Petr Gazdík z TOP 09 navrhl zdanit důchody funkcionářů KSČ a Státní bezpečnosti v článku Vím, že zákon skončí u Ústavního soudu, ale přesto do toho jdeme (Právo 9. 2. 2011, s. 2). Gazdík tím rezignoval na široký konsenzus o důchodové reformě, kam patří i zdaňování důchodů. Možná se levice inspiruje a v budoucnu zdaní důchody představitelů bank v 90. letech, kteří měli vysoké platy a banky dovedli do potíží, které musela řešit vláda Miloše Zemana státním oddlužením.

Stále častěji dochází k tomu, že se vede politika formou soudní války. Politický střet se přenáší z Parlamentu na Ústavní soud. Tomu odpovídá Gazdíkův postoj, který ví o možné neústavnosti a počítá s možností zrušení zákona Ústavním soudem, ale přesto jej podporuje. Je si jist politickými body u části voličů. Politicky je to pochopitelné, ale pro stát škodlivé. Pokud je zrušen jako neústavní zákon, který zasahuje majetková práva občanů, vystavuje se stát právní odpovědnosti. Apelovat na odpovědnost při zákonodárné činnosti bude u některých politiků neúčinné, pokud vidí poltické body u voličů a ne možné sankční výdaje státu.
Řešením je sebeomezení vládní většiny v tom, že odloží účinnost zákona alespoň o rok, což umožní posouzení jeho ústavnosti Ústavním soudem v době, kdy nebude účinný. Pokud bude zákon zrušen, nikomu škoda nevznikne a nevznikne ani povinnost státu ji hradit. Protože zdrženlivost vládní většiny je nejistá, lze přistoupit k změně ústavy, která umožní napadnout ústavnost zákona před jeho vyhlášením s tím, že Ústavní soud může odložit vyhlášení zákona až do konečného rozhodnutí. Změna je nemožná bez souhlasu vládní většiny. Ale každá většina se jednou stane menšinou a bude daného nástroje využívat. Navíc soud, ne opozice, může odložit vyhlášení zákona. Taková změna nebrání přenášení politických bitev na soudní půdu, což je samo o sobě špatné, ale chrání občany před účinky neústavních zákonů a stát před sankcemi.