Rozloučení
Nenapadá mě nic lepšího než klišé jako „něco se povedlo, něco se nepovedlo“ nebo „nic netrvá věčně“. Ostatně, klišé jako správný novinář PĚSTUJI rád.
Kříže ve větru
Na tom kopci stával kříž, ještě po Němcích, říkala mi tehdy. Nad střechami Ryžoviště rostly jen kopce, čekající louky, nikde nic, ani kříž, ani těch elektrických stožárů v Nízkém Jeseníku moc netrčí.
Vzpomínka na listopad ‘89 ... jaká je ta vaše?
Šel jsem tehdá domů s hlavou plnou pochybností. Soudružka učitelka nám oznámila, že už není soudružka. Odteďka je paní. Co to jako znamená? Jestli má - jak říkali dospěláci - nového chlapa? Nebo tu změnu nařídili komunisti? Určitě to museli být ti komunisti.
Pozor! Toto není fikce! Známý novinář se žení
Jedou za čas vyrážím poflakovat se do hor někde na východě. Neberu si knížky ani noviny a vypínám telefon. Mediální absťák jsem se letos rozhodl léčit okamžitým nakoupením balíčku tiskovin, to abych se dozvěděl, co se u nás v posledních dnech dělo zásadního.
Velké asijské dobrodružství v říši baškobalů
Vypadal jako dobromyslný dědula sedící na zápraží ve vsi kdesi v jihofrancouzské Provence, upíjející víno a přemítající o podvečerním sousedském mači v petanque. Opravdu mluvil francouzsky. Jenže seděl na palubě dřevěného korábu plujícího tichým Tichým oceánem. Měl asijské oči. A navíc to byl král.
Knihovnička blogů aneb Vyberte nadčasové texty
Není v našich silách znovu ty tisícovky textů přečíst. Rád bych proto požádal zdejší stálé čtenáře a diskutující o drobnou spolupráci.
Člověk, kterého potkáte jednou za život
„Nejstatečnější z nejstatečnějších“, „člověk, kterého potkáte jednou za život“. Někteří svědci jednoho z největších masakrů v moderních dějinách lidstva hovoří s takovou úctou o vojákovi jménem Mbaye Diagne.
Velikonoční kalba v tiskárně MF Dnes?
Nejspíš se v tiskárně, kde se tvoří masově čtený český deník (který sám sebe považuje za seriozní), včera trošku kalilo. Šéfovi Robertovi se narodilo dítě, na to vaječný koňak nestačil. Otevřelo se ostřejší. A největší omyl v dějinách české žurnalistiky byl na světě. Do oběhu se nešťastnou náhodou dostalo 300 tisíc výtisků velikonočního vydání.
Zrezivělé dědictví generace našich rodičů
„Lidem, kteří přežili koncentrák, zůstaly některé iracionální prvky v chování. Například si dělali nutkavě zásobu potravin. Jejich děti už žádný koncentrák nezažily a vyrostly ve společnosti, kde pulty přetékají. Dívaly se na své rodiče, kteří plnili spíže, jako na chudáky. Ale jakmile tyhle děti dospěly, začaly špajzky plnit stejně nesmyslně jako rodiče,“ řekl v jednom nedávném rozhovorů sociolog Ivo Možný, když vysvětloval, co vše může způsobovat jev označovaný jako sociální dědičnost.
Na Vánoce do kraje mžení
Asi mají strach, že by vypálili pokladny, kdyby rovnou naskočilo číslo 90. Tak jim to dávkují po pětiminutovkách. Lidé přešlapují na větrném peróně a zpoždění naskakuje. Pět minut. Po deseti minutách naskočí desítka, po patnácti patnáctka, po dvaceti dvacítka… po devadesáti devadesátka.