Nedávno se mi dostala do ruky vynikající kniha „První muž Říma“ od Colleen McCulloughové. Autorka ve své historické rekonstrukci popisovala, jak starověký kmen Kimbrů řešil sociální problémy. Bylo to kruté ale „jednoduché“ - když se kmen stěhoval, náčelník se zbavil všech slabých a také starých a nemocných. A mohlo se vyrazit.


Kmen Kimbrů už dávno zmizel v propadlišti dějin, ale zdá se, že duch jeho náčelníků sestoupil na ministerstvo práce a sociálních (podle posledních kroků, nemá to být spíš „asociálních“?) věcí.
Vláda rozpočtové odpovědnosti se totiž rozhodla šetřit. Pravda, ne na všem, nějaký ten milionek – například na změnu loga Ministerstva školství a podobně - se jistě najde, ale jinde se podle kolegů Kalouska a Drábka nezřízeně plýtvá. Například v oblasti podpory zdravotně postižených. Jen považte – veškerá podpora všech zdravotně postižených v ČR stojí neuvěřitelné 3,2 miliardy korun ročně. To je skoro jako Opencard, ProMoPro a předražení několika kilometrů dálnice dohromady. Takhle by to dál nešlo.
A tak pěkně snížíme částku na polovinu. Tělesně postiženým tak například přestane stát dotovat pracovní místa v chráněných dílnách, odebere jim slevy a výhody v MHD a zvýší jim spoluúčast na pojištění. Kromě toho bude zrušen příspěvek na nákup motorového vozidla či minimální příjem ve výši 15 % u osob pobývajících v ústavních zařízeních sociální péče. Tím ušetříme bezmála 1,6 miliardy.
Kimberský náčelník Boiorix by zajásal.
Přijde mi to opravdu kruté. V tomhle státě je skoro 10 % práceschopného obyvatelstva bez zaměstnání. Když zaměstnavatel shání pracovníka do své firmy, může si vybrat z řady uchazečů. Jak si má podle pana Drábka sehnat práci člověk na vozíku nebo s jiným zdravotním handicapem.
Asi je možné i v sociální oblasti ještě ušetřit ne úplně marginální sumu (byť o miliardy nejde v žádném případě). Já například osobně nevidím důvod, proč by měli dostávat příspěvky v hotovosti na děti rodiče, kteří je soustavně propíjejí anebo prohrávají v automatech. Lepší je poskytnout přímo dětem v naturálním plnění. Stejně tak je pochopitelná sankce „nezaměstnanému“, který po návratu z úřadu práce putuje rovnou na stavbu či do dílny a samozřejmě také „podnikatel“, který tuto černou práci podporuje.
Ale to se rozhodně nevztahuje na zdravotně postižené, tedy na lidi, kteří jsou nemocní a skutečně mají z principu omezené šance na pracovním trhu. Nikoliv proto, že nechtějí, pane ministře Drábku.
Národní rada osob se zdravotním postižením uspořádá 22. března v Praze proti těmto krokům protestní shromáždění. Je potřeba zdravotně postižené podpořit – a moc bych si přál, aby tam bylo lidí co nejvíce. Stačilo by, aby jen Pražáci vyšli na procházku.
Ať je možné potvrdit starou moudrost, že se úroveň společnosti pozná podle toho, jak se dovede postarat o své slabé. Aže to platí i u nás v Česku. Nejsme Kimbrové pane Drábku!