V parlamentní republice je vláda parlamentu odpovědná, ale na rozdíl od formy vlády shromáždění není jeho výborem a není parlamentem volena. Významné postavení při jmenování a odvolávání členů vlády má prezident republiky, bez něhož se nikdo členem vlády nestane ani z ní neodejde. Tato rozhodnutí prezidenta nejsou kontrasignována premiérem a prezident je za ně právně odpovědný pro velezradu v rámci žaloby Ústavnímu soudu. Pokud je někdo za něco právně odpovědný, musí mít volnost uvážení a právo samostatně hodnotit situaci.

Prezident se musí zabývat návrhem premiéra na odvolání člena vlády, ale má právo posoudit, zda je návrh ústavně perfektní a vázat jej na skutečnost výběru nástupce. Ústavní soud judikoval, že ministr je v rámci své ústavní pozice nezastupitelný náměstkem ministra. Pokud zákon stanoví, že určité právo má ministr, nemůže jej zastoupit náměstek. Ten tak může učinit jen, pokud zákon nedává kompetence přímo ministrovi, ale obecně ministerstvu. Je pravdou, že takový neústavní stav byl za druhé vlády Miroslava Topolánka, kdy určitou dobu bylo Ministerstvo pro místní rozvoj bez ministra po odchodu Jiřího Čunka do jeho opětného jmenování. Je jen náhodou, že nikdo nevyužil možnost žalobou napadnout rozhodnutí jeho prvního náměstka s poukazem, že rozhodoval nepříslušný státní funkcionář. Ovšem postavení ministra vnitra je významnější, zvlášť při řešení mimořádných situací v rámci živelných pohrom i jako nejvyššího služebního orgánu vůči policii a hasičům. Pokud premiér navrhne odvolání ministra, aniž zároveň prezidentovi předloží návrh na jmenování nového, je nejen možné, ale i správné z hlediska nutnosti nepřetržitosti výkonu funkce ministra pro správu státu, že prezident tomuto návrhu okamžitě nevyhoví. Je věcí premiéra, aby takový návrh na nahrazení odcházejících ministrů učinil či alespoň souhlasil, že sám na přechodnou dobu převezme řízení opuštěných ministerstev.