Někteří představitelé Soudcovské unie podpořili názor, aby nejvyšší státní zástupkyně zvážila setrvání ve funkci. Unie je v podstatě odborovou organizací působící jako občanské sdružení. Je normální, že odbory vstupují do politiky a neomezují se na sociální zájmy členů. Ale vyjádření představitelů Soudcovské unie přichází v době, kdy vrchní soud vyhověl odvolání nejvyšší státní zástupkyně jako účastnice řízení v jejím sporu a vzniká dojem, že účastník řízení je kritizován v souvislosti s úspěšným užití práv v soudním řízení.
Zaměstnanci státu mají jako jiní právo na ústavně zaručenou svobodu projevu, hovoří-li za sebe a ne úřad, kde jsou zaměstnáni a kde pravidla zveřejňování stanoví jeho vedoucí. Každý, včetně soudce i státního zástupce, může vyjadřovat své názory, neporuší-li zákon. Zákon nemůže omezit tuto svobodu libovolně, ale jen z ústavně dovolených důvodů, jakými jsou ochrana státního tajemství či mravnosti. Z tohoto pohledu je zákaz nepřiměřené kritiky svých kolegů a státního zastupitelství uložený státním zástupcům zákonem o státním zastupitelství neústavní. V praxi je totiž nemožné vyložit pojem nepřiměřené kritiky. Zastánci kritizujícího vždy tvrdí, že jde o kritiku přiměřenou, jeho odpůrci ji označí za nepřiměřenou. Obdobně byl na začátku 90. let 20. st. užíván pojem konstruktivní opozice, což byli nevládní poslanci podporující vládu, zatímco skutečná opozice byla pro vládu nekonstruktivní.