...aneb zima je krásná...

Byť bytostně zimu nemiluji, o to víc ji rád fotím, zvláště ledy bez sněhu, které umí Paní Zima přičarovat při holomrazech. Jakkoliv by se mohlo zdát, že jsou běžnou zimní dekorací vodních toků, v posledních letech tomu tak nebylo a tak tématické výpravy dopadaly jako ve známé písničce o lovu velryb.

Aktuálně(cz...) se ovšem mimořádně zadařilo a i Jan Kristián od Andersenů by byl zřejmě spokojen. Srážky žádné, celodenní mrazy, ve dne i v noci jasno, takže už třetí týden trávím hodiny u blízkých potoků a lovím a cvakám, dokud baterka nevystaví stopku...A že to přijde vždy u nejlepších motivů, nemusím snad zdůrazňovat. Můj úhlavní přítel Murphy má tohle patřičně ošéfované...

Postupuji zpravidla proti toku, hlava a oči prozkoumávají tisíce ledových objektů a vyhodnocují atraktivitu záběrů, navrhují konfiguraci, kompozici, volí vhodný úhel pohledu, hledají tu žádoucí přidanou hodnotu, kterou je zpravidla protiklad skupenství vody...Na displeji už dopředu vidím konečnou podobu po úpravách a dlouholetá zkušenost mi napovídá, šeptá do ucha a radí.

Fotím zásadně ze stativu, samospouští, zrcadlovkou i kompakty. Clona a čas určují ztvárnění tekoucí vody, při dlouhých expozicích je to bílá "vata", při časech krátkých různé provazce a barevná vlákna. Obecně je ovšem výsledný efekt předem nevypočítatelný a tak změna fotorežimů je koupí dobrých losů, vždy nějaký vyhraje... Pokud je ve vodě statický předmět, je kontrast o to působivější...Zpravidla projdu úsek s jednou mašinkou na stativu, pak ji vyměním a jdu zpět už se znalostí vytipovaných záběrů.

Zvuk zurčící dynamické vody, namodralá barva rampouchů, krápníků, drúz ledových koulí i členité ledové plochy - to je hřiště, na kterém se hraje o poezii ztvárnění zimy...Čas se pro mne zastaví, mobil neslyším, jen jsem u vytržení. A tady platí to okřídlené, že nevstoupíš...Mnohokrát jsem se po dopoledním focení, nezbytné přestávce k dobití akumulátorů a rozmrznutí, vrátil tamtéž a vskutku to bylo jiné...Slunce se přestěhovalo, teplota se změnila a odpočatý software je ještě akčnější...

Bizarní tvary ledů, kulisy zimního lesa, charismatická atmosféra nespoutaného živlu, řídícího se jen přírodními zákony, jsou adrenalinovým zážitkem. A stále periferně v pozadí vidím Matku Přírodu, jak radostně kvituje mou snahu zachytit neopakovatelné okamžiky, půjčit si pomíjivé vteřiny krásy a o tu se pak dále nezištně dělit a sdílet ji s těmi, kteří nerezignovali na ty stránky našeho pozemského bytí, které nejsou jen komerční a "po proudu"...

Finální fází (na kterou se skoro dětinsky těším už při návratu) je pak stažení fotek, vymazání nezdařilých, úpravy v editorech a výběr pro publikování. Zvláště na kompozici ořezem si dávám záležet, pečlivě odstraňuji hluché a nevypovídající části fotek, mám rád "nudle", tedy fotky s velkým rozdílem délky a šířky...Jistě by jiný autor zvolil rozdílnou taktiku, ale o tom je pro mne focení - abych si fotku schválil a aby nejen mne potěšila...

Radost z lovů beze zbraní mne provází celý život, možnost sdílení čarovných výtvorů Matky Přírody je pak formou seberealizace stárnoucího kluka, který s přírodou srostl odmala co sotva chodil. Dnes se k tomu stavu chůze opět vracím...

Zkuste to taky, třeba zjistíte, že máte z téhle specifické záliby radost podobnou té mojí. V galerii se potěšte pohledem na ledy, jen poslední fotka má připomenout, že brzy to bude i o houbách...Jít do přírody je vždy dobrá myšlenka a sázka na dobrého koně...