...aneb od všeho něco...

Prázdniny a dovolené končí, zážitky a úlovky zůstávají. Někde občas nebylo pomalu kam šlápnout, abyste nepošlapali houby, jinde skoro nic ba až vůbec nic...

Dny se krátí, vysýchání povrchu lesů bude nižší, srážky vcelku jsou, snad jen ty kroupy bychom oželeli. Změní se i složení návštěvníků lesů, mnozí budou muset pracně hledat šance, aby se do lesa alespoň na chvíli dostali. Ti, kteří do lesa půjdou, budou spíše kvalifikovaní houbaři - sběrači, znalci místních poměrů, ne náhodní návštěvníci "na blind" nebo jen turisté, kteří vezmou jen to co vidí z cesty...

Dá se očekávat, že houby budou, opět ovšem značně rozdílně dle oblastí a typů lesa.. Hřibovité, které houbařský národ preferuje, mají zatím dobrou sezónu, zvláště hřiby dubové, smrkové a kováři. Méně je letos kozáků, křemenáčů, klouzků by mělo přibývat, objevují se i ryzce borové, hřiby dutonohé a strakoši. Koho zajímají holubinky, má také aktuálně šanci učit se je poznávat, je to docela dobrodružství.

Svět hub je obří, stěží krátce popsatelný. Zredukujeme-li ovšem sortiment druhů na ty, které se dají jíst nebo naopak nedají, jsme najednou v množině, se kterou se už dá pracovat. Už slyším tu oblíbenou floskuli, že jíst se dají všechny, některé pak jen jednou. Lidé jsou od přírody zvídaví a vynalézaví, rádi experimentují (a mnohdy sakra riskují...). Ne nadarmo můj nedávný rozhovor v tisku opatřili titulkem Houbaření může být adrenalinovým zážitkem...

Znám řadu kolegů, kteří mají svůj letitý čtyřboj a jiné houby nesbírají, nekonzumují, navíc je označují za jakési "žaběny". Jiní zase třeba jen symbolicky houbu ochutnají, bláhově se domnívajíce a věříce, že malý kousek nemúže uškodit. K tomu mám i osobní nemilou zkušenost...

Přirozená touha poznat vede řadu houbařů k nákupu různých atlasů hub, ke konzultacím v poradnách s mykology a se zkušenými praktiky, kteří mají houby dobře "nakoukané" nebo jak já s oblibou říkám "ve woku". Jen kombinace (nejen) těchto metod snižuje riziko omylu a případných zdravotních problémů...

S rozvojem internetu a mediálních technik se možnosti houbařské osvěty zlepšily a zrychlily. V poslední době doporučujeme využít houbařských webů, které sdružují zájemce o houby a přírodu. Slogan "vyfoť a pošli" je rychlou a efektivní metodou, jak se dozvědět, co jsme to vlastně našli a zda to je k jídlu. Vyobrazenou houbu (nejlépe i zespodu) vyhodnotíme a sdělíme výsledek. Pokud si nejsme stoprocentně jisti, nikdy nedoporučíme ke konzumaci. Některé druhy jsou pro nás ovšem natolik charakteristické a snadné k určení, že se nespleteme...Někdy je otázkou několika minut, kdy odpovíme, samozřejmě zdarma v rámci osvěty a naší snahy kultivovat návyky houbařů. Vždy někdo z nás na stránkách číhá, připraven pomoci, mnohdy se několik online kolegů strefí do jedné minuty, ostatně, otestujte. Třeba www.ohoubach.cz...
Tož to v lesích pořád a trpělivě zkoušejte, podzím je doba houbám zaslíbená a zase někdy tady...

V galerii se postupně podívejte na pár zajímavých hub. Bizarní květnatec Archerův, oblíbený hřib smrkový, chutný ryzec syrovinka, kozák habrový, kotrč kadeřavý a moje favoritka muchomůrka růžovka. Pak něco z hmyzí říše a čerstvý úlovek bělochoroše slzícího, nomen omen, že...