...aneb co přinesl květen...

Zdá se, že až zbožná přání všech spjatých s přírodou (kdo není, že...) stran srážek byla alespoň trochu vyslyšena a průběh tohoto měsíce se výjimečně nezdál poněkud zvláštním. Vždyť i ty mrazíky a výkyvy teplot ke kontroverznímu máji tak nějak patří. Že byli nedočkaví zahrádkáři patřičně potrestáni (tedy i já...) je jejich problém, větru, dešti neporučíš, rajčata, papriky a okurky jsou holt teplomilné.. Ani ovocnáři nevyvázli z nerovného boje bez ztráty kytičky (takto květů...) a ti jsou v moci vyšší moci od okamžiku vysazení stromku...

Naši předci byli evidentně osvícení, intuitivně a dlouholetým soužitím s lesy, vodami i stráněmi patřičně vyškoleni, proto věděli, že pátý měsíc roku má být deštivý a studený. Ty souvislosti se staly podkladem pranostik a rčení, která moudře, výstižně a mnohdy i vtipně popisují, jak to nejen v máji chodí. Přičiním některé náhodně z mnoha zvolené a rád se podělím o zajímavé postřehy a provázanost se svátky křestních jmen v kalendářích. Kromě titulkového konstatování namátkou třeba:
Měsíc máj - koňům seno a na pec sám.
Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži. Žofie je jejich kuchařka.
Máj zdravým skýtá mnohé slasti a nemocným na neduhy léky a masti.
Je-li květen prostuzený, roček bude vydařený.
V máji nemá pastuchovi oschnout hůl, aby byl úrodný rok.

Hezké, že? No, ale pojďme in medias res, tedy k houbám. Copá se houbařům urodilo během chladného a proměnlivého měsíce lásky? Výše jsem použil spojení kontroverzní máj. To proto, že je měsícem lásky, ale uzavírat manželství se nedoporučuje. Také zajímavé.

Dubnové sucho a květnový chlad poznamenaly růst hub, ale přesto lze konstatovat, že průběžně se objevily druhy, které k ročnímu období patří a které jsem buď avizoval nebo předváděl. Výskyt hřibovitých se posunul, ale teď už rostou, především hřib kovář je vlajkovou lodí a šťastní nálezci rádi své úlovky sdílejí. Také kozáky nacházejí pozorní zahrádkářští hledači při sekání trávníků, zvláště pod stromy. Ještě teď se dají najít smrže, zvláště na mulčovací kůře, letos byl také rok na závojenky podtrnky i májovky, rostou nám pod švestkami na zahradě, podtrnky a polničky tuhé jsme vyzkoušeli coby řízek, výsledek byl velmi jedlý. Deště probudily i ucho Jidášovo, do jateční velikosti v v tomhle vlhku bude stačit týden. Začaly i sirovce, především na ovocných dřevinách. I ty jsou neskutečnou lahůdkou. Také "drobotina", tedy rúzné miniaturní a očím unikající houbičky, také jede, takže i makroobjektiv má motivaci...

Aktuální galerii začínám těmi krásnými kováři, nad kterými jistě zaplesá i oko mykofoba, zatímco mykofágům se už sbíhají sliny. Následuje barevný sírovec žlutooranžový, závojenky podtrnky, pak dám něco k jídlu, žel pro Vás jen virtuálně, ovšem mohu podtvrdit, že můj oblíbený bonmot o královské krmi platí. Ano, kapitální smrž s pikantní masovou náplní byl důstojným nedělním outdoorovým obědem, podávaný se sluníčkem a májovým větříčkem. Drobotinu tentokrát zastupuje čapulka bahenní, v reálu sotva centimetrová kráska, vyskytující se i v mnoha stovkách plodniček ve vodě. Příslovečně nesmrtelné ucho Jidášovo opět bodovalo a dva obrázky s vodou doufám nezarmoutí, když už by neměly potěšit. Tak zase příště...