Státní zastupitelství řadí ústava do moci výkonné. To je možné změnit, avšak ne obyčejným zákonem, ale změnou ústavy. Zákon může zavést personální a rozpočtovou autonomii státního zastupitelství na Ministerstvu spravedlnosti, jak navrhovalo Nejvyšší státní zastupitelství roku 2007, ale nemůže zavést nezávislost státního zastupitelství na výkonné moci jako celku. Takový zákon je bez změny ústavy neústavní. Všechny státní orgány musí mít vazbu na lid jako nositele suverenity. Nyní za činnost státního zastupitelství zodpovídá vláda Poslanecké sněmovně.

U soudů, které jsou nezávislé na vládě, demokratický prvek představují poroty vybírané z lidu. V mnoha státech ony a ne soudce rozhodují otázku viny v závažných věcech. U nás jejich roli nedostatečně plní soudní přísedící. Pokud by však bylo státní zastupitelství zbaveno skrze vládu vazby na Poslaneckou sněmovnu bez účinné náhrady, bude mít menší demokratický základ než soudy. Moc musí mít základ v lidu, jinak stát ztratí demokratický charakter. Že nezávislost na vládě neznamená automaticky dobrou správu veřejných věcí, dokazuje prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, jenž se nechce podrobit zákonné kontrole Poslanecké sněmovny. Demokratický základ prokuratury v USA řeší tím, že v některých státech jsou prokurátoři jmenováni se souhlasem parlamentu a odpovědni prezidentu či guvernérovi a jinde jsou voleni lidem.
Jestli je vydáno rozhodnutí správné nebo špatné nezávisí na tom, zda jej vydá ministr či státní zástupce. Proto řada států umožňuje vydávat pokyny v trestním řízení ministrovi spravedlnosti s tím, že pokyn je zpravidla oznámen obhajobě a parlamentu (Rakousko, Německo, Nizozemí, Francie, Belgie, Řecko) a je pod veřejnou kontrolou. Proto ministři užívají této pravomoci zřídka, řidčeji než státní zástupci, kteří nejsou pod veřejnou kontrolou. Znám je případ britského premiéra Anthony Blaira, který dal pokyn, aby nebyla vyšetřována část možné korupce při prodeji stíhaček Gripen, protože byl ohrožen jejich export a tím i množství pracovních míst v Británii. Je-li to správný krok, musí posoudit britský parlament a voliči ve volbách. Veřejnost určitých rozhodnutí a jejich kritizovatelnost jsou skutečnou ochranou před zneužitím moci. Nikoli vytváření orgánů nezávislých na parlamentu a lidu, které budou mít významnou moc, ale žádnou veřejnou kontrolu.