...aneb přicházení...

Předvánoční doba, orámovaná čtyřmi adventními nedělemi, by měla být časem očekávání, zklidněni, půstu a pokory. Žel bohu, tahle ušlechtilá vize se postupně mění k horšímu vlivem komerčního a konzumního způsobu života a deformací tradičních životních hodnot. Já koledy od září v obchodech nemusím, honba za dárky a hektické nákupy čehokoliv mne už douho dalece míjejí. Tento způsob Vánoc mi přijde poněkud nešťastným...

Byť bývám v přírodě obvykle denně, přece jen je pro mne tenhle poslední měsíc roku jedinečný a slavnostní. I při téměř už pravidelném stírání rozdílů mezi ročními obdobími je jisté zklidnění chodu času v lese vidět. Snažím se tu osobitou atmosféru lesa intenzivně vdechovat a vnímat, napadají mne slova Jarka Nohavici v Roku ďábla: to ticho, ten klid...Pokora a respekt k přírodě - to jsou hodnoty, které je dobré kultivovat a pěstovat, pokora přináší odolnost vůči nepřízním, respekt pak pocit sebevědomí a radost...No, pojďme raději k meritu mých dnešních postřehů a informací, tedy houbám v adventu...

Mnozí ještě letos na houbách nebyli, jiní se to ještě nedávno snažili dohnat (kupodivu mnohdy úspěšně...), adventní houbaření ale provozují zpravidla jen odolní jedinci a nadšenci mého typu. Nemít na štědrovečerním stole alespoň pět druhů čerstvých hub se v naší rodině odedávna považuje za hrdelní zločin, který se samozřejmě nikdy nestane...Tož dám pár aktuálních tipů pro tuto slavnostní příležitost.

Jasnou jedničkou zimy je penízovka sametonohá, jediná to opravdu mrazuvzdorná houba, vyskytuje se poměrně hojně, prohlédnete-li pozorně pařezy i kmeny listnatých stromů, neměli byste přijít s prázdnou. Už by neměl být problém se záměnou s jinými žlutými houbičkami s chladičem, sametově hnědá nožka to jistí, do polévky dost dobrá...

Hlíva ústřičná neroste jen v obchodních řetězcích, ale dokonce i v přírodě, letos je vzdor suchu relativně častá, ponechávám si některé trsy na focení, které pak nechává můj úhlavní přítel Murphy sklidit tři minuty před mým příchodem na plac, mnohdy dokonce potkám vysmátého šťastlivce s košíkem exkluzivních hlív. Vot takaja žizň...

Pařezník pozdní je trochu podobný hlívě ústřičné, také roste na listnáčích, zvláště na jeřábech a olších, má kratší nožky, které bývají oranžové a tečkované. Skvělý na čínu, podobně jako hlíva ústřičná ovšem mráz nemusí...

Dva druhy šťavnatek, drobných to houbiček, naleznete pod borovicemi a modříny. Šťavnatka modřínová je žlutá, má široké "čárky" či "radiátor", bývá houfně a už jsem je letos zrovna jako pomrazky viděl. Šťavnatka pomrazka je tmavší, za mokra lesklá a také mnohdy houfná...

Reálný repertoár a sortiment hub bych uzavřel nesmrtelným uchem Jidášovým, celoroční to atraktivní a bizarní netypickou houbou, která roste i v našich končinách na černém bezu. Letošní sucho však růst plodnic zredukovalo, až teď se objevuje díky tajícímu sněhu na stromech. Fotka v galerii opravdu letošní není...

Tolik pár podnětů pro končící advent, stihnout se podívat do přírody ale zkuste, kdo se oprostí od "pseudovánoc" třeba zjistí, že zdroje jsou. Očista duše v přírodě je jako permanentní wellness s dobrovolným vstupným. Kdo hledá inspiraci pro štědrovečerní tabuli, nechť v mém místním archivu zaloví, je toho v prosincových blozích neúrekom. Užijte Vánoc a adventu dosyta po svém a pozdravujte v lese. A až tam půjdete, vezměte s sebou něco dobrého tamnímu obyvatelstvu.

V galerii jsou chronologicky fotografie zmiňovaných hub, poslední dva obrázky nechť evokují vánoční čas, přestože jsou foceny v létě. Mějte pohodu, bude se po slunovratu hodit...