...aneb co nyní očekávat od lesů...

Sám jsem si položil otázku, sám si spatra odpovím: cokoliv...Příroda pokračuje v excesech, které provázely "pseudozimu", "pseudolétojaro" a teď aktuální stav. Slibně našlápnutou časně letní sezonu pohřbila sucha a chladna. Ne, že by se i teď nedaly nějaké houby nalézt, šťastnější přinesou i košík hřibovitých, které jsou přece jen odolnější vůči rozmarům počasí, především proti suchu. Jsou to ovšem pohříchu úlovky sporadické a náhodné...Když se k tomu média chopí příležitosti, vzniká mylná představa, že "rostou!". Realita je pak zpravidla mnohem skromnější ba i lehce tristní.

Chodím do lesa denně a to do různých biotypů, nadmořských výšek a míst s různou bilancí srážek. Pečlivě a systematicky sleduji kolik kde napršelo, vytipovávám a modeluji hypotézy případného růstu a výskytu hub. Musím ovšem trpce poznamenat, že už dlouho jsem neviděl tak masivně pusté a houboprázdné lesy, kde šustí listí a praskají suché větvičky a koryta potoků jsou jen tušená...

Pozorně sleduji nejen výskyt hub jedlých, ale prakticky všeho co se na povrchu lesní půdy objevuje. Brouzdám hodiny po lesních pouštích a sním o deštích...

Co v téhle prekerní situaci poradit? Řada houbařů má v červenci dovolenou a určitě by rádi nosili z lesa alespoň něco. Moc je nepotěším, nějaké významnější vlny a houbové exploze nehrozí a nejsou pravděpodobné. Především sledujte srážky, protože od vody a jejího množství se vše odvíjí. Také tichou houbařskou poštou dostanete mnohdy zajímavé a důležité informace co, kdy, kde a kdo našel...Dobrou taktikou je zastavit u náhodně vybraného lesa a zkusit to na "blind". Možná budete mile překvapeni tímto "průzkumem bojem"...Šance jsou na severních stranách lesů, hrázích rybníků, na březích vodních toků, v remízkách, na lesních cestách. Obecně tedy místa, kde vláha alespoň trochu je. O mokřadech, lužních lesích a bažinách nemluvě. Tam, kde je mech, je retence vody pravděpodobnější.

Další metodou, jak snížit ztráty houbových surovin do kuchyně, je naučit se poznávat a sbírat druhy, které běžní houbaři neberou. Mnohdy hraje roli rodinná tradice, nedůvěra, obava z otravy nebo jen pohodlnost se více sebevzdělat, ověřit si nálezy a překonat předsudky. Takové holubinky v desítkách transparentních druhů, jedlé muchomůrky či třeba opeňka měnlivá by statistiku úspěšnosti jistě vylepšily. Ale znáte to. Chladič, radiátor, čárky a žbrlení neberem...

Tolik několik nahozených nápadů a postřehů do prvního prázdninového měsíce.

Pro věčné optimisty a pro ty, co v poloprázdné sklenici vidí ještě půlku a ne už jen půlku, aktuální zkušenost...

Včera jsem po dešti šel nafotit něco mokrých rostlin a zachytit nějakou tekoucí vodu. Kouzlem nechtěného jsem našel překvapivě několik desítek jedlých hub, od kovářů, klouzků, přes suchohřiby k růžovkám. Před pár dny byla tatáž místa tou výše popisovanou lesní pouští.

A pak že příroda není mocná čarodějka. Tak hodně zdaru, vydatné deště nám, houbařům, hrají do karet...

V pravidelné galerii je především tradiční jídlo naší rodiny 30. června. Rituálně totiž vítáme začátek prázdnin (a konec školního roku...) čerstvě vykopanými vlastními bramborami a obalovanými houbami, mňam...Abyste nezapomněli, jak vypadá hřib borový a smrkový, máte je tu oba, dále hlíva plicní, také už letos rostla. Jednou z hub, která se dá i teď najít, je jedlá, ale moc se nesbírá, se jmenuje pošvatka plavá. Rozloučím se kosmickými kapkami a fešnou masožravou rosnatkou okrouhlolistou. Tak zas někdy...