O čem se raději mlčí.

Napsáno podle skutečné události

Zpráva z tisku: Obě neziskovky pak společně řešily problém neznámého sociálně vyloučeného žáka…

A co na to neznámý sociálně vyloučený žák?
Mamko, proč jsem za čtyři roky školní docházky vystřídal pět škol?
Mamko, byl jsem zvídavý. Zeptal jsem se učitele, ale odpovědi jsem se nedočkal. Musel jsem se zase stěhovat. Proč?
Mamko, proč jsem musel odejít od kamarádů uprostřed hry? Jak jsem si měl hledat pořád nové a zapojovat se do života svého okolí?
Mamko, měl jsem mít společnou fotku se spolužáky, ale ani na tu jsme nepočkali. Proč?
Mamko, proč jsi mi omlouvala moji nepřítomnost ve škole něčím, co bylo jinak?
Mamko, proč jsi tvrdila ve škole, že je bráška nemocný, když jezdil venku na kole?
Mamko, proč jsi říkala, že je škola zbytečná?
Mamko, proč nikdy nebyly peníze na knížku, ale na cigarety bylo vždycky?
Mamko, proč jsem ani nevěděl, kam se vlastně mám stěhovat?
Mamko, proč se každý leknul jména místa, kam jsme se stěhovali naposled?
……………………………………………………………………………..
Viděl jsem uvadat květinu rukou zahradníka. Doufám v zázrak. Víc mi v tuto chvíli nezbývá.

(Omlouvám se, že nebudu číst debatu a reagovat na příspěvky v ní. Nový diskusní systém považuji za nevyhovující z mnoha příčin. Věcnou debatu lze vést přes e-mail: ZdenekBrom@seznam )

.....................................

Paní Baba Jaga mne taktně upozornila, že bych měl nahlédnout. Díky za to.

jansvitko: Pokračování určitě bude. V diskusi po e-mailu a pod Stejskalem, kde máme paralelní debatu na str.5, je spousta vynikajících připomínek, které využiji.

Emissary: Ano, je to emotivní. Je to čerstvá zkušenost, která hodně bolí. Připravil jsem proto drobnou sérii článků na toto téma.

Petr z Tábora: Tentokrát jsem nechtěl moc obohacovat, ale ukázat na problém, který se moc neřeší. Snad Vás obohatí pokračování, které už bude věcnější.

Petr Havelka: Budete se divit, ale ta věta o cigaretách je tu doslovně tak, jak padla. Návrhy řešení, které jsme zkoušeli v praxi budou v pokračování.

Martin Brezina: Mluvit obecně o "společnosti", která vylučuje, považuji zase za povrchní já. Samozřejmě to není vždy rodina, ale ta je klíčová. V debatě padlo i mnoho dalších konkrétních zdrojů vyloučení, kterým se budu věnovat v pokračování.

Bolek I.: Kdyby na ni jenom kálela, tak by se dala očistit. Jenže ona ji deformuje. A není to doba, kdo kálí, ale konkrétní lidé a organizace.

Karel Dub: U mě zatím víra i naděje přežívají i v tomto ohledu.

strýci: Je to kontroverzní, takže jsem přišel s jistým řešením, jak odpovídat.

minatomirai: Lepší sondu do duše multi-kulti věrozvěsta si neumím představit. Na Vaše texty budu rád odkazovat.
.......................................................

Děkuji diskutujícímu minatomirai za další cenné připomínky k tématu a editorovi, že dodržuje kodex debatérů, kde jest psáno, že debata se vede k tématu. Ne k autorovi textu.

Vedle "nové" diskuse byla paralelní debata na https://blog.aktualne.cz/blogy/libor-stejskal.php?itemid=23132 - pátá stránka, která byla podstatně věcnější.
.......................................................

Martin Brezina:

Cituji: "Abch uvedl extrémní, ale zcela adekvátní příklad: tvrdit, že ve společenském vyloučení Židů za nacismu byla "klíčová" jejich rodina, není povrchní, nýbrž jenom pitomé. A u Židů celá problematika sociální exkluze ve středověké Evropě začala. Aspoň tohle doufám tušíte."

To samozřejmě vím a v tomto případě plně souhlasím.

Jenže v současné době, narozdíl od doby národního socialismu, je všeobecně propagováno společenské začlenění všech a jsou na začleňovací projekty vynakládány velké finanční částky. začleňováním se zabývají desítky neziskových organizací a státních institucí.

Přesto k sociálnímu vylučování stále dochází. Možná bychom v některých případech spíš měli psát o sociálním vyčleňování, protože některé sociální skupiny samy deklarují, že se začlenit nechtějí.

V tomto případě ovšem role rodiny klíčová je.