...aneb jít teď do lesa?

Toť otázka. Je to jako se známým japonským rčením. Kdo jí fugu je blázen a kdo nejí fugu také.

Suché, horké léto a extrémní deficit srážek rozdaly zatraceně mizerné karty i pro houbově vzývaný podzim. Srážky nepřišly a když už, byly jen propagační, v řádu několika milimetrů. Jak říkával můj starší učitelský kolega, aby se neprášilo za kočárem, prognózy za těchto podmínek ani jiné než pesimistické být nemohly.

V zájmu objektivity musím ovšem poznamenat a doplnit, že řada houbařů i dnes nosí domů svůj košík plný a to vesměs kvalitními houbami. Jak jsem již mnohokrát vysvětloval, právě hřiby jsou vůči suchu relativně nejodolnější. Mnohdy jim při troše vody v zemi stačí vlhký vzduch a rosy poránu. Nic to ovšem nic nemění na tom, že lesy jsou vesměs pusté a nález jakékoliv houby vede u méně stabilních jedinců ke mdlobám.

Koncem září jsme s chotí pozvali na dvě desítky přátel, fotografů, zdatných znalců nejen hub, přispívatelů webových stránek o houbách do Hamru na Jezeře. A vězte, stal se malý zázrak.Ještě před týdnem jsem z rekognoskace plánovaných tras nepřinesl skoro nic. Ale víkend se nad očekávání vydařil. Vliv úplňku bych také nepodceňoval (a to byl prý superúplněk...). Namotivovaní borci obou pohlaví se rozptýlili po krásných lesích kolem jezera a sbírali vše, co uviděli...

Abychom si rozuměli, jedlé houby k jídlu a vše ostatní pro výstavku, kterou jsme společně vytvořili nejen pro "účastníky zájezdu". A světe div se, dali jsme dohromady přes stovku druhů čerstvých hub. Pak že nerostou...

Takže v úvodu nastolená (spíše ovšem jen řečnická) otázka má určitě dobrý a optimistický závěr: samozřejmě to zkoušejte, sám se přesvědčuji, že i v totálně suchém a smutném lese se nacházejí (ne)zelené oázy, kde nález desítek krásných hřibů na pár čtverečních metrech není výjimkou a pařezy obsypané václavkami báječnou podívanou.

V galerii se podívejte postupně odshora na korálovce bukového, což je neskutečný výtvor Matky Přírody, letos je hojnější, někteří z účastníků ho v Hamru vidělo poprvé v životě. Sírovec žlutooranžový měl i podzimní vlnu, z jednoho dubu jsem sklidil přes deset kilogramů, to bylo v paneláku radosti...Křehká krása hnojníků s jepičím životem zaujme snad každého milovníka přírody, mykofotografy dvakrát. Kotrč kadeřavý je typickou houbou hamerských lesů, protože roste u borovic. Jak vypadala výstavka vidíte na dalším obrázku a košík plný václavek je radost do kuchyně. Předposlední obrázek šupinovky slizké jsem nazval dvanáct apoštolů...A podzim se už po babím létě hlásí razantněji o slovo, o víkendu nám vyhrožují mrazíky, ocúny to teda jistí...

Tož vzhůru do lesa, je tam hezky...