...aneb když je něčeho příliš...

Hektická doba spojená s bezbřehým bagrováním hřibů snad už skončila, netajím se tím, že to není zrovna můj šálek kávy. Exploze, která ohromila národ houbařů neomezenými možnostmi sběru a nálezů. V té době by člověk oslnil, upoutal pozornost a byl cool asi jen tím, že by předvedl prázdný košík a prohlašoval, že byl pět hodin v lese. Přeji všem houbařům (sebe ovšem nevyjímaje...) ty nádherné majestátní hřiby, zážitky z říše snů, ale rabování lesa spojené s nekultivovaným chováním, hlučností, vyhazováním obalů od jídla a pití, rozkopávání nesbíraných hub, rozhrabávání pohoubí - to vše a mnoho dalších nešvarů mne vede k velmi rezervovanému vztahu k období, kdy "rostou!"...

Nicméně, všeho jenom do času, podhoubí se vyčerpalo, vláhy ubylo a tak se pomalu vracíme do jakéhosi normálu, kdy houby rostou, ale už je v lese kam šlápnout, aniž byste rozšlápli krásného hříbka...Přišly ale vydatné deště, které dávají naději na další růst podzimních druhů hub, třeba suchohřib hnědý alias slaďák, panský hříbek, podborovák či hnědák, má ješte šanci. Teorií a možností je mnoho, skoro jako těch koronavirových. Praxe a realita však obvykle překvapivě staví šedé předpoklady na hlavu, strom života mívá navrch.

Při každodenních návštěvách lesu si jen tak nostalgicky připomínám, že třeba tady u tohoto stromu jsem našel před třemi týdny dvacet krásných hříbů, dnes pusto...Lze ovšem oprávněně čekat další vlnu podzimních hub, kromě smrkových hřibů suchohřiby, klouzky, kozáky, havelky, zelánky a mnoho dalších. Říjen je přece ještě houbový...

Ovšem o tom, že podzim se pomalu hlásí o svá práva, svědčí čerstvé nálezy penízovky sametonohé, vánoční to houby, čirůvky fialové, pařezníku pozdního. To už bude ovšem v přírodě jiný režim. Také pařezy, které téměř celou sezónu byly pusté, dnes zdobí sice dekorativní, ale jedovaté třepenitky svazčité. Na jednom pařezu se často bezkonfliktně vyskytují další trsnaté houby, z nichž je nejcennější opeňka měnlivá a další "dřevomilky".

Zajímavé je sledovat houby při sportovních přenosech. Jsa velkým fandou mnoha odvětví, při sledování cyklistických akcí první kategorie často vídám různé houby v záběrech z trati. Příroda je třeba ve Francii, Španělsku, Itálii kouzelná, při záběrech z vrtulníku je vidět, jak se hospodaří s každým čtverečním metrem země. Minulý týden jsem fascinovaně koukal na opakované záběry obřího trsu třepenitek svazčitých na smrkovém pařezu těsně vedle trati při SP horských kol z Nového Města na Moravě. Ten kameraman musí být fandou hub soudě dle častosti toho pařezu na obrazovce.

Mějte hezký podzim, příroda umí dávat kladné emoce a radost, v pravém slova smyslu nadpisu čaruje. To vše teď potřebujeme více než kdy jindy, že. Můj oblíbený Jarek Nohavica trefně zpívá: dokud se zpívá, ještě se neumřelo...

Dnešní galerii začnu rentgenovým snímkem mého nitra, nádherného korálovce nelze nedat, dvakrát čerstvá penízovka sametonohá evokuje podzim za dveřmi. S kotrčem kadeřavým jsem se nedávno dostal do televize, ráno v Hamru na Jezeře je kouzelné, není-liž pravda, kapky také nezarmoutí. Závěrečný košík byl ovšem aktuální právě před měsícem. Tak zase někdy...