Církevní restituce jsou šancí pro návrat kulturních hodnot vzniklých na Moravě nebo spojených s moravskými dějinami. Farnost ve Veverské Bítýšce požádala o vydání Madony z Veveří umístněné nyní v pražské Národní galérii a arcibiskupství olomoucké o vydání arcibiskupského zámku v Kroměříži spravovaného Národním památkovým ústavem se sídlem v Praze.

Moravské kraje patří ve srovnání s Prahou k chudším oblastem. Proto je dobré umožnit správu moravského kulturního dědictví institucemi se sídlem na Moravě. Přinese to kvalifikovaná pracovní místa na Moravu i atraktivnost pro turisty. Zatím církevní žadatelé prohlásili, že by ponechali správu těchto památek institucím, které je dnes spravují. Když se však podíváme, jak se ujmula svých vlastnických práv Praha k Slovanské epopeji Alfonse Muchy, která byla roku 2011 odvezena z Moravského Krumlova do Prahy, není důvod ponechávat významné moravské památky v Praze, když na Moravě jsou kvalifikovaní lidé i pracoviště. Pokud Farnost ve Veverské Bítýšce nebude chtít umístit Madonu z Veveří přímo v kapli na Veveří, může ji uložit do správy Moravské galérie v Brně. Již dnes je ve sbírce gotického umění Moravské gelérie umístěna socha Krista Vykupitele asi z roku 1470, která též pochází z kostela a dnes kaple na Veveří (trvale zapůjčena z Podhoráckého muzea v Předklášteří u Tišnova). Moravská galérie vystavuje trvale zapůjčené církevní umělecké moravské skvosty - např. obraz Madona Ochránkyně asi z roku 1480 zapůjčený augustiniánským opatstvím na Starém Brně.
I když nebudou vydány tyto památky původním církevním vlastníkům, je správné z hlediska zásady, že památky mají být umístěny tam, kde vznikly nebo kde se historicky nacházely, a pro podporu kvalifikovaných pracovních míst v památkové sféře i turistického ruchu na Moravě trvat na tom, aby památky, které jsou součástí moravského kulturního dědictví, byly umístěny na Moravě a zde spravovány. Zůstane-li Madona z Veveří státu, je možné její předání z pražské galérie do státní Moravské galérie. I příklad zámků a hradů vypovídá o centralizaci státu po roce 1990. Do té doby byly státní zámky a hrady spravovány krajskými organizacemi památkové péče, které byly podřízeny krajským národním výborům. Nyní jsou státní zámky na Moravě spravovány Národním památkovým ústavem v Praze, byť má detašované pracoviště v Kroměříži.
Nelze očekávat návrat všech památek tam, kde původně byly. Například nálezy z doby halštatské v Býčí skále v Moravském krasu, které objevil v letech 1867-1872 především Jindřich Wankel, jsou uloženy v Přírodohistorickém muzeu ve Vídni, kam byly předány pro nezájem moravských muzeí. Ovšem právo na návrat moravského kulturního dědictví uznaly roku 2012 i bádensko-wűrttemberské soudní a správní orgány, když přiznaly starobrněnskému augustiniánskému opatství vlastnictví rukopisu německy psané genetické práce starobrněnského opata Gregora Johanna Mendela Pokusy s rostlinnými hybridy z roku 1865 přednesené v brněnské Společnosti pro přírodní vědy. Po dlouhých právních sporech přivezl 9. 2. 2012 opat Lukáš Evžen Martinec tuto významnou součást moravského kulturního dědictví zpět na Moravu z Německa. Jestliže vydávají na Moravu kulturní památky orgány cizího státu, tím spíš by tak měly činit orgány státu našeho.