světě?

Kdo Norům vytvoří desetitisíce tzv. „zelených“ pracovních míst, a to nejlépe ihned? Ovšem „zelená“ pracovní místa nejsou rentabilní a prý dlouho ani nebudou. Podle norských Zelených se má žít např. z mořských řas. Nevyvinou-li se konkurenceschopné alternativy k neobnovitelným zdrojům energie pěkně rychle, pak nedojde k obratu k zelenému a to nehledě na to, jestli Norsko přestane těžit.

Jsou tací, kteří si myslí, že posun od země ropy k zemi ekologie má financovat výtěžek z ropy a plynu. Je to nyní, že na to máme, jak peníze, tak kompetence využívat a rozvíjet dále nové technologie. Za několik let již může být pozdě, poté, co zbytek světa přejde na obnovitelné zdroje energie a posunuly se dále jak co se týče technologií šetrných k životnímu prostředí, tak „zelených“ pracovních míst.

Např. Andreas Ytterstad, autor knihy 100.000 klimajobber og grønne arbeidsplasser nå! (v překladu 100.000 klimatických a zelených pracovních míst teď) si myslí, že dnešní generace dospělých je poslední, jíž se může povést kontrolovaný, plánovaný a postupný přechod z věku ropy do éry, v níž daleko více z příjmů země bude pocházet z obnovitelných zdrojů.

Nezačneme-li s restrukturalizací nyní, pak prý bude mít další generace s přivřením ropných a plynárenských kohoutů téměř nemožný úkol. Podle Ytterstada lze vytvořit polovinu nových pracovních míst výstavbou větrných elektráren. Pokud se tomu uzpůsobí podmínky, tak by se mohlo Norsko do 2030 stát jedním z vedoucích dodavatelů energie z větrných elektráren.

Dále by se podle Ytterstada mělo sázet mnohem více na veřejnou dopravu a další lidi by mohla zaměstnávat práce na navyšování energické efektivity budov a na tom, aby se staly přátelštějšími k životnímu prostředí.

Podle Jaranda Rystada, norského odborníka na ropu prostřednictvím deníku Dagens Næringsliv, je Norsko naštěstí na světové špičce na tom, z čeho se bude žít po éře ropy a plynu. Na to, aby se dalších 25 let vyrábělo dost ropy a plynu, tak bude vyžadován obří rozmach v zařízení a kompetencích na technologická řešení těžby a ropo-/plynovodů pod vodou, vrtání ve velkých hloubkách a plovoucích plošin. Díky tomu se pro Norsko rýsuje velmi perspektivní růstový potenciál.

A tak si můžeme zaslouženě oddechnout, že? Anebo také ne?