Saúdská Arábie: od diplomacie náboženské k výbušné

18. 10. 2016 | 10:07
Přečteno 2787 krát
Saúdovci se pokoušejí vojenskou silou eliminovat povstání Húthíjů, hnutí šíitských zajditů v Jemenu. Rijád si zahrává s džihádismem, aby čelil tomu, co pokládá za íránskou ofenzívu.


Do Saúdské Arábii vane ze Západu nepříznivý vítr. Království vzbuzuje nedůvěru svých západních spojenců. Ekonomický a vojenský svazek Washigtonu a Rijádu býval řadu desetiletí jedním z pilířů středovýchodní geopolitické „rovnováhy“. Nelze nevidět, že nálady mezi domem Saúdů a jeho dosavadním americkým ochráncem se v posledních letech zhoršují. Postupný rozvod není vyloučený.

Úvahy a otázky na toto téma se objevují nyní častěji, naposledy kupříkladu v kronice listu Le Monde psané Alainem Frachonem. Jeho pozornost zaujalo, že list New York Times apeloval druhou říjnovou středu na Obamovu administrativu, aby přestala být spolupachatelem zločinů páchaných v Jemenu. S americkou politickou a vojenskou podporou bombarduje Saúdská Arábie húthíjské oblasti v Jemenu. Řada mezinárodních pozorovatelů uvádí, že nejméně ze třetiny na nálety doplácí civilní obyvatelstvo. Pokud se údery ruského letectva proti Halabu v Sýrii označují za „válečné zločiny“, zaslouží si, soudí se, podobně pojmenovat saúdskoarabskou „výbušnou diplomacii“ prováděnou v Jemenu.

Již rok a půl se Saúdská Arábie snaží bez velkého úspěchu potlačit jemenské hnutí šíitských kmenů. Odvolává se na to, že mají podporu šíitského Írán, nepřítele Saúdů. Spojené státy před touto malou regionální válkou zatím zavíraly oči, mimo jiné i proto, že hnutí Húthíjú, Ansár Alláh, je ultrakonzervativní, protiamerické a protiizraelské. Leč ve veřejném mínění i v americkém Kongresu jsou slyšet protestní hlasy. Záběry mrtvých v rozvalinách obytných domů, které smetly bomby svržený ze saúdskými letadel, jsou stejně hrůzné jako záběry z Halabu v Sýrii.

Po letech váhání nedávno schválil americký Kongres zákon, který povoluje rodinám obětí atentátů z 11. září 2001 obracet se na soudy a žalovat Rijád ze spoluúčasti na vraždění s odkazem na skutečnost, že patnáct z devatenácti pachatelů byli saúdskoarabští občané. Poválečná americko-saúdská aliance, dnes už více jak sedmdesátiletá, se snad přežila? Spojené státy, které přestávají být závislé na saúdskoarabské ropě, opouštějí na Blízkém a Středních východě stále zřetelněji politiku, která dosud brala v ochranu zájmy Saúdskoarabského království. V roce 2003 odstranila americká invaze do Iráku režim Saddáma Husajna za tichého souhlasu Teheránu.Washigton podporoval „arabská jara“, která představám Rijádu o modernizaci arabského světa nijak moc nehověla. Obamova administrativa zůstala pasivní k hnutím a bojům za svržení Bašára al-Asada, kterého sunnitský tábor v čele se Saúdskou Arábií pokládá za agenta íránské šíitské expanze. A nakonec přišla americká zelená k otepelení vztahů s Íránem, konkurententem Saúdů v zápase o regionální převahu.

V podivně nesourodém svazku, na kterém se dohodli Abd al-Azíz ibn Saúd a Franklin Roosevelt v roce 1945, se něco zlomilo. Já zaručím, abys dostal ropu, a ty budeš chránit mou bezpečnost. Po desetiletí takto domluvené pravidlo fungovalo. Nejprve ho nalomilo 11. září 2001 a zlom následně prohloubilo poznání, že monarchií po dlouhá léta podporovaná a do světa šířená ortodoxní verze islámu se stala živnou půdou pro radikální politické ideologie a džihádismus.

Historie Saúdské Arábie je dobře známá. Současné Království Saúdské Arábie, jehož pojmenování pochází z roku 1934, vznikalo od roku 1902 z iniciativy prince Abd al-Azíze ibn Saúda, nazývaného na Západě zkráceně Ibn Saúd. Jednalo se o monarchii, která navazovala na dvě starší království. Jejich vůdcové přistoupili již v 18. století na organizační principy inspirované silně konzervativním hanbalovským právním směrem islámské sunny. Podřídili se jejímu právnímu znalci Muhammadu ibn Abd al-Wahhábovi (1702-1792), který žádal dodržovat zásady původního strohého islámu a potlačovat „zaplevelování čistého islámu“ praktikami lidové a zvykové zbožnosti, především „kultem svatých“ a uctívaním jejich hrobů. Vyňata ze zákazu byla pouze hrobka Muhammada v Medíně.

S tímto autoritativním šajchem uzavřel kmenový vůdce oblasti Nadždu Muhammad ibn Saúd v roce 1745 pakt, kterým se Saúdovci slavnostně zavázali nechat „Boží slovo“ vládnout na území Arábie, jinak řečeno napomáhat tomu, aby zjevený „Boží zákon“ islámu byl v plné míře přijat a uplatněn. Členové rodiny Saúdů, kteří mezi sebou bojovali o moc, zůstávali následně věrni principům hnutí zvaného podle svého zakladatele „wahhábíja“. Wahhábovské ideje jsou dosud platné a ovlivňují život a politiku saúdského království, které ani dnes nehodlá přestat být státem, v němž je ústavou „muslimské dogma“.

Wahhábovská interpretace islámu je tvrdá, drsná, nenávistná a netolerantní. Wahhábíja či wahhábismus se staly patentem pro vnitřní legitimitu Saúdů a dokladem, kterým se prezentují v arabsko-muslimském světě. Saúdové mají zájem udržet si světskou moc a wahhábovští ulamá si přejí šířit svou ortodoxní verzi sunnitského islámu. Šířit islám je povinností vycházející z dědičné výbavy saúdskoarabského království. Kdykoliv potřebuje vládnoucí rodina dokázat a znovu stvrdit, že její vláda je legitimní, dělá ústupky ulamá, islámským právníkům a učenců. Petrodolary, které po desetiletí do monarchie plynou, bohatě dotují mohutnou náboženskou diplomacii.

Šíření islámu do světa se ovšem děje bez patřičného dohledu ze strany špiček státní hierarchie. Vývoz islamizace, který je státem podporován, je tvořen aktivitami veřejnými a soukromých nadací. V knize „Doctor Saúd a Mistr Džihád, náboženská diplomacie Saúdské Arábie“ (Paris 2016) popisuje její autor Pierre Conesa, francouzský historik, detailně mechanismy, které slouží šíření islámu do světa. Patří k nim stipendia, peníze na výstavbu mešit, výplaty imámů, zdroje na humanitární akce, zakládání universit a kulturních center. Celek pak má jediný cíl. Co nejvíce roznést po světě setbu ortodoxní verze saúdskoarabského islámu.

Wahhábovští ulamá ze Saúdské Arábie uvažují planetárně. Nespokují se s islamizací arabského světa, míří do Afriky, Asie i Evropy. Ofenzíva není ničím novým a kdysi byla vítána, když sloužila proti materialismu a marxizujícím idejím přicházejícím z východní části rozděleného světa nebo proti příliš socializujícím a nenábožensky zaměřeným projevůn arabského nacionalismu, solidarizujícím se s protiimperialistickým Třetím světem. Později saúdskoarabská „islamizace shora“ mířila proti rozmachu nákazy šíitským revolučním islámem z Íránu. Tleskalo se jí i v době, kdy sovětská Rudá armáda byla vyslána do Afghánistánu chránit tamní levicový režim.

Leč postupným a nenápadným vyzráváním se původní kulturně náboženská aktivita s rozumným záměrem tlumit rozvážnou ortodoxností ideové a věroučné excesy nechala strhnout horlivostí prozelitů a učinila z wahhábíje jeden ze zdrojů mstivého šílenství a vražedného džihádu. Plamenům čarování s ohněm drsné islamizace neuniklo ani samotné království. Kouzlí s džihádem jako nástrojem zaměřeným proti tomu, co pokládá za šíitskou ofenzívu šířenou z Íránu proti sunnitskému světu.

Saúdská Arábie ovšem zůstává nadále nejbohatším vývozcem ropy a její zájem o zbraně, vojenské prostředky a válečný materiál jsou tak svůdné, že vyvolávají závratě nejen zbrojařů a leteckého průmyslu v USA, ale i v Evropě. Přísliby rekordních tržeb z prodeje, zakázky držící vysokou zaměstnanost v příslušných průmyslových odvětvích, nehledě na čilé a bohatě rozvinuté finanční vztahy monarchie a Západu, to jsou velká lákadla a zdroje, o které mnozí nehodlají přijít. Krotí a brzdí již řadu let západní vlády a jejich diplomacie důrazně poukázat na odpovědnost Rijádu za rozšíření wahhábistické rakoviny. Nedůvěra vůči „výbušné diplomacii“ Saúdské Arábie vzdor tomu narůstá a hrozí podkopat vztahy království a Západu.

Nelze ovšem zapomínat, že komentáře na toto téma nemusejí být o mnoho víc než jen plodem přání, která bývají otcem myšlenek. Navzdory více méně oprávněným výhradám na adresu Saúdů, si nelze nepoložit otázku, kdo by mohl Rijád po jeho případném rozvodu s Washingtonem na Blízkém a Středním východě nahradit. Při současném rozložení sil a s ohledem na finanční a ekonomické kapacity, stejně jako s přihlédnutím k politickým náladám panujícím jak v arabském světě, tak v Izraeli, Teherán asi sotva.



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy