Rektor mešity Al-Azhar v Káhiře ostře zkritizoval Emmanuela Macrona a požaduje celosvětově platný zákon proti hanobení náboženství. Pochopit francouzskou strategii boje s radikálním islámem není snadné ani pro věřící neagresivního středového islámu.



Ve snaze čelit radikálnímu islámu naráží francouzská vláda naráží odpor ve světě. Muslimové po světě nechápou francouzskou specifiku zvanou laickost, „francouzský sekularismus“, platný pro veřejnou sféru a státní orgány. Symbolicky to odráží velice kritická reakce Al-Azharu, staroslavné islámské instituce v Káhiře. Jde o významnou autoritu sunnitského islámu. Její rektor a představený, Šajch Ahmad at-Tajjib, konzervativec, avšak nikoliv radikál, reagoval již na projev francouzského prezidenta věnovaný „separatismu“ francouzských muslimů. Označil Macronův postoj za „rasistický“.

Al-Azhar následně zveřejnil obsáhlé stanovisko k brutální vraždě Samuela Patyho. Akt vraždy se odsuzuje, ale reaguje se na něj konkrétní požadavkem: přidat do celosvětové legislativy zákaz „hanobit náboženství a jejich posvátné symboly“. Jinak řečeno, vražda není dobrá, ale dobré nejsou ani karikatury Muhammada.

Al-Azhar není Vatikánem muslimů. Taková světová instituce uznávaná všechny muslimy neexistuje a to zřejmě ztěžuje situaci. Starodávná káhirská mešita a škola vychovávající muslimské kazatele je sice respektovaná a uctívaná, ale její stanoviska nejsou závazná.

Přesto to byl Šajch at-Tajjib, s nímž v roce 2016 papež František obnovil dialog katolíků a muslimy, který byl přerušen za papeže Benedikta XVI. A je to také Šajch Ahmad at-Tajjib, kdo v minulé roce přidal svůj podpis pod „dokument o lidském bratrství“. Rektor Al-Azharu přijal Emmanula Macrona při návštěvě francouzského prezidenta v loňském roce v Egyptě. Nijak mu to nyní ovšem nebrání adresovat hlavě francouzského státu ostře kritické výtky.

Potíž pramení z neschopnosti části muslimského světa, tradicionalistické a nikoliv nutně radikálně islamistické, přijmout „francouzský sekularismus“. Jedná se o koncept, který je velmi francouzský a svou zaujatostí a striktním trvání na nenáboženskosti občanského veřejného života je ve světě téměř výjimkou. Jedna z mála zemí, která francouzský typ sekularismu přijala, bylo Turecko, které se dnes chová a projevuje velice málo sekulárně.

Z nepochopení francouzského přístupu povstávají zkreslené ozvěny francouzských debat a přijímaných opatření. V Asii a Africe se muslimové ptají, proč je Francie proti islámu. Není snadné jim vysvětlit, že takový názor neodpovídá skutečnosti.

Emmanuel Macron nedávno hovořil o separatistické tendenci, kterou trpí část islámu ve Francii a podobně promluvil i během pocty Samuelovi Patymu. Zřejmě bude muset zvážit, jak vysvětlit navenek svou koncepci smíření islámu se zásadami francouzské republiky.

Náprava francouzského islámu byla jedním z témat Macronova prezidentského programu. Kampaň vedená nyní s cílem přenést reformu islámu do praxe, se přelila i do obrazů a soudů, které se vytvářejí a dělají o Francii ve světě. Ačkoliv jde o to upravit domácí rámec soužití muslimů a islámu s laickou republikou, aby netrpěla občanská soudržnost země, vynořil se nyní nový úkol. Jde v něm o to, uklidnit znepokojení muslimského světa, z části vyvolávané jinými zájmy než je samotná víra, a otupit snahy prohlubovat propast mezi Francií a islámem. Je žádoucí překazit to, aby ve světě platil většinový názor, že Francie pod záminkou odmítání radikálního islámu vede tažení proti všem muslimům.