Na počátku devadesátých let byl Ústecký kraj z ekonomického hlediska (HDP na obyvatele) jedním z nejbohatších. Ještě v roce 1995 byl v ukazatelích HDP druhý nejvýkonnější kraj mimo Prahu, těsně za Plzeňským krajem.

V dalších letech už ale můžeme sledovat jenom trvale klesající trend, který zavedl náš kraj mezi regiony strukturálně postižené. Pro ty, kteří mají chuť zrekapitulovat si regiony se soustředěnou podporou státu, mohou nakouknout do jejich vymezení.

Na úvod snad jen to, že cílená pomoc od státu začala do našeho kraje proudit už v roce 1993. Tehdy mířila na „potencionálně strukturálně postižená území", kam byl zahrnut okres Most a Chomutov. Potenciál z roku 1993 se, jak vidno, naplnil vrchovatě.

Nejvíce zarážejí je, že navzdory desetiletím spíše předstíraných státních podpor a podpor v rámci tzv. kohézní politiky EU, se v ukazatelích kraj dlouhodobě propadá stále hlouběji a životní úroveň místních obyvatel se vůči celku stále zhoršuje.

My, co zde žijeme, vnímáme i bez čísel, že náš kraj strádá. Je zde vysoká míra nezaměstnanosti, nižší výdělky, málo pracovních příležitostí, mladí a vzdělanější lidé zde nenachází uplatnění a migrují do jiných regionů, je zde málo podnikatelských aktivit, nejsou zde vytvářeny vhodné podmínky pro podnikání, infrastruktura je nedostatečná, je zde malá kupní síla obyvatel, v krajině a městech množství brownfieldů, zdravotnické služby jsou podprůměrné, roste počet sociálně vyloučených lokalit, aktivity nejen v oblasti cestovního ruchu jsou omezovány leckdy nepochopitelnými argumenty atd. atd.

Pocit trvalého propadu kraje je potvrzován daty

Statistika z let 2004 až 2014 ukazuje, že v poměru HDP na obyvatele jsme se propadli z již velmi nízkých 81,9 % v roce 2004 na 76,47 % v roce 2014 (-5,43 %!) – viz. graf (v roce 1995 to však bylo 95,8 %! tedy propad -20 %!).

Obdobně jsou vykazovány další parametry. V kumulovaném HDP byl ve stejných letech náš kraj hned po Karlovarském nejhorší. V letech 2009-2014 zaznamenal kumulovaný HDP propad -5,8 % (jediný Karlovarský se také propadl na -5,3 %, zatímco všechny ostatní kraje stoupaly a vykazovaly kladná čísla).

Zajímavé je, že o špatném stavu regionu vlády ví. Před každým cyklem čerpání strukturálních fondů tento neutěšený stav našeho kraje konstatuje ve svých koncepčních dokumentech.

V poslední Strategii regionálního rozvoje ČR na období 2014–2020 čteme: „… V České republice je to zejména rozdíl mezi průběhem strukturálních změn v Moravskoslezském kraji a Karlovarském a Ústeckém kraji – tyto regiony jsou dlouhodobě řazeny mezi hospodářsky slabé a strukturálně postižené regiony. Nevhodná transformace ekonomiky a další strukturální změny se v dlouhodobém horizontu nepříznivě projevily na vzdělanostní struktuřev Karlovarském a Ústeckém kraji mj. i v odlivu „mozků“ (velmi nízký podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva). I když tento odliv je zřejmě ještě podpořen relativní blízkostí atraktivního regionu středních Čech a Prahy (případně možností uplatnění na trhu EU), dopady odlivu dále prohlubují související degradační procesy i v dalších oblastech socioekonomické struktury, které se projevují úbytkem počtu obyvatel, klesající cenou nemovitostí, sníženou schopností těchto regionů využít místní zdroje pro tvorbu nových pracovních míst či v neposlední řadě v podmínkách pro rozvoj občanské společnosti.

V porovnání se severočeskou oblastí je proces transformace strukturálně postižené oblasti Moravskoslezského kraje úspěšnější, kde se i s ohledem na koncentraci obyvatel, institucionální zázemí v oblasti výzkumu a vysokého školství podařilo udržet příznivou vzdělanostní strukturu.

Zastavení negativních procesů v obou regionech je jednoznačně podmíněno zlepšením nabídky pracovních příležitostí, jak ve struktuře, tak i v celkovém objemu. Jako problematický se jeví také nesoulad mezi kvantitativní, ale i kvalitativní nabídkou a poptávkou pracovní síly zejména na mikroregionálních trzích práce.

K odstranění tohoto nedostatku je nutné využití širšího spektra nástrojů od posílení aktivních politik zaměstnanosti, optimalizace oborové struktury na středních a vysokých školách, podpory dalšího vzdělávání, po zvýšení investiční atraktivity problémových regionů a aktivizace místního obyvatelstva.“

Otázku, kterou si nikdo neklade, ale má znít takto: Jak je možné, že i po 26 letech intervencí se stále Ústecký kraj propadá vzhledem k vývoji ostatních regionů a proč se vláda místo konstatování stavu „strukturálního postižení“ nezabývá tím, že účel všech dosavadních 26-letých investic se ani v nejmenším nenaplňuje (účelem všech podpor, státních i evropských, je zmírnit prohlubování negativních regionálních rozdílů (tzv. vyrovnávací cíl)?

Byly všechny ty peníze utráceny neefektivně, rozkradeny politiky, úředníky a na ně napojenými korporacemi, nebo mířily po celou dobu úplně mimo terč a skutečné potřeby? Proč se u tisíce projektů v regionu zkoumají z hlediska splnění a udržitelnosti desetitisíce dílčích parametrů, které ale v nadřazeném celku nedávají vůbec žádný smysl a nepřinášejí kraji žádnou přidanou hodnotu?

Přitom druhý strukturálně postižený region Moravskoslezský kraj ve stejném období 2004-2014 stoupl z 80,58 % na 83,43 %.

Čím to je, že se MSK daří a ÚK ne? Žijí tam schopnější lidé? Mají schopnější samosprávu? Je to tím, že z MSK mnoho ministrů působí ve vládách, i jako předsedové vlády, a také mnoho úředníků na nejrůznějších úřadech?

Nevím, čím vším to je, ale ačkoliv je HDP na obyvatele jedním z hlavních měřítek výkonnosti a životní úrovně (a také podpory ze strany státu a především fondů EU), nikdo neřeší, že v poslední jedenáctileté historii vykazují čísla v kraji pokračující propad vůči vývoji ČR, a to navzdory všem dosavadním intervencím.

Nikdo neřeší, proč intervence selhávají, že nejspíše všechna opatření a programy nebyly a nejsou nastaveny správně a že nefunkční je celý systém podpor.

S tímto upozorněním jsem se proto obrátil dopisem na předsedu Vlády ČR, zaslal souhrnnou statistiku a požádal jej o zásadní přehodnocení podpor Ústeckého kraje, aby se trvalé rozevírání nůžek mezi Ústeckým krajem a Českou republikou zastavilo a rozdíly se začaly snižovat.

Vím, "neobjevil jsem Ameriku", stav našeho regionu a jeho „vývoj“ všichni střízlivě vidíme. Ale po 26 letech klesajícího trendu a nefunkčních opatřeních je s tím už opravdu potřeba něco udělat. Ne opět přijímat nová usnesení, analýzy, …, strategie atp.



Ke stažení: HDP na obyvatele (běžné ceny, v tis. korun) po krajích ČR v letech 1995 – 2014 (XLS, 36 kB)