...aneb jak přežít leden a únor...

No jak, cílenými výpravami za houbami, které se nemusejí omezovat něčím tak pomíjivým jako je třeba slunovrat.Ten je ovšem signálem k návratu k létu (a to budiž pochváleno...).

Mám takový letitý rituál, považujeme-li slunovrat 21. prosince za nulu, s postupem kalendáře si bodově souměrně odpočítávám, jaké datum by bylo před slunovratem. Takže dnes čtvrtého února byl stejně dlouhý den zhruba šestého listopadu. Každým dalším dnem couváme k říjnu (a v reálu pochodujeme k březnu...), den je už o více než o hodinu delší, ostatně se ne nadarmo říká, že na Hromnice o hodinu více. Více se prodlužoval den odpoledne, ráno se zatím moc neposouvalo, ale to se změní. Denní přírůstky světla budou několikaminutové a to si budeme říkát krásně dlouhou dobu až do slunovratu letního...

A co aktuálně(cz...) vídám venku? Jasným evergreenem je ta pravá zimní houba, tedy penízovka sametonohá, její další vlna zkrášlila pařezy listnáčů a nabídla atraktivní motivy mým foťákům i mému oku...Ucho Jidášovo si také spokojeně žije v době, která je více jarem než zimou. Hlíva ustřičná se také opakovaně objevuje mladými kloboučky, ale osvícené a mykologicky poučované obyvatelstvo poctivě sklízí i miniaturní miminka...K vidění je ovšem více druhů, zvláště z mnou používaných kategorií drobotina a dřevomilka, jsou však vesměs jen pro radost z nálezu...

Z této kategorie musím zmínit ohnivce zimní, nádherné to červené korálky, vzácné a půvabné...Je jen málo míst, kde jsou k nalezení a zatím jsem je letos publikoval jen s jedním kolegou..Vždy si k nim sednu, obdivuji tu několikamilimetrovou krásu a pak už se ke slovu dostanou foťáky...Ohnivec rakouský je stejně krásný, větší a dá se najít snáz...V kombinaci s bílým sněhem je to téměř ideál barevné kompozice i kontrastu barev. Pořád ovšem platí, že k solidní fotce musíte skloubit dva faktory: správné místo a správný čas. Polovina nestačí...A tady nastupuje ta sedmašedesátiletá zkušenost, která mnoho problémů a rizik tak nějak automaticky překlene.

A tak radostně dokulhám na plac, nasadím silné brýle a propátrávám těch několik čtverečních decimetrů mechu...Radost z nálezu bývá velká a poctivé "profocení" miniaturních objektů je dobrým materiálem pro úpravy v počítači. Největší trauma mívám z toho, když výsledné fotky jsou skoro stejně (ne)dobré a našince čeká nevděčná Sofiina volba.

V zimě zpravidla laik najde jen houby z kategorie "dřevomilka", tedy dřevní houby na stromech, pařezech a větvích. Nebojte se zeptat, co jste viděli, vyfoťte třeba jen mobilem alespoň dvakrát, aby houba byla vidět i zespodu a pošlete na naše vlídné a přístupné stránky www.ohoubach.cz, tam je určovna a s vysokou pravděpodobností vám promptně odpovíme v širokém spektru možností od: je to určitě to a to až po vůbec netušíme...Určování druhů jen dle makroznaků na fotkách má svá úskalí a my se snažíme být odpovědní a opatrní...

Tak tuhle dobu nějak přežijme, přece jen si příroda vybírá jakousi krátkou dovolenou, za měsíc už budeme dál...Nemělo by nám to ovšem bránit chodit ven, do lesů, vod a strání...

V galerii dávám postupně ohnivce, první dva obrázky jsou zimní, třetí rakouský. Pak klasika, hlíva ústřičná. Houby uzavřu kouzelnou houbičkou s genderově poetickým názvem měkkouš kadeřavý. Dva vodní snímky posílám pro radost a pak důkaz, že příroda má smysl pro humor...Tak zas někdy...