Chceme nezávislé soudy! Zní to vám odněkud známé? Nejinak tomu bylo v posledních dnech v Norsku.

V těchto dnech oslav svobody a demokracie si posvítíme i na to, jak jsou vykládány Nory, z nichž najdeme také dost těch, jež na vlastní kůži poznali, že Norsko a právní jistoty/vymahatelnost práv nejsou slova, které by patřily do téže věty.

Podle žebříčku organizace The World Justice Project patří Norsko co do práv k nejlepším zemím na světě, ovšem nejen vývoj v Norsku posledních dní v souvislosti se skandálem kolem NAVu, úřadu práce a sociálních věcí, vrhá stíny na vnímání Norska jakožto právního státu, jež se zasazuje o lidská práva.

Nakolik jsou rozhodnutí norských soudů výsledky poplatnosti režimu, politických objednávek a úplatnosti, nakolik je zajišťována kvalita soudů? Někteří poukazují na to, že jelikož je Norsko malou zemí, je těžké obsazovat důležité funkce dostatečně schopnými, a přitom nezaujatými osobami. Navíc mají mocenské ambice a vykonávání moci sklony k tomu, aby přitahovaly a pod svá křídla soustřeďovaly lidi se stejnými zájmy a jsou-li ti, jež mají chránit naše práva a zájmy pod palcem týchž vládců se mohou lidská práva a demokracie stát iluzorními.

Norsko darovalo miliony eur zemím střední a východní Evropy, aby posílilo právní jistoty tamních obyvatel a umožnilo dohledatelnost lží a upravených výpovědí pomocí zvukových a obrazových záznamů, přitom doma v Norsku prý na peníze na to samé ani na soudní referenty ani stenografy nejsou. Nedokládá se nic z toho, co u norských soudů zazní, zato v takovém Švédsku se pořizují záznamy více než deset let. Paradoxně platí ústní zpracovávání, aniž kdokoli tuší, co kdo řekl. Podle dnešní praxe mohou v rozsudku zcela scházet výroky a důkazy té strany, která soudní spor prohrála. Jedna strana může předkládat ohromující důkazy, aniž by po nich byla v rozsudku stopa. Dojde-li k odvolání, všichni podají novou výpověď, přičemž si nikdo nemůže ověřit to, co bylo řečeno v prvním kole. Podle známého norského právníka Johna Christiana Eldena je mnoho těch, jež si hůře pamatují anebo vědomě podávají jinou výpověď před soudem druhé instance než před soudem první instance. Jeden je vydáván na pospas tomu, co si poznamenává a pamatuje z líčení soudce. Případně tomu, co si sami rozhodnou, že si budou pamatovat. Uvádí to server www.resett.no.

Nesprávná soudní rozhodnutí se zdají zapadat do vzoru normálního stavu, je-li protistrana nezkušený běžný občan. To je prý zejména případem v kauzách ochrany dětí a péče o ně a ve sporech rodičů. Znalce či psychology jmenované soudem v případech týkajících se dětského práva nikdo nekontroluje. Nikdo nemůže ručit za kvalitu jejich práce, zda je psycholog kvalifikovaný a schopný, anebo že není duševně nemocný, drogově závislý, či zda nemá poškozený mozek. Soudci citují ze zpráv psychologů a v drtivé většině případů se rozhoduje podle toho, co ve zprávách tvrdí odborníci. A tak právě odborní psychologové vynášejí rozsudky ve 2 700 případech rodičovských sporů ročně. Nikdo nezaručuje kvalitu soudců, že do rozsudků zahrnuli i to, co se odehrávalo u soudů. V žádné instanci neprobíhá žádná další dokumentace ani záruka kvality. Výsledkem toho je to, že v Norsku pro rodiče v zásadě neexistují právní jistoty.

Zároveň má Norsko masmédia, jež o bezpráví a o obětech nesprávného a protiprávného projednávání soudů nepíšou ani nemluví. Prověřování takto zlých lidí je zkrátka bez alternativních masmédií nemožné. Vyvolává to obavy z toho, že etablovaná masmédia mají v hrsti mocenští činitelé a byrokracie a podle nich ohýbají páteř anebo jsou bezpáteřní a jakožto vrcholná bašta arogance účelově dávají ruce pryč. Přitom je to obětem jedno, zda případně bylo dříve ještě hůře nebo že jiné země jsou na tom hůře. Vždy se najdou ti, jež se snaží o ospravedlňování sebe samých a osvobozování se od vlastního zneužívání moci, přehmatů a selhání, zamlčování.

Největší organizovaný podvod v dějinách Norska, daňové úniky mezi řidiči taxíků v Oslu (jednalo se o přistěhovalce hlavně z Pákistánu a dalších muslimských zemí) policie tehdy odložila údajně proto, že v případu figurovalo příliš mnoho zločinců a právní Norsko by nesneslo představu, kolik přesčasů by si to vyžádalo, aby případ úspěšně rozkličkovali.

Nejen, že zaujatě působí a těm, kteří nemají peníze na drahé právníky připomínají nesmiřitelně zaťaté pěsti: soudy jsou zoufale pomalé, což může podle Nejvyššího kontrolního úřadu u trestněprávních záležitostí být na úkor života, zdraví a právních jistot. Podle serveru www.nrk.no se velice liší kolik dní soudy jak první, tak druhé instance tráví projednáváním jednotlivých případů. Politici soudům stanoví cíle v podobě lhůt na projednávání, ovšem nedávají jim možnosti těchto cílů dosáhnout. Je prý ostudou jak málo peněz jsou politici ochotní na soudy utrácet.

Jak se soudy brání, aby vypluly na povrch fakta lze sledovat např. v kauzách, kdy se potápěči pracující na ropných plošinách celá desetiletí soudí s norským státem, aby se dočkali odškodnění, případy policejního násilí hlavně z města Bergen, či soudní zamítnutí organizace Nei til EU, jež chtěla potáhnout norskou premiérkou před soud kvůli protiústavnímu postupování norské suverenity EU prostřednictvím energetické agentury ACER.

Podáte-li stížnost Ministerstvu spravedlnosti za to, že rozsudky byly přesvědčivě důkazně vyřčeny v rozporu se zákony, tak se vám dostane odpověď, podle níž mají soudy volné postavení.

Najde se bezpočet příkladů toho, že právní jistoty etnických Norů ustoupily ohleduplnosti vůči zločinům na etických Norech. Mezi Nory známější příklad toho bylo znásilnění dvou 13letých Norek třemi syrskými bratry, jež soud osvobodil s ohledy na kulturu a náboženství a k tomu dostali odškodnění za údajně neoprávněnou vazbu trvající více než rok.

V rámci povinného kulturního obohacování nám cesty kříží zase jiní muslimové, jež mohou zcela bez obav o postihy v Norsku praktikovat pedofilní styky po sňatcích s nezletilými, jež je pro ostatní trestná.

Máme pocit, že došlo k prolomení pomyslného stropu: V minulosti to bývávali prodejci ojetých vozů, jimž Norové nejméně věřili. Po aktuálních skandálech s úřadem NAV to budou patrně politici, byrokraté a klimatičtí vědci, jež uváděli veřejnost v omylu až v Norsku napadlo tolik sněhu, a tak brzo jak si nikdo nepamatuje? Jak se opovažuješ, Norsko?!

O klientelismu a servilitě soudů a byrokracie toho již vyšlo hodně. Děkan právnické fakulty Univerzity v Oslu, profesor Hans Petter Graver, se v článku v listu Morgenbladet brutálně vypořádává s nesoudností soudů a s politickým nátlakem. Norští politici patří k předním kritikům Polska, Maďarska a dalších zemí za jejich údajné politické vměšování se do práce soudů a údajné pokusy o obsahové ovládání masmédií a financování jen politicky přijatelných organizací, nepřijímání migrantů atd., přitom Norsko není o mnoho lepší, je-li vůbec lepší. Graver naznačuje, že Norsko se politicko-správně blíží poměrům v totalitních zemích.

Je záhadu, proč před nástupem do funkce mnozí norští soudci nesložili úřední záruku a přísahu ústavě o svědomitém plnění povinností v souladu s právem tak, jak měli. Někteří komentátoři v norských masmédiích kvůli tomu dokonce považují jejich rozhodnutí za neplatná. Jde o etický standard, nezpochybnitelnost objektivity a neutrality, předpoklad spravedlnosti a nezávislosti.